Z loděnic parníkáře v roce 2015

Nějak jsem dostal psavou náladu, protože se blíží zamykání vody a to je problém na půl roku... Taky bych chtěl říct, že ta pára vždycky není jen legrace, ale nekončící řada problémů, a když to nakonec dopadne dobře, tak jsem rád, ale není to tak pokaždé.

Nuže, měl jsem s těmi svými parníčky za ten rok zase trochu problémů - takže je sepíšu, já se psaním odventiluji a vy si to třeba přečtete a jak se říká, problém sdílený je poloviční, ale radost dvojnásobná... třeba to pomůže.

No, samozřejmě, číst to může jen ten, koho to zajímá.

Tenhle rok byl tak nějak zlomový.

Začalo to honičkou s výrobou závodních lodí na MS, kterým říkám Borkumy, protože jsou na trupech lodi Borkum, ale v mém provedení to může být cokoliv, takže se podívejte na obrázky.

Lodě jsem nazval podle korvet, s kterými jsme jezdili sezonu předtím.

Ladous dal adeptům na závodníky na MS ultimátum oznámit, kdo s čím pojede, do poloviny února a já neměl prakticky nic, ale rozhodnul jsem se pro ně a tak to začalo.

Postavit dvě lodě za 4 měsíce je docela zápřah. Podle mého názoru manželčina loď se mi povedla víc - určitě je rychlejší a obratnější než moje, je víc „vodovzdorná“ s vyšší přídí, ale soudci byli jiného názoru.

Mančelčin Borkum Sněhová vločka

No, nechci se o tom víc rozepisovat, je to za námi.

S loďmi jsme jezdili celou letošní sezonu a dá se říci, že „zrály jako víno“. Nakonec jsme s nimi dokázali strefovat i tu prokletou „dvanáctku“ a to je co říct. Opravdu už mizerně vidíme, ale, i s dobrými jízdami jsme byli pořád poslední - hodnocení v Sedlejově nás odsoudilo na poslední místa.

Ale při tom maratónu jsem stavěl i další lodě-teď naposledy maličký a krátký Steam Ship No.41 jsem postavil (za 14 dní) ze staré strojovny na trupu tvaru pramice - sice se na jediných závodech ve Stupavě nijak neprosadil, ale mohu s tím jezdit a na příští Vyžlovku, prostě mám i malou loď - uvidíme.

Prám - parní loď č. 41

Krom normálních Borkumů jsem si objednal i prodloužené o 10 cm, ale jejich délka nepřesáhnula 99,5 cm, takže se „vejdou“ do metru a co najedou, to budou mít. Neplatí na ně žádný přepočet délky a to je dobré. Lodě délky 1 metr jsou základ výpočtu, který tak nějak „solí“ delší a rychlejší lodě, ale myslím si, že nám to nijak nevadí... prostě je to tak.

Takže první prodloužený Borkum s osciláčkem a dlouhým stojatým kotlem jezdil už v květnu v rakouském Au, ale tam jsem byl asi 7. - loď byla tak nová, že jsem s ní jel poprvé až tam a výsledky nic moc.

Prodloužený Borkum s turbinkou, šoupátkovým strojkem a osciláčkem

Takže jsem tuto loď osadil během léta asi 3 jinými kotli a stroji, až jsem konečně našel optimální variantu. Vždy všechno rozházet, udělat nové přívody od stroje ke kotli z mědi, a to celkem 3x... jsem blázen.

Prodloužený Borkum s dlouhým kotlíkem a šoupáčkem 2x15 mm, se šoupáčkem 2x16 z Vločky a s dlouhým kotlíkem a se šoupáčkem 16 mm a válcovým kotlíkem

Naštěstí mám asi 15 funkčních lodí, a tak mohu libovolně přehazovat a rozebírat...

Prodloužený Borkum s kotlíkem z Česmy a s osciláčkem 16 mm a poslední varianta prodlouženého Borkuma se šoupáčkem a s kotlíkem z Duilia.

Jen pro informaci obrázek se strojem v korvetě manželky - opravdu tam byl, ale loď s ním byla přetížená a tak jsem do ní dal menší a lehčí osciláček a vysokootáčkový šoupáček šel do prodlouženého Borkuma jménem Snowflake I.

No, druhý Borkum je konečně též nahrubo hotov - přes zimu to mohu „pilovat“, aby na příští sezonu byla lodička připravena též. Starý kotlík z lodi Česma a šoupátkový stroj 2x15/20 zelené barvy - při tlaku 0,6 Atm to jede docela dobře.

Druhý prodloužený Borkum - kotlík z Česmy a s šoupáčkem 2x15

No a hlavní práce za celé léto - stará loď Česma, co plula naposled na ME v Moskvě 2004 a byla tam docela dobrá (první místo) se na Vyžlovce pyšnila turbinovou strojovnou. Díky tomu, že druhý turbinář Petr Stejskal prostě nepřijel, jsem byl první... Moc rychle mi to nejede, ale pro tu radost to stačí.

