Stavba modelu historické lodi - výroba děl a povrchová úprava kovových částí

Soustružení děl

Mosaznou kulatinu jsem nahrubo osoustružil do krajních průměrů, podle podloženého výkresu jsem označil místa prstenců a stočil na průměry. Nakonec jsem snížil části hlavně mezi prstenci, vyleštil čtyřstovkou smirkem a vytočil jsem kuličku (Button) na konci děla. Ve svěráku vrtačky doraz,(ti kteří si moc nevěří, si mohou vyrobit pomocné čelisti třeba ze dřeva, do kterých vloží hlaveň děla na vrtání otvoru pro čepy), aby vrtání otvoru pro čepy bylo na všech hlavních stejné, vytočil čepy z mosazné kulatiny a narazil je do hlavní. Pokud by se jednalo o větší počet děl stejných rozměrů, pak by se vyplatilo vybrousit si profilový nůž, ale při deseti kusech, které jsem potřeboval, je to rychlejší od ruky a měřit.

Provedl jsem i experiment s dělem ze stavebnice (tyto bývají často v nepoměru ke skutečným dělům jak rozměrově, tak tvarově). Upravil jsem průměr kulovitého zakončení děla tak,aby odpovídalo skutečnosti. Nacínoval jsem kapku cínu, opracoval a provrtal,čímž jsem vytvořil očko pro provlečení zádržného lana, tak jak bylo zvykem na anglických lodích té doby.

Povrchová úprava

Vyrobené díly - všechny kovové díly na modelu jako děla,očka,závěsy kormidla, kotvy - jsou vyrobeny z různých materiálů (mosaz, měď, stříbro při pájení nebo i cín) a proto reagují různě na aplikaci patiny (cín třeba s patinou na mosaz a měď vůbec nereaguje) a tím pádem nejsou barevně stejné. Dal jsem dohromady galvanické pokovování a každou část teď napřed pomědím a potom patinuji a mám jistotu, že patina bude na každém dílu stejná.

(gun8)
Na webu jsem si našel postupy a složení lázně, nakoupil nějaké laboratorní sklo jako kádinky, odměrku, sklenice s broušenými zátkami na chemikálie. Na litrovou kádinku jsem naohýbal z měděného izolovaného drátu konstrukci pro zavěšení anodových tyčí z měděné kulatiny u protilehlých stěn kádinky a středem závěsný drát pro zavěšování dílů určených k pokovení.

Jako zdroj proudu jsem použil rezervní nabíječku na mobil. V kádince je roztok síranu měďnatého a kyseliny sírové koncentrované. V popiscích schématického nákresu je doporučené napětí a proud, jaký je ideální pro vyloučení mědi na pokovovaný předmět. Dělo jsem uvázal na slabý drát a na drátu udělal háček tak, aby dělo po zavěšení na katodový závěs viselo zhruba uprostřed kádinky. Před pokovením jsem dělo uchycené na drátu namočil do 65% kyseliny dusičné pro odstranění zoxydovaných částí a nečistot a po opláchnutí vodou jsem je zavěsil do kádinky.(Ještě před namočením do kyseliny dusičné je lepší odstranit z dílů větší nečistoty ocelovým kartáčkem, jako třeba zoxydovaný povrch mosazného plechu ze kterého vyrobíte třeba závěsy kormidla, nebo poklopů střílen, protože kyselina dusičná silně leptá povrch mosazi a při delším ponoření by mohly tenké části zmizet). Proud jsem zapnul na zhruba dvě minuty. Po vyjmutí z lázně opláchnout vodou, usušit třeba papírovým ubrouskem tak, abych se nedotkl povrchu děla prsty a stále uvázané na drátku ponořit do patinovacího roztoku. Ihned vyjmout, nechat působit asi čtvrt minuty, opláchnout pod vodou a ponořit do neutralizační lázně z roztoku jedlé sody. Osušit, oddělat drát a hadříkem přeleštit.

To je vše, není to nijak složité, akorát nemůžete láhve s kyselinami nechávat v kuchyni, nebo koupelně Nejlepší je naplánovat si patinování na dobu, kdy žena není doma, protože dusičná čpí dost nepříjemně Samozřejmě je bezpodmínečně nutné používat ochranné pomůcky jako rukavice (chirurgické, sebral jsem jedny ženě, která je používá, když si barví vlasy), také ochranné brýle, protože obě kyseliny, jak sírová tak dusičná udělají v očích takovou paseku, že pak pokovování děl ztrácí smysl, když neuvidíte výsledek Oplachování v neutralizační lázni musí být pečlivé, protože pokud zůtane v hlavni troška nějakého roztoku, dopadne to jako na obrázku - viz třetí dělo zleva. Ideální je natáhnout trošku vody se sodou do injekční stříkačky a otvor hlavně prostříknout.

Obrázková galerie

Petr Šimek (petrricek)