Zdeněk Tomášek slaví 80 let

Klub lodních modelářů Admiral Jablonec nad Nisou před časem oslavil 55 let, jeden z jeho zakladatelů a dlouholetý předseda Zdeněk Tomášek se právě dnes, 20. února 2024, dožívá rovných 80 let. Každý, kdo se kolem organizované lodní modelařiny v českých končinách v posledních dekádách mihnul, musel příjmení Tomášek slyšet. Ačkoli dnes v celorepublikových orgánech nalezneme jméno jeho syna Martina, dříve to býval právě Zdeněk Tomášek, kdo lodní maketáře vedl z pozice šéftrenéra.

Jako vedoucí jabloneckého kroužku je vyhledávaný i dnes, stejně jako mezinárodní rozhodčí organizace NAVIGA, která jeho letitých zkušeností využívá jak na soutěžích plovoucích lodních maket sekce NS, tak i u těch stolních sekce C. Naposledy na podzim 2023 během mistrovství světa – kde jinde než v Jablonci nad Nisou.

Rád bych na tomto místě poděkoval za vše, co pro lodní modeláře udělal, dělá a dělat bude, k čemuž bych mu chtěl popřát pevné zdraví, mnoho sil a dalších modelářských úspěchů.

Za MoNaKo ladous

A když už jsem vzpomenul Martina Tomáška, nemohu se nepodělit o dojemná slova, která sepsal před 20 lety coby gratulaci k šedesátinám:

Když jsem v mrazivém předvánočním čase minulého roku poslal svému bratru Zdeňkovi textovou zprávu s otázkou, nakolik si uvědomuje, že našemu tátovi bude za dva měsíce 60 let, téměř okamžitě mi volal zpět. Oznámil mi, že také on na tuto skutečnost poněkud pozapomněl a že je zvědav, co nám náš táta k této příležitosti věnuje. Usmál jsem se vtipu…

Až večer mě napadlo, že toto sdělení má svůj obsah i význam. Směřuje totiž do budoucna. Neptá se a ani nekonstatuje, co již bylo vykonáno za uplynulých několik desítek let života našeho táty. Ptá se, čím ještě nás Zdeněk Tomášek, zvaný dnes starší, obohatí v dalších létech. A já vůbec nepochybuji o tom, že nám připraví ještě nejednu horkou chvilku, když nás bude i nadále bedlivě sledovat ve všem, co činíme. Množné číslo je zde nutné, protože bude pečlivé zaznamenávat také růst a vývoj každého jednoho z nás. Každého z těch, ať již je tak trochu senior nebo dosud úplně junior, kterým učarova1 náš společný koníček, stavba modelů lodí a prostředí závodů…

Pravidla žánru, v tomto případě částečného bilancování, přesto nutí poodhrnout závoj vzpomínek doplněný nereprezentativním výběrem některých faktů. Z pouhé ústní tradice mohu skládat vzpomínky na počátky modelářské práce v tátově téměř rodném Kolíně, kde se kromě sportů, a zde ještě šlo především o „velké“ létání, věnoval „vodě“ a záhy i stavbě plachetnic. Až později k modelářství, především k organizační práci, přivedl také svého otce, Ing. Zdeňka Tomáška nejstaršího. Právě on byl, díky svým jazykovým i organizačním schopnostem, často delegován jako zástupce Československa na jednání tehdy novotou vonící mezinárodní organizace NAVIGA.

Studia tehdy nejmladšího Zdeňka na vysoké škole dále rozvinula ve škále jeho zájmů především sportovní kanoistiku. Po úspěšně ukončených studiích na ČVUT a následující vojně jej pak tehdy obvyklá umístěnka vede do Jablonce nad Nisou. Stěhování však již prožívá spolu s manželkou Květou i jejich prvním potomkem. Mým zlobivým (bratr by řekl moudřejším a krásnějším) bratrem Zdeňkem. Jeho modelářskému a sportovnímu srdci však chybělo v Jablonci potřebné zázemí. Záhy po svém příchodu do Jablonce, v roce 1968, proto spolu s několika novými přáteli založili v Jablonci modelářský klub. Tím je dodnes existující ADMIRAL. Pod hlavičkou SVAZARMU a s podporou lustry vyrábějící firmy PRECIOSA se záhy rozjíždí nikdy nekončící kolotoč soutěží. Jmenujme tradiční a každoroční vrchol jablonecké sezóny, Jabloneckou Kotvu a Modrou stuhu. Všichni vědí, že jablonecké počasí je také tradiční, totiž jen málokdy vlídné. O to příjemnější je vědomí, že tradice trvá…

