Ledenická 50, letos již 57. ročník tradiční soutěže

V sobotu 5. září se konala v Ledenicích u Třeboně tradiční soutěž lodních modelářů o živou posvícenskou husu a také o „Piráta roku“. Letos to byl v pořadí již 57. ročník!

Na tyto závody jezdíme s rodinkou moc rádi. Na závodech panuje vždy přátelská atmosféra a jednotlivé výkony závodníků na trati mívají také patřičnou zvukovou odezvu. Zejména v soutěži o Piráta roku panuje u vody atmosféra a povzbuzování přihlížejících srovnatelná se zvukovou kulisou velkých kolektivních sportů.

Takže nikoho ani nepřekvapí, že se této oblíbené soutěže letos zúčastnilo bezmála 60 závodníků z různých koutů republiky. Modelářské bašty jako jsou domácí Ledenice, nedaleké Borovany nebo České Budějovice tak doplnili závodníci ze vzdálenějších míst. Například z Třeště, Pardubic nebo Bakova nad Jizerou.

Počasí bylo po ránu nevlídné, s doznívajícím deštěm. Ale okolo půl desáté dopoledne se mraky konečně protrhaly a závodní tratě se zalily slunečním světlem. Po obědě se zvedl trochu vítr, ale tato skutečnost neměla na soutěžní jízdy lodiček zásadní vliv. Úspěch či neúspěch jim ten větřík určitě neodfouknul, vše měli soutěžící ve svých rukou. Organizace probíhala na jedničku, závodníci v nejpočetnější kategorii závodu o živou husu byli vyvolávání postupně, a tak nenastaly nikde žádné dlouhé prostoje. Svážeči se na trati EX500 činili. Obdivoval jsem jejich obratnost s pádly a šikovnost při lovení lodiček do kánoe. A když jim náhodou některá proklouzla okolo lodi nezachycená, byla následně hbitými pádly kanoistů rychle dostižená a bezpečně vrácená na břeh. Jediný karambol jsem zaznamenal hned v nulté nesoutěžní jízdě. EX500 patřící Stanislavu Jakešovi se totiž potopila pár metrů od břehu. Loď byla zřejmě špatně vyvážená, protože se nejdříve položila na bok a pak opisovala pravidelně kruhy napříč trasou pro pětistovky, aby se definitivně zanořila pod hladinu na pravé bójce značící 10 bodů. To, že se my lodní modeláři vody nebojíme, nám dokázal zmíněný závodník hned potom, co jeho loď nabrala směr ke dnu nádrže Lazna. Po pár minutách se mu jeho speciál povedlo vylovit a pokračoval s ním v závodě.

V hlavní soutěži o živou husu se na start postavilo celkem 53 soutěžících, těžká konkurence…

Po čtyřech odjetých jízdách se na čele osamostatnili pouze tři závodníci s maximálním možným ziskem 300 bodů. V následujících rozjížďkách si hlavní cenu soutěže - živého housera, vybojoval Bedřich Boháč z Pardubic. Druhé a třetí místo pak patřilo závodníkům týmu M-tes Č. Budějovice. Druhý skončil Pavel Zelenka a třetí příčku si připsal Petr Hanuš.

Souběžně s hlavním závodem také probíhaly soutěže na „trojúhelníku“, v kategoriích rádiem řízených modelů F4A. V kategorii juniorů se nejvíce dařilo Vanese Peclové z Majáku Borovany, která si své vítězství musela vybojovat až v rozjížďkách. Další medaile pak zůstávají v Ledenicích. Druhý byl Jiří Nováček a na třetím místě skončil Jan Petráš.

V kategorii „radiáků“ dospělých byla výkonost soutěžících tradičně na vysoké úrovni. Neudělat ani jednu chybu na trati se ve všech třech soutěžních jízdách povedlo hned pěti soutěžícím. Nejlépe si vedl ledenický Matěj Sedmík, který v rozjížďkách porazil své dva pronásledovatele z Majáku Borovany. Druhý byl Jan Jedlička a třetí místo si vyjezdil Michal Ferjančič.

V kategorii bodovaných maket F4B startovalo celkem 5 lodí. Zvítězil Stanislav Jakeš z Bakova nad Jizerou, druhá byla Vanesa Peclová z Majáku Borovany a třetí místo si připsal Bedřich Boháč z Pardubic.

