Der Seekadett s turbinou a na elektromotor

Výroba turbiny

Základem je mosazné uložení vytažené ze starého ventilátoru. Na obou stranách jsou kuličková ložiska s vnitřním průměrem 3 mm. Do nich pasuje mosazná trubka 3/2 mm.

Rotory vyrábím z konzervového plechu. Nejdříve vystřihnu obyčejnými nůžkami obě bočnice. Uprostřed vyvrtám díry 2 mm na hřídelku z mosazi. Na jednu z bočnic připájím kroužek taky ze stejného plechu. Šířka kroužku udává šířku turbinového kola. Připájím mosaznou hřídelku na bočnici s kroužkem. Na kroužek pájím mírně zešikma lopatky jednu za druhou. Tentokrát jich je 115 ks. Potom nasadím druhou bočnici a připájím pouze na hřídelku a natřu žáruvzdornou barvou. Toto celé vpájím do mosazné trubky hřídele.

Plášť je z mosazné trubky 68/70 mm, kterou jsem našel na šrotišti a odkoupil. Držák trysek je z 2mm hliníkového plechu. Trysky jsou z prázdných jednorázových zapalovačů. Trysky jsou připájené na mosazné trubičky 3/2 mm a to celé na mosazný šroub. Takže se dají nastavovat ve všech osách. Na fotce je vidět, že první tryska je nastavená špatně, ale stejně se nepoužívá.

Turbína je uložená na dřevěné lože. Rotor se mi nepodařilo vyvážit, ve vyšších otáčkách to vibruje. Vyzkoušel jsem různá uložení, dřevo se mi jeví jako nejlépe tlumící vibrace a zároveň akorátně pevné.

Uchycení turbiny

Kotle si vyrábím sám. Nejsou to žádné technické zázraky, takže jejich popis nepovažuji za přínosný. Je to víceméně návrat do středověku. Zprvu jsem chtěl vytápět pevným lihem, ten jsem ale nikde v obchodě (mimo na internetu) nesehnal. Proto jsem se zaměřil na vytápění pevným podpalovačem PePo. Kotle se vyvíjely kupředu stejně jako turbíny. Jsou vždy nízkotlaké, jinak to ani nejde. Všechny kotle mám opatřeny pojistnými ventily.

Postavil jsem k tomuto nový kotel, zase o něco silnější ale lehčí. Tentokrát jsem nástavce komínů nenatřel a ponechal je čistě hliníkové, tak se mi to více líbí. Uvidíme, jak dlouho budou čisté. Asi časem zšednou, takže to možná nebude vypadat špatně. Na vedení páry jsem použil širší mosazné trubičky. Průchodnost páry se zlepšila, takže i stoupla její spotřeba a tím i konečně spotřeba vody. Nový kotel ji dokáže dostatečně dodávat. Neustále používám na vedení páry silikonové hadičky, tím se zvyšuje bezpečnost. Vyrobil jsem parní přepínač pro zpátečku. Rozhodnul jsem se ho nakonec nepoužít. Parní okruh zůstává zcela otevřený a tím se také zvyšuje bezpečnost.

Turbina v trupu

Před časem jsem ve zdejší soutěži vyhrál slevu 500,- Kč na trup od Pepy Darvaše, takže volba trupu byla jasná. Koupil jsem laminátový trup na Der Seekadetta a rozhodnul se strojovnu do něho nějak vtěsnat. Trup došel poštou velice rychle, takže jsem stihnul ještě v létě 2011 strojek v něm odzkoušet. Trup vyrobený Pepou Darvašem je ve výborné kvalitě, souměrný a zcela hladký. Toto mi hodně ušetřilo čas na laborování. Nejdříve jsem ho skoro celý zevnitř vyložil balsou 2 mm, na okrajích zpevnil lištou 2x5 mm. Strojovna vešla tak akorát. Stavěl jsem ji přesně do této lodi a prostě jsem se trefil. Vyrobil jsem tubus s hřídelem na lodní šroub, dal převod 4,6:1, vrtuli třílistou 55 mm pomaloběžnou Raboesch. Šel jsem zkoušet na rybník, ale něco tam pořád drhlo. Zjistil jsem, že střed mého samorobného hřídele se ohýbá a drhne o tubus. Je trochu delší a moje hřídele se více hodí na kratší délky. Koupil jsem hotový hřídel od MP Jetu a závada zmizela. Celou loď jsem pojal bez nástavby, lenivost mi nedovolila prostě nějakou udělat. Našel jsem nějaké staré fotky parních modelů z dřívější doby, snad je tato loď trochu připomíná. Kormidlo jsem vystřihnul z měděného plechu a ponechal tak bez laku. Všechny dřevěné části jsem namořil na odstín mahagon, abych zakryl nevzhledný kotel a třikrát natřel lodním lakem. Trup lodi je šedý stejně jako předešlý z jednoho prostého důvodu. Zbyla mi barva a kupovat jinou se mi nechtělo. Je natíraný štětcem, není stříkaný. Fotky jasně ukazují, že stroj je dostatečně silný. S kompletní lodí jsem zajel zkoušky v roce 2012, jelo to solidně, ale já jsem od toho čekal více. Všechny vnitřnosti jsem přesunul do velkého Racka (délka 80 cm). Vše se změnilo, jízda je podstatně silovější. Mám v plánu ještě odzkoušet vytápění pevným lihem, konečně jsem ho našel běžně dostupný v jedné drogerii. Možná si to vyžádá změnu topeniště, uvidíme. Toto je moje poslední stavba parní turbiny, do další se už určitě nechystám, ale třeba se do toho pustí někdo jiný.

