16. Echtdampf-Hallentreffen 2012 - parní veletrh v Karlsruhe

Cesta

Není pro nikoho velkým překvapením, že čeští lodní modeláři se zájmem o páru by sotva zaplnili autobus, a tak jsme (já a Tomáš Kočí) pouze doplnili výpravu převážně železničních modelářů, která vyrazila přes Prahu z Hradce Králové. Hledat kolem půl jedné ráno okolo rozkopaného obchodního centra na Černém Mostě místo k zaparkování a správného McDonalda, kde bylo určené nástupní místo, bylo při panujícím náledí dosti krušné. Tomáš Kočí navíc na místo dorazil o hodinu dříve, takže řádně promrzl. Autobus měl totiž půlhodinové zpoždění. (Moje cesta z Písku se z běžné hodiny a půl díky sněhové kalamitě protáhla na tři hodiny - pátek třináctého nezklamal.)

Příležitostí k nakupování užitečných dílů mnoho nebylo. U správného stánku však bylo možné utratit stovky €. Vpravo je pak jakási konstruktérská hříčka, kdy je vinutí elekromotoru napájeno přímo ze solárních panelů.

Po nasednutí však vše probíhalo hladce, byť to chvílemi kvůli povětrnostním vlivům vypadalo, že skončíme na svodidlech, ne-li někde za nimi. Cestou jsme vysadili pár zájemců v Sinsheimu a na devátou dorazili do Karlsruhe. Takže jsme v areálu výstaviště byli dříve, než mnozí domácí.

K této velikosti strojků se snad Jiří Voráček nedopracuje, jinak bychom museli na Vyžlovku povolat jeřáb.

Málo prodejců

Vstupné 11 € bylo jasnou známkou toho, že kdo chce, dostane příležitost k provětrání peněženky. Veletrh probíhal pouze ve dvou halách. I tak šlo o značnou plochu. V první hale nás přivítaly stánky prodejců, kteří nabízeli různé nářadí, literaturu a doplňky převážně k železničním parním modelům. Prodejců příslušenství k parním strojům bylo poskrovnu. Smím-li počet prodejců obecně porovnat s pražským Model Hobby 2011, tak jich v Karlsruhe byla sotva polovina.

Další stroj s detaily táhel, nad kterým zůstává rozum stát.

Díky této skutečnosti mohly být uličky mezi stánky prostorné. Za prodejními stánky už následovaly stoly, na kterých byly vystaveny různé parní stroje - některé v běhu na páru, jiné napojené na kompresor. Bylo jich jistě přes sto. Podobné množství bylo i vystavených parníků. Když jsme se konečně probojovali k bazénu, který stál až na konci haly, paradoxně nebyla na hladině ani vlnka. A tak jsme podél stěn haly obešli „menší“ železniční modely, kde naše národní barvy hájili členové S.M.P.D. Brno.

Majitel parníku Hope usoudil, že nejlepší bude předvádět model na vodě po celou dobu veletrhu.








K úspěchu mnohdy nestačí jen kotel s parním strojem, nýbrž je zapotřebí i komplikovaných převodů.

Ráj železnic

Pak nezbývalo než zavítat do sousední haly, kde byly kilometry kolejí „větší“ parní železnice. Koleje lemovaly desítky jehličnatých stromků - snad zbytky z neprodaných předvánočních zásob. V hale panoval štiplavý kouř, takže to k dlouhému pobytu nesvádělo. Stejně to připomínalo spíše lunapark pro děti.

Tento parník velmi připomínal ponorku...








... a tento parníček zase dosti připomíná, jak se asi cítí sardinky ve své krabičce.

Není bazén jako bazén

Po návratu k bazénu bylo k vidění několik modelů na vodě. Modeláři chodili tak, jak se jim dařilo roztápět. Ohledně bazénu musím napsat, že byl co do velikosti srovnatelný s pražským, jen mnohem lépe vypadal. Byť byl obehnán zátarasy, měli diváci možnost jej obcházet téměř kolem dokola, což atraktivitě jistě prospělo. Osobně jsem nepohrdl posezením na lavičce, neboť v pozdních odpoledních hodinách toho mé nohy měly tak akorát.

Parník Natela byl zastoupen ve více exemplářích. Nejspíše je populární. Parník Susanne kormidloval nějaký gigolo, ovšem českou stopu nalezneme na jeho přídi.

Závěr

Vidina nákupu různých parních doplňků se v mém případě rozplynula - jednak kvůli nedostatečné nabídce prodejců a jednak kvůli cenám

. Ale i tak 24hodinového výletu mimo naší republiku nelituji.

Africká Královna jednoznačně vyhrává v pomyslné anketě o nejhezčí model. Velkým dílem k tomu přispěla i posádka, kterou od té skutečné dělí snad jen měřitko a 61 let od uvedení slavného filmu na stříbrném plátně.








Pohled na bazén, na kterém nic není, střídá pohled na kolesový parník, od jehož koles stříkala voda značně daleko.

Další fotogalerie

Rajče.net

Železniční hala jasně dokládala, že parní stroj je ohromné síly zdroj, jak se zpívá ve známé písni. Za 2 € se mohl každý povozit, přičemž vláček naráz pobral okolo padesáti lidí.

Obrázková galerie Foto: ladous © 2012

Videosnímek (ladous © 2012) 221 s na serveru YouTube

Pro MoNaKo ladous