Letování natvrdo - 1. díl

Začneme ohřevem materiálu:

Kdysi musela stačit kovářská výheň nebo kahan s dmuchavkou či měchem, i když dmuchavku používají někteří zlatníci do dneška! (Fouká se trubičkou přes plamen lihového kahanu.) Dlouhá desetiletí se k letování používal acetylen s kyslíkem nebo propan butanové hořáky. V těchto dobách se používalo k pájení stříbro ze Safiny (stříbrné pájky vyrábí dodnes) a jako tavidlo borax. Posléze se objevilo lepší tavidlo na bázi tuším že fluorových sloučenin. V době předrevoluční jsem zaregistroval od firmy Meva autogenní soupravu na PB + kyslík.

Vyrábí se dodnes a na mnoho aplikací by určitě stačila, ale je to takové humpolácké a plamen ohřívá zbytečně široké okolí. Jako autogen ale neumí vařit pořádně železo a vzniká něco jako železná pěna tím, jak se plyn dostává do sváru. Ale takovou třicítku lodní šroub z mosazi sletujete stříbrem bez problémů a kotel jakbysmet.

Problém může nastat, kdybyste na přiletované víko kotle chtěli letovat další díly, jelikož ty už zaletované by mohly povolit. Lze se toho vyvarovat pomocí pájek s rozdílnou teplotou tání a letovat postupně od nejvyšší teploty k nejnižší.

V době, kdy začal být problém s výměnou acetylenových lahví (o ceně náplně ani nemluvím), jsme přešli na autogenní hořáky firmy Messer:

www.messer.cz

Viděl jsem je v současné době na e-shopech s potřebami pro sváření. Dodávají se ve dvou velikostech - jako klasický autogen nebo provedení Minitherm fk-pmyf na drobné práce (viz kompletní sady Minitherm. Firem, které mění lahve s kyslíkem, je naštěstí víc - potřebují ho i lékaři. Existuje i přepouštěcí zařízení, kdy vám majitel autogenní soupravy může naplnit vaší malou lahev. Myslím, že je toto zařízení vedeno jako přepouštěcí šnek (jednoduchá a užitečná věc).

Malá kyslíková lahev se dá koupit v potřebách pro sváření, kde lze koupit i kompletní soupravy kyslík, plyn + hadice a hořák včetně náhradních náplní. Všiml jsem si jich například u firmy Rothenberger nebo Castolin.
Jako asi poslední možnost, o které vím a vyzkoušel jsem jako schopnou, je vodík. Přibližně před patnácti lety se mi do ruky dostal vodíkový vyvíječ od firny Mikrodis. Byla to novinka v plenkách, ale letovala báječně (exploze tohoto zařízení ukončila naděje na levné letování).

Nicméně vývoj šel dál a soupravy vodíkový vyvíječ + kyslík zaujaly své místo ve zlatnických dílnách a dají se koupit v e-shopech s potřebami pro zlatníky. Zvládnou víc než jen šperky (tady by to chtělo asi konzultaci s výrobcem nebo uživatelem).

Vodíkový vyvíječ s kyslíkem umí 3000 °C.

Hořák spalující acetylen s kyslíkem také umí přibližně teplotu 3000 °C.

Propan butan s kyslíkem dokáže teplotu 2800 °C.

Propan butan se stlačeným vzduchem umí až 1990 °C, takže si připojíte místo kyslíkové lahve kompresor a je po starostech (fungovalo to už za první republiky, ale osobní zkušenost s tím nemám).

Vyšší teploty dosáhne snad už jen plasmový hořák. Vzhledem k tomu, že se bavíme o letování stříbrem, kde tyto pájky mají pracovní teplotu řádově 500 až 700 °C, je jasné že extra vysoké teploty jsou nepoužitelné. Plamen se stejně seřizuje pro účel letování na nižší teplotu s přebytkem plynu (karburační). Plamen o maximální teplotě (oxidační) se používá na sváření železa, povrch mosazi by akorát spálil a stříbro znehodnotil (ztrácí pevnost a spoj není hezký už od pohledu). Při troše štěstí se dají koupit hořáky i v bazarech s dílenským vybavením.

Závěr

K mání je toho tedy dostatečně. Vše je jen otázkou investice - jako všechno v dnešní době. A příště si povíme něco o pájkách.

Obrázková galerie Foto: SWAH.cz © 2013

Pro MoNaKo Richard Fišer