První zkoušky turbiny na vodě








Hotový Der Seekadett s turbinou

Přestavba na elektromotor

Trup Der Seekadetta ležel delší dobu nevyužitý na polici, neměl jsem a nemám do něho žádné solidní vnitřnosti. Proto jsem se rozhodl pro přestavbu na elektropohon. Většina věcí, které jsem použil, ležela ladem v dílně.

Měl jsem motor MIG 400 a 500 Turbo. Rozhodnul jsem se pro pětistovku. Zabudoval jsem motor, vzal baterky a mosazné plocháče na dovážení a šel dovažovat do vany. Plocháče jsem „zabalil“ do balzy a přilepil na dno trupu. Veškeré vybavení je uloženo na těchto plocháčích, takže změna zpátky na parní člun je velmi jednoduchá. Vzhledem k tomu, že jezdím velice málo, mi připadala investice do regulátoru zbytečný přepych. Dalším důvodem bylo i to, že mně více baví věci vyrábět než nakupovat. Proto jsem zhotovil jednoduchý obousměrný ovladač motoru. Levné miniservo spíná chod motoru naplno bez regulace. Pro jízdu vpřed se používá osmičlánek, vzad čtyřčlánek. Vrtuli jsem prozatím namontoval plastový černý dvoulist 52,5 mm. Mám ještě v zásobě dvoulist 40 mm, ten budu zkoušet potom. Vyzkoušet jsem stihl pouze vrtuli 52,5 mm, jízda je zachycená na fotografiích. Logicky mi vychází rozumnější použít čtyřicítku vrtuli, vzhledově je lepší ta větší.

Ovládání elektromotoru








Zkouška vrtule o průměru 52,5 mm

Prohledal jsem staré fotky modelů z dřívějších dob a začal rozmýšlet, jaký dám modelu celkový vzhled. Velice se mi líbí modely z počátků modelářství, právě ty, které skutečné lodě pouze matně připomínají. Mám pocit, že se dělaly modely hlavně funkční, nástavby se navrhovaly podle vkusu modeláře. Proto jsem se rozhodnul si nástavbu také vymyslet svoji. Do trupu jsem vlepil 3 lišty 2x5 mm, na kterých leží celá dodělávaná paluba i s nástavbou. Zase proto, abych se jednoduše mohl vrátit k verzi parního člunu. V nástavbě (říkám jí budka, protože do skutečné nástavby má hodně daleko) jsou z každé strany 4 kulatá okna. Vpředu a vzadu chybí, protože jsem měl 8 rámů. Zbyly mi z výroby Bečvy, koupil jsem je kdysi dávno ve Feroně. Stejně tak úvazníky jsou z Ferony, tento světlý kov se mi prostě líbí. Paluba s nástavbou je ze smrkových lišt a balzy. Je namořená lihovým mořidlem odstín mahagon a 3x natřená lodním lakem. Musím se přiznat, že se mi vzhledově silně nelíbí kormidlo, chtělo by to daleko pěknější lopatu, pravděpodobně mosaznou.

Verze s elektromotorem

Závěr

Po celou dobu stavby jsem se snažil o to, abych se časem mohl jednoduše bez velkých zásahů vrátit zpátky k parní verzi (nejlépe s pístovým parním strojem) a to se mi doufám povedlo.

Fotogalerie Foto: Tom Vilcsek © 2014

Tom Vilcsek, Ostrava