Austria Cup 2013 v Niedersillu uprostřed Alp

No, nicméně, dojeli jsme, ubytovali se ve vedlejší vesničce, protože Niedersill slavil 1050 let od založení a měli tam nějaké oslavy, takže ubytovat se tam nešlo a tak jsme šli pěším pochodem na startoviště asi dva kilometry. Krásný čistý rybník, upravené okolí závodiště (podobně jako v Au využili odpočinkový prostor s dětským hřištěm), navíc pohled na okolní kopce - bohužel zasněžené, zima asi 5 °C ale perfektně připravené stanoviště, stany, klapající organizace. No, nemělo to chybu až na to počasí.

Lodní modeláři se sdružují i uprostřed Alp.

Parní konkurence

V naší třídě parníků bylo 8 závodníků - z Čech Tomáš Kočí a my dva s Kristinou, v ostatních třídách opravdu dost „jezdičů“ včetně našich klubových kolegů z Borovan a dalších kamarádů z klubu Vltava z Českých Budějovic, kteří to měli o 200 km kratší...

Parníčky Bledule, Anna a Whisper-Larissa

Nebudu to zdržovat - naše lodě se nijak neproslavily, i když jsem se s nimi doma hlomozil a zdálo se, že jsou připravené. Bohužel byly připravené na okolní teplotu 20 °C a tam bylo jen 5... chybička se vloudí.

Při nízké teplotě bez jakékoliv regulace se nedaří - menší tlak plynu, nižší výkon hořáků a tedy i kotlů, lodě jezdí pomaleji a mizerně manévrují díky menším otáčkám strojů. Chtělo by to lodě Michala Šenekela nebo Mirka Šrámka, které mají regulaci tlaku plynu ev. ohřívání PB bombiček ...

Tomáš Kočí na to chtěl vyzrát a po vytopení kotle dal na kotel bombičku, aby se nahřála a celé to zakryl hadrem aby mu neutíkalo teplo - při závodě loď vyrazila jako na přehlídce, ale asi vyšším tlakem začal unikat plyn i kolem trysky hořáku, vzňal se a Tomášova loď ohořela uvnitř nad válcovou tryskou a zastavila se... Tomáš věren své prudké povaze sbalil plavidlo a odpoledne odjel domů opravovat.

Tento Puffer snad býval dříve na páru. Gulnara a Resolve jsou na páru určitě.

Naše „kočky“ plavaly, ale v chladu nic moc. Naštěstí se nikdy nezastavily a nebylo nutno pro ně plavat - v té zimě bych to určitě nedokázal a manželka taky ne. Vzhledem k hloubce jezírka 14 metrů by nepomohl ani plovák na označení potopené lodě... Vždy jsme museli počkat na natlakování a pak manévrovat a to nemluvím o trase závodů. Staří závodníci jako my opravdu moc neviděli a prostě jsme se míjeli... No, žádná sláva.

České úspěchy

Naši kamarádi „jezdičů“ z klubu Maják Borovany kupodivu vidí a umístili se na prvním místě v klubech - přejeli Rakušáky a třetí byli kamarádi z Vltavy ČB před hostitelským klubem Pinzgauerší Mořští Vlci - to je docela úspěch.

Večer proběhlo setkání v místní restauraci: dobroty, pivíčko, milé prostředí, milí lidé ve vesničce - nemělo to chybu. Moc se nám tam líbilo - klábos s klubovými kolegy, užívání radostí života s degustací jídel, mls rakouských specialit... už se zase těším.

Druhý den to hrozilo deštěm, a tak byly třetí jízdy parníků zrušeny. Určitě nám nehrozilo vyhlášení vítězů (páté a sedmé místo), takže jsme to před obědem sbalili a odjeli domů. Doma jsme byli kolem šesté večer unavení,ale živí a s loďmi bez poškození, což je hlavní. Můžeme do dalších bojů na domácí scéně. Jediný problém je finanční vyčerpání a taky plně obsazené závodiště i ubytovací kapacity v Netolicích kvůli natáčení „bombastického“ filmu Babovřesky 2, takže se těchto závodů asi nezůčastníme, zbývá Jablonec a pak Letkov a opět Jinolice... Letos to bude s naším umístěním špatné.

Náš klub Maják Borovany byl moc dobrý i bez naší pomoci.

Jak dál?

Musím do příštího roku vyrobit něco lepšího než mám teď, pokusím se i o nějakou elektroniku, i když mi to leze na nervy a taky to nezapadá do mého vidění světa 19. století. Pára byla závislá na lidech, ale nemám mužstvo, které by kontrolovalo stav vody v kotli, palivo, ovládání stroje... Mladší kolegové s tímhle problém nemají.

Navíc, uzavřené lodě jsou komplikovanější na péči než otevřené - tam je vždy dostatek vzduchu pro hořák, ev. dostatek místa na výfukovou páru - takže musím připravit odsávací a přisávací ventilátory, baterie, spínače...

Fotogalerie Foto: Jiří Voráček © 2013

Pro MoNaKo Jiří Voráček