Jak jsem viděl Ameriku - popáté aneb Námořní muzeum v Astorii

Po asi hodině neutěšené jízdy lesy se naštěstí objeví paseka s restaurací a malým muzeem pod širým nebem. Stály tam většinou parní stroje na úpravu cest, zpracování dřeva, lokomobily, přenosné a převozné zdroje síly z asi počátku minulého století (pár ilustračních obrázků ladous přimotal i k minulému článku, když to upravoval pro MoNaKo).

To jsou ty stroje, co se připletly už do minulého článku.

Další asi půlhodina jízdy, můj švagr jezdí trvale asi těch 65 - 70 mil, je v tom už 10 mil jako bonus, protože dodržovat přikázanou rychlost by bylo neúnosné. A ejhle, obzor se otevřel, po levé straně už tuším moře, občas se mihne nějaká zátoka, sem tam už domky po obou stranách silnice, a konečně dlouhý nájezd na most přes zátoku a v dáli Astoria, městečko na americké poměry nic moc, ale v ústí ohromné řeky Columbia. Nad řekou, nebo spíš zátokou, je obří most, pod kterým podplouvají největší lodě bez problémů. Muzeum je na konci města, (moderní budova) a před ním zakotvená majáková loď, vedle ní plavidlo pobřežní ochrany a za nimi něco jako zadokolesový parník. Američani mají rádi historii, takže moderní plavidlo na výlety mezi Portlandem (ten je asi 60 km ve vnitrozemí). Připomíná to parníky z Mississippi z dob Marka Twaina, ale parníku chybí zadní koleso. Má šrouby, protože jsou účinnější.

Po zaplacení asi deseti dvanácti dolarů hurá do muzea. Jsem zvědav, co tam mají. Před osmi lety jsem byl v maličkém muzeu přímo v Portlandu na nábřeží, kde mezi muzeem a řekou stál bojový stožár z obrněnce Oregon, který je tam ostatně pořád, a v řece Willamette stál zadokolesový tahač jménem Portland. Jó jó, to je už historie.

Pozůstatek Oregonu se ukrást nedá. Být to u nás, tak...

Tenkrát to bylo v létě a na řece stály válečné lodě (asi 4) - opravdu moderní torpedoborce a fregaty a jedna zásobovací a dílenská, ale byly moderní a tak jsem jim nevěnoval pozornost. Mimochodem, ty lodě měly ponor asi 5 metrů a více, takže řeka je opravdu velká a o dva kilometry dál se spojuje s Columbií.

Ale dosti nářků - očekával jsem pár věcí z muzea v Portlandu zde, a opravdu, pár modelů tam bylo. Pamatuji se na bočnokolesový parníček a pár modelů parních strojů.

Bohužel muzeum bylo pojaté místně. Astoria je na pobřeží, ale kdo si myslí, že je Columbia klidná řeka, se dost mýlí. V malém kině předváděli film z bouře, kdy musí přestoupit lodivod na obchodní plavidlo a vést ho do vnitrozemí, když už má ta loď tu smůlu, že se náhle zatáhne a začne bouře. A jinak to nejde. Samozřejmě je lepší zůstat na moři v takovém případě. Hned mi bylo jasné, proč u muzea stojí zakotvená majáková loď Columbia. Jak jsem byl kdysi okouzlen četbou námořní literatury, tak jsem hned pochopil, že tohle pro mně nic není - vlny, vichr, skalnaté pobřeží. Opravdu živnost na nic.

Den předtím jsem viděl v televizi nový film s Kevinem Costnerem coby námořním záchranářem na moři, myslím na Aljašce, takže když si odmyslím nutnou lovestory, tak jeho hrdinská smrt na konci byla vykoupením po dvou hodinách útrap, nebezpečí a zimy. Nicméně jsem byl připraven na nejhorší, protože film z ústí Columbie byl o stejné věci. To moře je opravdu zatracená věc.

Model Oregonu jsem nafotil ze všech stran.

Ale zpět k muzeu. Uvnitř je největší oddělení s velkým motorovým člunem v životní velikosti (asi 10 metrů) na vlně s úhlem, který mi připadal dost nemožný. Asi 80° čili téměř kolmo a posádka se snaží zachránit trosečníka. Ani jsem si to nefotil, jak to bylo příšerné. Dále tam bylo oddělení z historie plavby na Columbii, dobývání zřejmě Divokého Západu - přeci jen Oregon je na západě od New Yorku.

Následovalo pár modelů vojenských lodí z Druhé světové války. Přeci jen v Portlandu měl pan Kaiser loděnice a tam stavěl svoje obchodní plavidla (něco jsem si nafotil), samozřejmě obrněnec Oregon asi ve dvou barevných provedeních, dělíčko z nějaké horní paluby této lodě a náboje do malých děl i s nábojnicemi. Kdysi v Buffalu jsem byl na torpédoborci Sullivan (vedle stojí křižník Little Rock) a tam na nábřeží stál projektil do nějaké bitevní lodě ráže 406 mm. Tohle byly opravdu jen malé náboje.

Rybaření na řece, lososi a sítě - to vše bylo v další velké části muzea, čímž prohlídka pomalu končí. Už jen prodejna se suvenýry a s knihami, ale ceny jsou obří a většinou o věcech, které mně braly před dvaceti lety. Dnes to míjím bez zájmu, ovšem tenkrát bych z toho měl srdeční slabost. U nás to nebylo, já jsem nikam nesměl coby příbuzný emigrantky, a tak jsem jen snil, že jednou… No a jednou přišlo, ale už příliš pozdě - krucinál.

Ale nesmím žehrat, alespoň mně pořád berou ty parní stroje na pohon modelů lodiček. No a to je zase všechno. Nejlepší model parního stroje, tříválec, který jsem obdivoval v Portlandu, tam bohužel nebyl.

Něco málo z podvodní říše nesmí chybět.

Obrázková galerie

Pro MoNaKo Jiří Voráček