Oprava vrtacky Narex 1965

Kategorie

Elektronika

Tada9

,

Čt, 02/06/2011 - 09:19

Počet komentářů: 0

Dostala se mi do opravy vrtačka asi tak z roku 1965 ČKD
350W 550/min do 13mm

Je to macek, nízkootáčkový a dlouhodobě asi používaný k míchání směsí ke zdění tzn. pomazaný tedy cementem. Hojně.

Problém je v tom, že spínač nedrží a pokud ano, tak zapne jen někdy.
S ohledem na stav povrchu s délku používání je to očekávatelný stav.

Takže napřed začneme kartáče a mýdlem na plasty, pak nutno vzít kartáče, ovšem drátěné.
Posléze dlabátka a vyrejpátka, ale nakonec jsem se dovnitř dostal.

I bylo zjištěno, že bez totál rozborky spínače se to nepodaří
a když už to dělám , tak to taky zadokumentuji , jelikož se takové informace hodí do souboru vyprávění o spínačích.

Takže ohledáme jak to vypadalo původně a budeme u toho pozorně prohlížet , aby případné postupy nenadělaly ještě více chyb, než tam je.

V uložených "Archivních spínačích" jsem vytušil, že jeden podobný asi mám. obr.1 ,
jenže kupodivu ten odložený je se dvěma kontakty a stejně se do výlisku držadla nevejde tak pohodlně, ačkoliv jakoby spíná lépe, než ten s jedním kontaktem.

Takže máme sice dva podobné, ale oba velmi staré
viz. obrázek 1, 2 a 3.
Ve vrtačce je ještě těleso z bakelitu obr.3 vlevo
, ten dvojitý je už z plastu obr. 3 napravo.
Načež po očistění dojde k objevu, že bakelit je odlomený V držadle je zachycen právě tou odlomenou částí obr.2

Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3

Budeme muset oba asi roznýtovat . Obr. 4 a 5
takže napřed pod lupou ohodnotíme, jestli jsou ty nýty symetrické, nebo ne
Nekecám o tom tak složitě bez důvodu !

Obr. 4

Obr. 5

Jde o to, že když už to mívá nýty, pak jedna hlava je vždy udělána až při skládání, ale jejich lůžka bývají z výroby obvykle shodná. Třeba kuželově zahloubená,proto potřebujme dobře rozlišit, odkud to je.
Dále můžeme očekávat, že u podobných soustav je nýt z měkčího kovu (snad Al)
takže dále potřebujeme jistou ruku a stojanovku jako sichr.
a nebudeme to z lenosti dělat rovnou třeba 3 vrtákem !
neb nesmírně často dojde k tomu, že to zprasíme ještě o kus hůř.

Takže už to začalo povolovat ? no sláva, ale zase POZOR !
ty nýty nejsou NIKDY uvnitř rovné ! a taky jsou občas zoxydované a docela se to bude bránit obr. 4

Hlavní je nespěchat !

Rovněž je potřeba si pojistit přehled, co jsme odkud vyndali a jestli se tedy neliší levá a pravá strana, délka nějakého výstupku a podobné zlomyslnosti v tom
viz obr. 6, 4, 7.
A jsme uvnitř spínače, vidíme binec, ale není to ještě zdaleka všechno.

Obr. 6

Obr. 4

Obr. 7

Napřed si to zase pořádně prohlédneme,
obr. 8, 9, 10, 11, 12 očistěno drátěným kartáčkem obr. 13

Obr. 8

Obr. 9

Obr. 10

Obr. 11

Obr. 12

Pak složíme zpět jak bylo, jinak bude (obr. 13) pruzina špatně a sila na sepnuti bude vlastně bojem mezi pružinami a ne tlakem zvenku = ztráta rychlosti a tlaku na třmenu.

Vidíme na obr. 14, kde napřed musí dosednout třmen a teprve pak propruží a nadto špatně vložená pružina (obr. 15) nedotlačí kolík a všechno se štorcuje.

Pořadí dle obrázku 16. Kolík silnějším koncem do třmenu, na kolík pak ta menší pružina a to celé do tělesa s náběhem a nad třmen pak pružinu kuželovou a na konec kolíku ještě vodící kamének podle obr.17. Složení na obr. 15
Kolík je v průchodce dole slabší asi o 0.2mm !!!

Obr. 13

Obr. 14

Obr. 15

Obr. 16

Obr. 17

Taky skutečnost, že výstupní kostka pro utažení vodiče nesmí "lítat" proti tomu plechu, jinak nemůže sedat třmen na správnou plochu a uvnitř spínače je "zaklet" ještě jeden přechod způsobující i přehřívání vnitřku obr. 7

To napravíme pocínováním a v bakelitu to slijeme dohromady
pokud je to jiný plast, musíme to udělat mimo těleso, nebo alespoň přitáhnout lem jako u nýtování. Prostě to poklepat a pozorně vrátit do tělesa obr. 18
Pak si musíme ověřit, že ten plech přes těleso nebude zachytáván těmi původně zapuštěnými nýty a když je i toto dobře, tak skládáme záchytku
bude nutno vložit příčnou pružinu a pak správně plech záchytky a to celé zajistit tim , co vypadá jako nastřižená podložka
načež složíme to celé do sebe, jak bylo a aby se to nekřížilo.
No a když je toto všechno napraveno, jak si přejeme, tak musíme ten "pakl" zase snýtovat.
Pozor ! hodně opatrně, jinak u bakelitu nastane destrukce a jsme kde ?

A když je i toto uděláno a vložíme váleček, který bude putovat po tom pohyblivém tělese a navlékneme pružiny dle obr. 1
Váleček namažeme, tím by to už mělo být zase schopno spínat, nechat se zajistit pro trvalý chod a také patřičně a správně lehce "vypnout"
Nezapomenout, že ten kolíček trvalého chodu v držadle vrtačky musíme vložit také !
Převodovku jsem doplnil převodovým olejem PP19, nebo lze taky dát trošku vazelíny.

Složíme to do vrtačky, pak zkouším, jak si sedí ložiska.
Očistění komutátoru jemně pomocí smirku, při zdroji cca 24V stačí, jen se to pomalu koulí a jde to krásně.
Na obr. 20 a 21 ještě vidíme, že došlo za provozu k překřížení pouzdra uhlíku, ale poškození nebylo velké.
Takže ještě nastavit rovnoběžnost uhlíků s osou rotoru.

Obr. 20

Obr. 21

A zapojíme.

No když to nejede, tak znovu!

Když to funguje, tak jdeme do koupelny, nebo kde je zrcadlo, a tam si klepeme na rameno !

Takové pokyny, jako je, že to promažeme, nezapojíme debilně jinak a nebo to nebudeme zkoušet bez rozmyslu, považuji za samozřejmé. Ale pro pořádek je uvésti musím.

Toto povídání je jen o tom, jaké drobnosti rozhodují o použitelnosti vypínače.

F.G.Havránek alias Method

Oprava vrtacky Narex 1965

Pozvánky

Odběr novinek e-mailem