5. Česko-rakouský pohár v Netolicích

Kategorie

Reportáže 2010

ladous

,

Út, 01/06/2010 - 00:46

Počet komentářů: 0

Přibližně po roce se v Netolicích uskutečnil další Česko-rakouský pohár. Ten letošní je již pátým v pořadí a konal se o víkendu 22. až 23. května 2010. Jako správný čtenář Voráčkových zpravodajů jsem byl natěšen na přehlídku parníků, ovšem na místě přišlo zklamání.

Za českou stranu své parníky přivezli pouze Voráčkovi, za rakouskou byl k vidění jediný parník. Ostatních modelů bylo celkem dost.

Akce probíhala zcela pohodově a v klidu, což se např. o letošním TT v Mostě říci nedá. Tuto skutečnost přikládám faktu, že kolem TT se točí více modelářů, což obnáší větší stresy pro pořadatele i soutěžící. Ale pojďme zpět do Netolic.

Plachetnici bez plachet přivezl Petr Hlava. Bez motoru na plachty by to bylo jistě pohlednější, ale to je jiná soutěž.

Přijel jsem právě včas, abych zahlédl konec prvního kola, především však modely parníků v akci. Stettin přivezl Karl Kastner a nutno uznat, že při plnění kotle vodou jsem zase viděl něco nového. Nějaké pumpování stříkačkou po pár kapkách by bylo na dlouho, tak pan Kastner použil tlakový postřikovač, který běžně používají zahrádkáři. Stačilo předem párkrát zapumpovat a voda rázem sama přetekla do kotle. Svým jízdním výkonem vybojoval cenné první místo ze tří.

Stoly s modely

Zajímavý souboj se odehrál mezi parníky Česma a Duilio, které pocházejí z dílny Jiřího Voráčka, ovšem během soutěže pan konstruktér ovládal pouze Duilio. Česma pak poslouchá paní Voráčkovou.

Modely na vodě

O tom, jak rodinný tandem funguje, se můžete přesvědčit ve videu, u kterého stojí za zmínku především zvukové pozadí. Nutno podotknout, že Jiří Voráček zajel dvakrát za stejný počet bodů, což ho odsoudilo na konečné třetí místo. Na druhou stranu je tak jistě zaručen domácí klid do další soutěže, než se pořadí obrátí.

O parníky je stále zájem, jak dokládá i dav diváků během příprav.

Malou perličkou budiž skutečnost, že Duilio přišlo na řadu až v době polední pauzy a diváků bylo tou dobou opravdu jen pár. Až ke konci druhého kola břeh docela osiřel. Pak však přišel malý chlapec a pravil: „To je hezká lodička.“ A Jiří Voráček byl ihned dojat, protože nejvíce potěší pochvala z řad nezaujatých pozorovatelů. Tím spíše, když ostatním nestálo za to na konec jízdy počkat.