Jak jsem viděl Ameriku

Původní sliby na cestu do Kalifornie se rozplynuly kvůli neochotě manžela její kamarádky a do Vancouveru v Kanadě zase nebylo ke komu. Další vzdálení příbuzní staví dům někde v Ekvadoru a prostě nebyli doma. Tak jsem strávil dva měsíce v Newbergu, městečku či vesnici asi 40 mil od Portlandu. Jen pro informaci, ve středu městečka celkem asi 15 zděných domů všech velikostí, cca 300 malých dřevěných domků s malými pozemky, asi jako u nás, no a kolem středu vesnice asi 1000 typických amerických domů z trámků a dřevotřísky uprostřed obrovských pozemků. Sice jsem byl v Americe, ale tahle informace je velmi zavádějící, není Amerika jako Amerika

Nicméně, když jsem se dal na vojnu, musím bojovat, a tak jsem hledal zábavu důstojnou modeláře, abych netrpěl nečinností. Samozřejmě jsem pomáhal s věcmi v domě nebo na zahradě, ale to není ono. Sestra s manželem se o mně tedy střídali a vozili mně na akce, které jsem označil jako nezbytné pro můj zdárný tělesný a duševní vývoj.

Letecké museum v McMinnville, asi dvakrát větší městečko, cca 20 mil směrem k moři. Nádherné obrovské budovy plné letadel všech typů (mám asi 50 obrázků).

Museum v Tillamook - obrovský hangár pro 8 „blimpů“ z 2.světové války. Jeden hangár před časem shořel, protože ho pronajímali jako úschovnu aut a přívěsů. Celé to je asi kilometr od moře. Odtud vylétaly řiditelné vzducholodě na ochranu konvojů na západním pobřeží USA. Opět hromada letadel - všechno možné, dokonce jeden náš Delfín. Letouny jsou vždy někoho, kdo si ho nějak opatřil a půjčil do musea.

Můj zájem o parní stroje trochu splnilo zemědělské museum v Brooks. To je asi 30 mil od Newbergu. Všemožné typy parních strojů z různé doby, stacionární, mobilní, pumpy, těžní stroje, pohon válcoven, lokotraktory všech typů a stáří. Většina funkčních a naštěstí pár modelů, které jsou mi přeci jen bližší. Tohle museum Antigue Powerland už bylo zavřené, ale určitě jsou na internetu. Pokud to někoho zajímá, konají se tam v létě setkání s ukázkami jízdy všech parních vozidel, práce parní pily a bůhví co ještě, ale hlavně můj švagr ukecá kohokoliv a tak pán, co tam sekal trávu odložil sekačku a vzal klíče od jedné stodoly a vpustil nás dovnitř.

Potom přímo v Portlandu jsme jeli něco vyřídit do BMW a Mini Morrisu a tam, kousek od prodejny aut u ZOO, parní lokomotiva s třemi válci na stojato na pravoboku. Náhon kardanem na kuželová soukolí. Zajímavá, opravdu, navíc jsem v knihkupectví Powell našel v technickém oddělení plánky a knížečku co kreslí nějaký pan Japonec. Opravdu umí! Ta mašinka se jmenuje „Shay“ a je asi docela v kruzích mašinkářů slavná. Mimochodem, v Tillamook jsem nafotil další mašinku co pomáhala stavět ty hangáry a líbila se mi konstrukcí. Měla mezi kabinou a kotlem dvouválec stojatý do „V“. Jak se zdá, v té Americe si dělali co chtěli a ty jejich konstrukce jsou opravdu zajímavé.

No, ale to hlavní, námořní museum ve městě bohužel zaniklo. Parník Portland (zadokolesový tahač) se v létě na závodech veteránů poškodil a musel do opravy. Takže jediné námořní museum v dosahu bylo v Astorii, asi 150 km nahoru podél pobřeží. Co se dalo jsem nafotil, ale nic moc.

V Portlandu byla dlouho bitevní loď Oregon, hrdina z války USA-Španělsko, ale v poslední válce jí trochu rozebrali a odeslali někam do Pacifiku jako plovoucí skladiště. Nakonec jí po válce sešrotovali v Japonsku a tak z lodě zbyl na nábřeží pouze military mast. Ještě někde jsou její komíny a v městském museu pár artefaktů, kormidelní kolo a nějaké nedůležité prkotiny, což není pro lodičkáře až tak důležité. Nafotil jsem si model a nakonec se potkal s jedním modelářem co loď postavil v měřítku 1:92. Vyměnili jsme si pár informací a já mu na jaře pošlu svoje lodičky až to půjde nafotit na vodě.

V Newbergu je knihovna. Tam jsem strávil asi dva dny. V Portlandu je obří prodejna knih. Tam jsem byl asi týden no a to je tak vše podstatné o parních strojích. Před městským zábavním parkem s kinem a výstavou všeho možného na okraji Portlandu je ponorka Blueback. I když diesel-elektrická tak první kapkovitá. Vedle je přístaviště výletních lodí a jedna je zadokolesák. Můj švagr opět „ukecal“ kohosi a ten zavolal manažera lodi který nás provedl lodí. Bohužel dieselová, nemá to kormidelní kolo, ale páku jako lokomotiva, ale plave to taky, no a to je asi tak vše podstatné.

Zpáteční cesta Lufthansou byla v duchu celého „výletu“. Letoun musel pro poruchu přistát v Kanadě ve Vinipegu, dva dny v hotýlku, potom úprk do Calgary a odtud už zase letounem Lufthansy do Evropy. V Oregonu jsem ještě 5.prosince (bylo + 12°C) sbíral na zahradě u sestry houby "babky" a před obchoďákem Fred Mayer obří kozáky. V ČR bylo -21°C, čili rozdíl 33 stupňů. Trochu jsem nastydnul, ale dobrý Mám to za sebou…už tam nemusím.

Jen pro informaci. Viděl jsem v televizi zhruba totéž, co běží tady, jen s tím rozdílem, že „Zoufalé manželky“ mají o rok dál, takže vím, že Karlos opět vidí. Viděl jsem pár fimů na které bych normálně nešel, ale tady to bylo vítané zpestření jednotvárného života. Pokud bude zájem, mohu se rozepsat více o některém museu, ale je to na vás.

Obrázková galerie

Jiří Voráček