Následovala soutěž o Piráta roku 2026. Pro neznalé se jedná o soutěž, kde na sebe soutěžící vzájemně svými loděmi útočí a snaží se soupeře „potopit“. Samozřejmě, že ne doslova... Lodě za sebou táhnou na 20 cm dlouhé šňůře nafouknutý balónek, který slouží pro ostatní jako terč. A jako zbraň, mají lodě na přídi ostrý špendlík, připevněný na palubu modelínou. Takže účelem souboje je soupeře vyřadit ze hry tak, že se mu propíchne balonek za jeho lodí. Loď bez balonku v soutěži končí. Tato „sportovní disciplína“ je velmi populární a letos se jí zúčastnilo celkem 16 odvážných Pirátů, kteří se o své lodě v tomto „demoličním derby“ opravdu nebojí. Anebo, že by si s rukama na kniplech svých ovladačů věřili natolik, že se s žádnou ze soupeřících lodí nesrazí a nepoškodí si jí?

Já osobně se takovéto soutěže se svým Pilotem 24 rozhodně neúčastním. O četné kolize mezi loděmi totiž nebyla nouze ani letos. Můj obdiv patří všem statečným, kteří se toho rizika zkrátka nebáli. Všichni účastníci se tak pro mě stávají těmi opravdovými „Piráty“, ať už v ledenické soutěži zvítězí anebo ne.

Ze čtyř semifinálových soubojů postoupili do velkého finále jenom vítězové. Ve finálové bitvě byl nakonec nejúspěšnější Jan Boháč z Pardubic, a jako hlavní cenu si z Ledenic odváží lahev tradiční „Ohnivé vody“. Jak takové pirátské souboje na vodě probíhají je možné shlédnout na videích. Odkaz na fotoalbum je na konci článku.

Dovětek – příběh housera Gastona

Housera, jako hlavní výhru v soutěži, jsme si chtěli ponechat na chov. Po cestě z Ledenic do Pardubic jsme houserovi vymysleli jméno - Gaston. Jak je vidět na fotce, tak měl Gaston již pěkně přichystané bydliště v bývalé králíkárně. Kotec pěkně vystlaný senem, s vodou a jídlem. Zdálo se, že je po cestě v pořádku a bude se mu u nás líbit. Celou neděli jsme ho ještě nechali v kotci u slepic, aby se rozkoukal a zvykl si na prostředí kolem.

Těšili jsme se na to, až bude v pondělí vypuštěn do výběhu spolu se slepicemi. Jenže pár minut po vpuštění mezi slepice houser nabral výšku a přeletěl k sousedům na zahradu. Vzal to přes plot - západním směrem. Soused ho odchytil a vrátil zpět. Usoudili jsme, že to bylo jenom úlekem z nového prostředí. Pustili jsme ho potom spolu se slepicemi na zahradu, kde máme i malý bazének tvaru vajíčka. Chvíli se zdálo, že už si na prostředí kolem zvykl. Zvědavě si vše prohlížel a procházel se spokojeně po celé ploše zahrady. Jenže asi hodinu na to jsme už Gastona na zahradě nenašli.

Zorganizovali jsme pátrací akci a objížděli nejbližší sousedy, jestli se náhodou u někoho na zahradě neobjevil. Ale všude nám řekli, že našeho housera neviděli. Tak jsme rozšířili kolo pátraní na nedaleký lesík, pole a místní rybníčky. Ale také bez úspěchu. Tak jsme alespoň poslali jeho fotku a popis do pardubického zvířecího útulku - Pohádková zahrada. Mají tam zvířata všeho druhu, které jim tam průběžně vozí policie, nebo jejich majitelé. Na kýženou zprávu o nálezu Gastona jsme ale čekali marně...

Nezbývá nám než mu popřát krásný život na svobodě, mimo zajetí vysokých plotů. V okolí máme dost vodních ploch, na kterých by se mohl zabydlet spolu s hejny divokých kačen a labutí. Anebo, a tomu já věřím nejvíc, je nyní na cestě zpátky domů do Ledenic.

Tak šťastnou cestu, Gastone!

Béďa Boháč, Lodní modeláři Pardubice

Výsledky

Ledenická 50
Krajský přebor žáků

Fotogalerie Foto: Bedřich Boháč © 2026