Automobily členů klubu a načas i náš klubový Barkas mířily během let přirozeně na závody po celém Československu a také mimo něj. Tedy především do zemí, kam bylo v té době možno vyjet. Cesta Barkasem do Rumunska je téměř mýtická. V okolí jádra klubu se střídali četní přátelé, z nichž někteří bohužel již nejsou mezi námi. Do dílny klubu, dlouhá léta sídlícího v budově jabloneckého SVAZARMU v Jungmannově ulici, směřovaly desítky a za ta léta snad dokonce tisíce mladých lidí, kteří se zde od základu snažili osvojit si základní dovednosti v zacházení s nástroji i materiálem. Cílem přitom bylo stvořit něco, co by splňovalo dvě podmínky: udrželo se na vodě a trochu se podobalo lodi. Kategorie EX-500 byla prubířským kamenem jejich snažení. Každému se při práci v dílně něco povedlo a něco jiného nikoliv, vždy ale mohl očekávat od „náčelníka" laskavé slovo a pomoc. Tak si atmosféru klubové dílny pamatuji i já, který byl do SVAZARMU a klubu ADMIRAL přihlášen ve svých 5 letech (1976) a je dnes vlastně jedním ze služebně nejstarších členů…

Jablonecké modelářství dosáhlo za ta více než tři desetiletí několika výrazných vrcholů, a to jak sportovních, tak organizačních. V zahraničí i u nás jsou s povděkem vzpomínána mistrovství světa kategorie C, pořádaná na jabloneckém výstavišti. Nechce se ani věřit, že od prvního z nich uplynulo již téměř 23 let! Soutěže ve třídách C ostatně bývaly jabloneckou tradicí, na kterou s úspěchem navázala modelářská výstava pořádaná v minulém roce u příležitosti 35. výročí vzniku klubu ADMIRAL. 

Spolupráce s přáteli z Mladé Boleslavi přinesla také vrchol plovoucích tříd. Již první mistrovství světa nově vzniklé sekce NS bylo organizováno v Bakově nad Jizerou v roce 1997 a přineslo volbu Zdeňka Tomáška prvním šéfem sekce NS v naší mezinárodní organizaci NAVIGA. Pravidla z roku 1999 se stala vůbec prvními samostatnými pravidly této sekce… Jen s dílčími změnami platila až do posledních sekund Silvestra minulého roku. Léta přirozeně nezastavíme a na modelářských soutěžích tříd NS se objevují staronová jména. Příjmení Tomášek se však nyní již skloňuje především v ženském rodě a vnučky Martina a Ivana, spolu s dalšími členy klubu, sklízejí úspěchy na mezinárodním poli…

Zdeněk Tomášek starší je i dnes náčelníkem klubu ADMIRAL. Je také dlouholetým trenérem sekce NS v naší národní organizaci a lze říci, že trenérem úspěšným, vezmeme-li v úvahu dnes stabilní a rozvíjející se seriál mistrovství ČR, otevřený také přátelům z okolních zemí, a to především Slovenska a Polska. Také početnost našich výprav na mezinárodní soutěže a počty dovážených medailí nejsou nezanedbatelné…

Blížíme se ale již do současnosti, a tak je třeba jistě uvést, že se po mnoha letech také vrátil ke svým oblíbeným plachetnicím, za kterými rád zajíždí do města svého dětství a mládí. Tedy do Kolína. Modely plachetnic již pár let brázdí při regatách i vlny jablonecké přehrady a plachetnice sám také ostatně staví…

Klubovna ADMIRALU je již v jiných prostorách než bývala. V jednom z činžovních domů v jabloneckém Kokoníně, ale i dnes funguje dílna a stále zde zní hlasy dětské, hlasy poněkud mutující i hlasy zcela dospělé. Pokud se nic zvláštního nestane, zdá se, že budoucnost klubu ADMIRAL není nijak ohrožena…

Vážení, život neprožíváme osamoceni. Všeho dění, jen v lehkých tazích načrtnutého výše, se účastnili desítky přátel a žádného z vyjmenovaných mezníků by nebylo dosaženo bez nich… Snad tedy mohu spolu s nimi zopakovat základní otázku. Tak co náčelníku, co nám dáš? Co nám připravíš? Na jaké organizační i sportovní výkony se můžeme pomalu začít připravovat…

Díky Ti za pěkné chvíle!

Martin Tomášek