Racek II

Kategorie
,
Počet komentářů: 14
Racek II

Postavit tuto lodičku podruhé mně donutilo několik věcí. Starý Racek je již hodně poničený, protože jsem s ním opravdu musel hodně najezdit, abych ho vůbec přinutil plout. A navíc jsem měl už dlouho hotový strojek, který nebyl vůbec nikde využitý a odzkoušený.




Začal jsem stavbou kotle. Není to jeden kotel se čtyřmi komíny, ale dva dvoukotle. Jsou velice podobné mojemu předešlému dvoukotli. Mají ale trochu jiné rozměry, aby pro celkovou délku byl kotel vůbec v něčemu použitelný. Délka sestaveného kotle je 26cm. Každý kotel má objem přibližně 250ml, tedy celkový objem jeden litr. Základní komíny jsou běžná měděná trubka nižší než minule (měl jsem strach z velkého působení na těžiště). Na komínech jsou hliníkové nástavce natřené černou žáruvzdornou barvou. Ty jsou důležité pro zbytkové dohořívání paliva. Uvnitř komínů jsou prstence. Těmi se nastavuje celkový čas hoření a tím i tepelná vydatnost. Abych byl přesnější důležitý je průměr komínu, celková výška komínu, poloha a velikost vniřního prstence. Topí se čtyřmi kostkami PePo (každý kotlík - jedna kostka). Topeniště je společné pro všechny kotle, ale uprostřed s jednou přepážkou. Přepážka je vlastě „protipožární“. Uvnitř trupu totiž vzniká jakýsi průvan, který se potom snaží podpálit za jízdy celý model. Starý Racek mi totiž po snižování kotle pokaždé vyhořel a u něho právě tento problém vyřešila přepážka. Tady jsem dal přepážku preventivně. Výška topeniště je 5,5cm. Kotlík je měděný pájený cínem. Má takové množství spojů, že samozřejmě při prvním spuštění tekl. A potom samozřejmě ještě několikrát. Tuto fázi stavby bylo potřeba přetrpět a neustále opravovat, on se potom odvděčil spolehlivostí a už žádné další opravy nechtěl. Anebo neumím pořádně pájet. Kotle jsou vzájemně sešroubované, je to rozebiratelné kvůli případným opravám. Stavba jednoho čtyřkotle by byla sice podstatně jednodušší, pro podstatné ztížení stavby jsem se rozhodnul z bezpečnostních důvodů. Ony totiž boční stěny by byly pravděpodobně namáhány opravdu velkým tlakem. Kotlíky jsou nízkotlaké, ale jako celek je dostatečně silný. Každý kotel musí mít všechny bezpečnostní prvky, jako je správně nastavený bezpečnostní ventil, manometr, vodoznak atd.




Trup modelu má celkovou délku 77cm, tedy o 10cm více než předešlý. Je postavený stejně, žebra a kýl z překližky 5mm a plaňky 2x5mm. Strojek jsem posunul duzadu oproti nákresu, takže zmizelo kormidelní kolo. Detaily (úvazníky a záchranná kruh) jsem vynechal, loď je stejně s tímto kotlem a pohonem maketově úplně mimo. Barevnou úpravu jsem volil co nejjednodušší. Dával jsem si pozor hlavně na materiály použité na stavbu trupu, protože se během jízdy i on celkem dost zahřívá. Kormidlo se ovládá řetězy s pružinami. Hřídel vrtule je mosazná samorobka, v model. prodejně nic vhodného neměli a tak jsem to spatlal sám. Převod je do pomala 2,6:1 ozubenými koly. K ovládání používám neustále dvoukanálovou soupravu s amplitudovou modulací.




Model jsem dovažoval 0,8 kg mosazi pod kotlem. Olovo pod kotlem mi připadalo méně vhodné. Celková váha modelu i s vodou je 4,2kg. Nad čarou ponoru je sice1,2kg, ale přesto je model dost příčně stabilní. Váha samotného hotového trupu je 1,1kg. Během stavby jsem neustále vše vážil. Délku modelu v podstatě určila váha kotle, proto jsem ho také dělal hned na začátku.




