Parníkář vzpomíná na potopené parníky

Jak jsem viděl, pár čtenářů se pobavilo „neštěstím druhého“ u vody, ale já to opravdu neberu nijak tragicky. Nebyla žádná zima, voda byla mělká, akorát to dno by měli duchcovští vysypat pískem místo špičatých balvanů pro smolaře jako já. Dalo by se tam „doběhnout“ a bylo by po problému.

Co napsat? Dlouho jsem se „"mrcasil“ u couvací branky s bokem kolmo na vítr a vlny a do lodi mi natekla voda. Bohužel korvety byly uprostřed prohnuté a vzhledem k mé snaze otevírat loď jednoduchým způsobem (tahem za komín snímám celou nástavbu) se nedá vnitřek lodi zabezpečit před vodou - samozřejmě je tam asi 10mm lem za nástavbou, ale asi to bylo málo.

Při normální plavbě se tam voda nedostane, ale bokem na vlny vždy něco vody proniklo otvory v bortu lodi, které na opravdové lodi mají vodu odvádět zpátky do moře. U malé lodi s palubou asi 2,5 cm nad vodou prostě není způsob, jak tomu zabránit.

Když se mi loni potopila Vltava na Přítočně, byla zima a vítr, a loď byla asi 15 metrů od břehu. Naštěstí manželka zasáhla a bylo to. Netěsnící zasklení bočních okének na nízké lodi prostě zavinilo, že se loď ponořila. Tenkrát jsem byl docela v šoku.

Tollman v Kútech o pár měsíců později byl obdoba. Zapomněl jsem na zauhlovací otvory v palubě a vlny opět odtokovými otvory v bortu lodi pronikly do nitra plavidla - i tady jsem byl docela nepříjemně vzrušený, ale zasáhl kamarád Míra a loď vylovil.

Trochu historie

Vzpomínám si na svůj třetí článek do časopisu RC revue. Tehdy jsem popisoval potopení kolesového parníčku s pomocnými plachtami v polovině prosince - opět vítr a nízká loď, naštěstí, voda jen do pasu a vrchol mé záchranářské zkušenosti na rybníku na Doksích. Tatáž loď mě potrápila na závěr zimy. Nepotápěla se, ale zastavila a vítr jí hnal na rybník. Tak jsem se svlékl do slipů a šel pro ní. Bohužel na polovině rybníku asi 12. března byl ještě led a voda byla opravdu studená. Když jsem uplaval ty tři metry, lodi jsem se chytil a okamžitě jí potopil. To byla krize ze zimy, pamatuju se na asi tři penzisty, jak se dívali, ale když jsem viditelně začal mít problémy, otočili a upalovali pryč, aby mě nemuseli zachraňovat.

To jsem byl o dvacet let mladší a měl jsem štěstí - teď bych asi do studené vody nešel.

Takže mi zbývá stavět lodě s lepší ochranou proti vodě, nebo nevyplouvat, když je mizerné počasí, ale to není ono.

No a taky musím upozornit, že mám tolik lodí, že se prostě něco stát musí - podle pravidla o chození se džbánkem pro vodu...

Za ta léta, co jezdím na soutěže, jsem odpozoroval, že drtivá většina závodníků se cítí jako kapitáni lodí, které řídí. Ovšem já ne, já jsem starý strojník Watts z knihy Kruté moře od pana Monsaratta a ten ve strojovně nevnímal nebezpečí od moře. Pro něj je hlavní, aby stroj pracoval a aby to jelo... Co na tom, že loď „tam venku“ pluje do obrovské bouře...

Závěr

To je vše - berte to jako moje vyznání.

Pro MoNaKo Jiří Voráček