Stupavská para 2026

Po loňské absenci jsem se letos vydal na soutěž modelů parníků na Slovensko, a to konkrétně v pátek 1. května kolem poledne. Cesta z Písku do Stupavy probíhala hladce, ani žádné zdržení na dálnici u Brna se nekonalo, takže nejnáročnější na celé cestě bylo udržet pozornost po probdělé noci, způsobené pálením čarodějnic s následným hlídáním májky. I to je důvod, proč mé cesty vedly k Vachalkovo rybníku na Slovensko a ne na Kristýnu do Hrádku nad Nisou, kde se s modely plachetnic soutěžilo již od pátečního rána.

Sraz parníkářů tradičně začal posezením v restauraci Mlýn poblíž stupavského zámeckého parku. Samotný park prošel revitalizací a zatím ještě zcela nenarostla všude tráva, a proto nás město na rybník v parku ani letos nepustilo. Naštěstí se v okolí najdou i jiné vodní plochy. Obdobně velký Vachalkov rybník je situován v polích za městem. Běžně ho využívají rybáři, kteří tentokrát chytali jen ze dvou břehů, takže na postavení tratě pro rychlostní závody modelů parníků zbylo dost místa.

Soutěžit se začalo v sobotu 2. května okolo desáté, jakmile hlavní pořadatel Alexander Čimo přivítal účastníky. Kromě slovenských modelářů na místo dorazila početná skupina z Čech. Je to zvláštní, ale z Moravy a Slezska nepřijel nikdo. Skoro by se zdálo, že čeští parníkáři se vyskytují hlavně kolem Prahy. Žádný maďarský modelář letos nedorazil, což je jistě škoda.

Samotná soutěž začala jízdami kolesových parníků. Těch se zapojilo hned devět. Třebaže Juraj Karolus zapojil dva krásné kousky, čekalo na něj až druhé místo (s parníkem Eppleton Hall 1:31). Nejrychlejší kolesový parník totiž přivezl Jiří Macura, jehož Reliant nemá co do rychlosti přemožitele již několik let v kuse (1:22). Třetím byl Ján Neupauer s Dianou a časem 1:47. Nejpomalejším kolesovým parníkem zůstal Ruprecht Jiřího Voráčka. Ten pro obeplutí jednoho soutěžního kola o délce zhruba 100 metrů potřeboval bez 1 sekundy 6 minut.

Modely parníků s pohonem lodním šroubem byly rozděleny na dvě skupiny podle délky trupu: do 1 metru a nad 1 metr. Těch kratších se do soutěže zapojilo 12. Green Ben Vladimíra Šrámka si vystačil s 54 sekundami a zaslouženě vyhrál. Na druhém místě jsem nějakým nedopatřením se Saturnem s časem 1:16 skončil já. Ani zdaleka se mi nezdálo, že by hned první jízda ze tří pokusů byla moje nejrychlejší a že bych v silné konkurenci vůbec mohl pomýšlet na stupně vítězů. Třetí a čtvrté místo bylo dělené, jelikož stejný čas 1:22 předvedly hned dva soutěžní stroje: Hikinen Karhu Jiřího Macury a Saturn Juraje Karoluse. Poslední zapojený parník Radotín 2 Ivana Hořejšího na vítěze ztrácel jen 70 sekund!

Mezi parníky s délkou trupu nad 1 metr tak natřískáno nebylo. Sešlo se sice 8 kousků, ale cílovou čáru z rozličných důvodů protnulo jen 5. Je to k neuvěření, ale i zde čas 1:22 přinesl dělené místo: druhé a třetí pro parníky Pluto Miroslava Beneše a Šedého Vlka. Toho pomocí jednoho vysílače pilotuje Petr Stejskal č. 1 a druhým vysílačem přitápí pod kotlem Miroslav Beneš. První byla s 57 sekundami Sella Vladimíra Šrámka.

Po krátké polední přestávce, kterou vyplnily grilované pochoutky od Petera Mikulky, došlo na vytrvalostní závody s hromadným startem. Na kolesové parníky čekalo klání na 15 minut. Přestože měl Juraj Karolus na místě hned dva, nakonec musel ještě před startem odstoupit, když jeho Eppleton Hall postihly během roztápění technické potíže. Vyplulo tedy jen 5 kousků. Výsledný počet kol se dělí délkou trupu v metrech. Zvítězil Jiří Macura s Reliantem. S průměrným skutečně obeplutým kolem pod minutu a půl! Vysoké tempo si udržela také stříbrná Diana Jána Neupauera. Další tři účastníci se potýkali s různými problémy, a proto se Petr Stejskal č. 1 s Dantonem se třemi koly mohl radovat z 3. místa. Kupříkladu Alexander Čimo musel s druhým přítomným Eppletonem Hallem do doku po obeplutí ¾ jednoho soutěžního kola.

Následně přítomné čekalo půlhodinové klání parníků s lodním šroubem. Třebaže bych se Saturnem na vodě po většinu času vydržel, zapojil jsem se i tentokrát jako zapisovatel. Jednak jsem chtěl něco vyfotit, a pak se, přiznám, trochu bojím svůj jediný pojízdný parník do takové vřavy vypustit.

Zvítězil Richard Jankela, jehož poměrně krátký Goliath na vrchol katapultoval přepočet. Vladimír Šrámek stihl se Sellou takový počet kol, že ho i nevýhodný přepočet udržel na stupních vítězů, a to na druhém místě. Třetí skončil Hikinen Karhu Jiřího Macury.

Na úplný závěr soutěžního dne došlo na hromadný start kategorie Steam Foot. Soutěžilo se na tři kola, přičemž zvítězil ten, kdo procouval cílovou čáru jako první. Oproti předchozím kategoriím, které jsou naprosto volné co do stavebních pravidel, u této existuje omezení: je předepsán jednotný trup a model nesmí mít doplňování vody.

Necelé 4 minuty potřeboval k vítězství Green Ben Vladimíra Šrámka. Poslední Jiří Voráček s Rudou Smrští procouval cílem po 11 minutách. Pro úplnost uvedu, že druhý skončil Hikinen Karhu Jiřího Macury a třetí Wolshinach Ondřeje Švece.

Po vyhlášení výsledků a předání věcných cen, kterých bylo i tentokrát mnoho (žádný účastník neodjel s prázdnou) se konalo další posezení v restauraci Mlýn. Oproti pátečnímu bylo již méně početné, jelikož někteří jeli hned po soutěži domů. Asi bych jel také, ale Bambinot, který se nakonec nemohl zúčastnit, zaplatil hotel až do neděle.

Závěr

Děkuji slovenským pořadatelům a zvu všechny zájemce o modely parníků na Parní Vyžlovku 2026. Tu bude již podruhé hostit kemp Sedmihorky v Českém ráji. Přijet můžete již v pátek 4. září odpoledne. Hlavní soutěžní program je na programu v sobotu 5. září, poslední soutěžní jízdy proběhnou v neděli 6. září dopoledne.

Pro MoNaKo ladous

Výsledky

Stupavká para 2026

Fotogalerie Foto: ladous © 2026