A ještě k předloze. Prozkoumal jsem celkem solidní množství plánků i jednoduchých nákresů, ale jediný Racek absolutně vyhovoval. Velký sklon hřídele sice zmenšuje účinnost vrtule, ale dává možnost uložení všeho dovnitř bez velkých problémů. A navíc je možné toto rozmístění během stavby měnit. Jedinou chybu vidím v kormidle, které při zatáčení celkem dost snižuje účinnost vrtule. Chtěl bych tedy touto cestou dodatečně poděkovat panu Ivanovi Hořejšímu za to, že tento nákres zhotovil a poskytnul.




Turbína vypadá podobně jako předešlá, má ale několik změn. Jsou zde čtyři trysky. Nové turbínové kolo má průměr 5,5cm a tentokrát 105 lopatek. Turbínvé kolo funguje zároveň jako setrvačník, má většinu váhy na obvodu. Vyvážení kola samozřejmě není ideální a v mých podmínkách nemožné. Toto ale nevadí při použití naprosto přesného uložení hřídele na jednu stranu. Zatímco předešlou turbínu jsem musel nutit, aby se rozeběhla, tady se tento jev naopak snažím co nejvíce zpozdit, aby nedošlo k jejímu poškození. Rozbíhá se okamžitě již na 2 trysky. Trysky jsou z obyčejného jednorázového prázdného zapalovače. Samozřejmě by byla podstatně účinnější Lavalova tryska, ale ta je v mojich dílenských podmínkách nevyrobitelná. Kolem turbiny je kryt kvůli tryskající horké páře a protože se to celé naprázdno točí vysokou rychlostí, tak je potřeba také myslet i na bezpečnost provozu ve všech rovinách.




Tato turbina nevychází z Lavalovy turbiny, je to vlastně primitivní Brancovo kolo, které nebylo nikdy skutečně využíváno pro svůj velmi nízký výkon a mizernou účinnost. Pro pochopení parních turbin jsem si zapůčil knihu Parní a plynové turbíny od Ing. Jana Březiny z roku 1965 a knihu s naprosto stejným názvem Parní a plynové turbiny od Ing. Josefa Klága z roku 1959. Jsou v nich i zajímavé popisy parních kotlů, kondenzátorů atd. Pravděpodobně budou k zapůjčení ve všech vědeckých knihovnách. Pokud má někdo lepší typ na zajímavou knihu, budu rád, když ho zveřejní.




Až po první zkoušce jsem začal věci dodělávat. To proto, abych věděl, jaký budou mít vliv na rychlost jízdy. Jako první jsem omotal vedení páry bavlnou. Rychlost se nezměnila, ale byla stejná i při špatném počasí. Potom jsem přidal parní přehřívače. Jsou to pouze čtyři mosazné trubky s vnitřním průměrem 2mm jednoduše protažené topeništěm. Rychlost se podstatně zlepšila, velice se snížila kondenzace a trup se přestal ničit tryskající parou. Měl jsem strach, že se budou ničit silikonové hadice, ale nic se jim nestalo (jsou moc blízko k topeništi, ale jinak to nešlo). Kondenzační nádoba, kterou jsem udělal předem je s přehřívači zbytečně velká, můžu ji zmenšit až trojnásobně. Zpátečku jsem neřešil.




Vyzkoušel jsem několik lodních vrtulí. Nakonec jsem použil třílistou Raboesch 55mm. Model pluje dobře proti proudu a větru, s čímž jsem vůbec nepočítal a příjemně mně to překvapilo. Nahřívání kotle trvá zhruba pět minut, vlastní jízda do 15min. Několikrát jsem změřil rychlost plavby, je to přibližně 100m za 3min. Vzhledem k tomu, že účinnost pohonu s otevřenou turbinou je velice malá, jsem s výsledkem spokojený.



Obrázková galerie


Obrázková galerie



Videosnímek


Videosnímek



5 MB / 33 s

Bez přehřívače se zateplením, silný vítr, teplota 12°C.



Videosnímek


Videosnímek



5 MB / 31 s

...se vším, teplota 20°C.