Česma se šoupátkovým strojkem 2x18/24 a s osciláčkem a velkým kotlíkem

Ale to nestačilo - vzal jsem její starý oscilační strojek a přidal mu kuželový převod a řetízek vzhůru na hřídel koles a byla z toho docela dobrá strojovna též - viz obrázek v bazénu... Nemám obrázky na rybníku, ale určitě by to plavalo i tam.

Česma s kolesovou strojovnou a poslední varianta Česmy s šoupátkovým strojkem 2x16/24 mm

Ale to nebylo všechno, tato loď vystřídala asi 4 strojky: oscilační 2x16/24, šoupátkový 2x15/20, šoupátkový 2x18/24 a nakonec šoupátkový 2x16/24 z lodě Duilio. Vždycky všechno rozebrat, přeházet, znovu spojit - stálo mně to asi 2 metry Cu trubiček na propojení a půl kila cínu, ale plave to docela dobře. Nejlépe se strojkem 2x18/24, ale ten jsem dal zase do lodi Duilio - s touhle lodí budu na Vyžlovce „dýchat“ na záda Mírovi Šrámkovi s Renownem.

Všechny strojovny, co jsem zmiňoval(turbina, kolesa a na šroub s šoupáčkem), „pasují“ do lodi a mohu je přehazovat na zalepené úchyty v lodi bez problémů, takže mohu ušetřit místo v autě.

Ještě musím napsat, že dva dni před Stupavou jsem do Česmy dal šoupátkový strojek z Duilia, ale ufukovaly mu šoupátka a tak jsem ve čtvrtek ráno stál v 07:00 před Feronou Holešovice na kulatinu 7 mm a dělal přes den nová těsnější šoupátka, do večera je osadil, v pátek ráno zabudoval a odpoledne přijel Petr a jeli jsme do Stupavy... Nic moc jsem tam nenajel, ale pro mně to bylo i tak vítězství. Loď plula a nikdo nepoznal, že jsem s ní předtím neujel na Lánech ani metr...

No a poslední Duilio - asi tři jiné kotlíky a stroje, ale nakonec jsem našel optimální sestavu a lodička pluje docela dobře, jak říkám, dýchat na záda Mírovi bude moje radost.

Duilio se šoupáčkem 2x16 a s dlouhým kotlíkem a se šoupáčkem 2x16 a s kotlíkem ze Sněhové vločky

Ještě jsem vyhodil ze své korvety Cínie strojovnu, protože v korvetě manželky je teď znovu oscilační strojek, takže jsem tam dal krátký válcový kotlík, mnou vlastnoručně opravený a oscilační strojek, co byl předtím v prodlouženém Borkumovi v Rakousku, jen pro informaci, aby se to nepletlo...

Kvůli tomu jsem musel vyříznout větší otvor do paluby, aby to tam vůbec šlo, no, uvidíme.

Tahle loď měla šoupátkový stroj taky, nakonec jsem ho „naučil“ pracovat taky docela dobře, ale obě korvety byly s šoupátkovými strojky opravdu přetížené a navíc na novou sezonu chci, aby obě naše lodě měly podobné strojovny, protože by manželka měla méně bodů za jednodušší strojovnu než já a to by nebylo dobré pro klid v rodině.

Korvety budou potřeba, protože s Borkumy bychom se ani do reprezentace nedostali - skončili jsme letos na 6. - 8. místě.

Do toho pomáhat Petrovi Stejskalovi s jeho loďmi, opravovat průběžně moje ničemnosti a byla z toho docela velká honička, ale, jsem spokojen.

Učím se svářet plynem, opravil jsem si asi 3 kotle, ale nějak mě vzaly záda při sezení zkroucený nad svařovaným výrobkem, snad to přejde, ale jsem už docela starý a moc to nepřestává - uvidíme.

Ještě musím vyrobit přes zimu lepší kolesák, protože Vltava sice pluje, ale je pomalá a nízká a Petrovi s jeho Dantonem prostě nemohu stačit. Vše je v běhu. Velká Kiawanda zabírá moc místa v autě a rychlý parník Black Bird zase není podle opravdové lodi - nemám to snadné.

Petrova loď je 1:30, a tak musím postavit něco podobného, aby se daly na vodě porovnávat.

Tohle způsobilo můj lumbální ústřel...

Určitě se zase svěřím s pracemi na nové lodi.

Závěr

No, tak jsem se vypsal, trochu si ulevil a mohu zase do práce.

Fotogalerie Foto: Jiří Voráček © 2015

Pro MoNaKo Jiří Voráček