T. Vilcsek

Ostrava

Na začátek článku

Komentáře

výborně !!
Nalim

Ahoj líbí se mi, že jdeš (jdete)svou cestou a nedáš se odradit překážkami. Jen tak dál a již se těším na Racka 3. Nalim

Prekrásne
Jack

Prekrásne! Gratuľujem k pohonu - skutočne sa ti podaril. Prajem ti veľa invencie pri jeho zdokonaľovaní. Možno nejako vyriešiš aj akú-takú reguláciu pohonu. A štvor-komín by bolo vhodné spojiť do jedného - aspoň vizuálne.

skay

Našlapane . Pekne,

No a zachvili tu mame tristupnouvou turbinu hehehe :))

Přema

škoda,že jsem se od minulého článku nedozvěděl zdroj lopatkového kola,.....jinak paráda

T.Vilcsek

Nevím co se přesně myslí zdrojem lopatkového kola. Vyrobil jsem ho z plechu a pájel cínem.

Přema

aaaaaaaaaaaa,tak to je něco,...gratuluju.Vypadá,jak z něčeho ,....velmi zdařile.Zkusil bych to trochu rozvést,...u výroby tak náročné součásti jsi určitě přišel na řadu vychytávek a fines,zkus se podělit,i v samostatném článku ;-)

Podrobnosti
Jack

...už sa teším na podrobnejší popis aj s obrázkami; určite ešte napíš!

výkresy?
kartonist

Nazdar,

chci se zeptat, jestli jsou v těch zmiňovaných knížkách nějaké konkrétní výkresy turbím a/nebo kotlů. Pokud ne, podle čeho jsi postavil své kotle?



Díky, Radek

T.Vilcsek

Myslím si, že většina nákresů v jakýchkoliv knihách o velkých strojích jsou pro modelářství nepoužitelné, ale můžou pomoct při pochopení principů. Nejlepším návodem pro modelářské věci mi připadá čtení článků od p.Voráčka a p.Hořejšího (zajímavé nákresy kotlů). Moje kotle jsem vypočítal a celkově spatlal sám.

Re:
ladous

Přesně tak, pánové Voráček a Hořejší to píší pro široké masy a ty se strojním vybavením a vyššími nároky na doplňky jistě uspokojí články pana Jirouška ;-).

kartonist

Je řeč o článcích v RCM? Časáky čtu spíš vyjímečně, tak jsem mimo.

Kdybyste byli tak hodní a mohli mi prosím dát odkaz na čísla/ročník anebo alespoň od kterého čísla začít hledat (v knihovně, budou-li mít).

Díky, Radek

odkaz na turbinku
Ivan parníkář

Ahoj vsem, dovoluji si poslat odkaz na jednu turbinku. Asi v polovine kratkeho videa se dostavuje pomerne uteseny zvuk vysokych otacek :o))

Kazdopadne stale zustava otazkou, co se stane, zatizime-li hridel necim takovym jako je lodni sroub ve vode...

Ivan



http://www.youtube.com/watch?v=IZ c2FtEx8yE

Re:
ladous

Je řeč spíše o RC revue, kde už od samého počátku celkem pravidelně vycházejí články o páře, takže odhadem od roku 2000 do roku 2005 je tam toho opravdu dost. Nyní vycházejí články od pana Jirouška, ale už to není tak pravidelné (cca 3x do roka).

T.Vilcsek

Články o páře začínají těsně po roce 1990, možná 1992(seriál o kotlích a par. strojích s nákresy).

Články p.Voráčka začínají už kolem roku 1995(myslím, že časopis Modelář a modely). Jsou tam parní začátky p. Voráčka, pro začátečníka hodně hodnotné.

Kotle a celkové problémy při stavbě parní lodě se dají dobře pochopit z článků p. Hořejšího(popisy a nákresy stavby jednotlivých modelů).Z těch jsem více vycházel, jsou více konkrétní.

Turbina na youtube by podle mně dokázala pohánět vrtuli, ale není vidět odkud přichází (ten kotel možná stojí na plynovém vařiči, takto s vařičem jsem poprvé roztočil turbinu).

Vladyka models

DSYS

MODELA PRAHA s.r.o.

Modely lodí

RCMania.cz = vše o modelářství

Licence Creative Commons

TOPlist

Odběr novinek e-mailem

The subscriber's email address.