DIVA von Aeronaut

Manuální činnost je vynikající relaxace od zaměstnání, kde většinou sedím u počítače nebo v autě. Diva byla ideální stavebnice pro začátečníky, tak jsem chtěl zkusit, jestli bych ji dokázal složit pomocí řezáku a modelářské brusky, kterou jsem za tímto účelem zabavil tátovi. Místo ponku byl k dispozici bar a kuchyňská linka, šmirglpapír měl působiště nad vanou. Stačilo počkat, až bude stavebnice skladem a mohlo se začít. Na konferenční stolek jsem umístil podložku a začal do ní strkat žebra podle návodu.

O RC soupravách, regulátorech, druzích modulace ani rozdělení kanálů jsem nevěděl vůbec nic, ale věděl sem, že by ovládání mělo být proporcionální. Také jsem se nevyznal v servech a jaké má mít co konektory, aby to pasovalo mechanicky i elektricky. Vyřešil jsem to tak, že jsem zakoupil nejlevnější RC autíčko s proporcionálním ovládáním jaké bylo na internetu (subaru od Silveritu cca za 1000 Kč) a hned bylo k dispozici vše od serva a motoru až po vysílač s přijímačem. Daní za úspornou investici je napětí 6V a dosah 30m, ale to mi stačí, protože mi už tenkrát bylo jasné, že člun skončí v komoře v krabici (samozřejmě jsem se těšil, až jej uvidím klouzat někde na rybníku, ale nebyla to priorita číslo jedna).

Motor je dosti nevkusně přilepen čelem pláště přímo k žebru (2 složkovým epoxidem), které je skloněné v potřebném úhlu, aby byla dodržena souosost hřídelů. Dnes bych samozřejmě použil šroubky. Spojka je pružná (byla součástí stavebnice společně s hřídelem, šroubem i kormidlem). Na žebra jsem přilepil dýhové části (nevím jak se tomu říká) a nahrubo obrousil tam, kde vznikly přesahy vlivem mé nešikovnosti (nebo nezkušenosti). Hřídel kormidla jsem vlepil podle návodu a protože mi došlo lepidlo dodané se stavebnicí, zakoupil jsem (já blbec) druhý den lepidlo na dřevo, o kterém jsem až po použití zjistil, že při vytvrzování pění a lepené spoje jsou velmi ošklivé. Pořádně jsem jím vyplnil prostor okolo hřídele kormidla a okolo hnacího hřídele také, aby nikde nezůstalo nezpevněné místo. Slepení nástavby už byla hračka a byla to nejzábavnější část stavby.

Bylo potřeba umístit do lodi servo a propojit jej s pákou kormidla. Nevěděl jsem jak ale v návodu bylo naznačeno, že stačí přilepit a spojit přiloženým táhlem. Nejprve bylo servo a táhlo jen cvičně umístěno do lodi a zjistil sem, že je potřeba upravit podlážku v místě pod lavicí na zádi tak, aby o ni nedrhlo táhlo. Pak jsem servo přilepil epoxidem.

Všechny dýhové části trupu, které spolu sousedily jsem vylepil opět epoxidem a po zaschnutí zabrousil tak, aby byl trup celý spojitý a byla zajištěna maximální žiovornost. Nalepil jsem ozdobné lišty ze světlého dřeva, a opět přebrousil jemným smirkem. Původně měl být kýl bílý, ale mně se líbila kombinace světlé a tmavé dýhy. Celý člun jsem pak přelakoval polomatným lakem na parkety, který měl zaručit odolnost proti vodě, popraskání atd. Měl jsem z toho trochu obavy, ale ukázalo se to jako výborná volba. Trup dostal asi deset vrstev a nástavba pokud si vzpomínám asi pět. Plošný spoj sdružující v sobě přijímač i regulátor dostal plexisklový vodotěsný kabátek, otvory pro vedení kablíků jsou utěsněny transparentním silikonem. Opět jsem nepromýšlel žádné tvarované úchyty pro šroubky, gumičky nebo matičky, a celý „RC plexikvádr" je připevněn čtyřma kapkama lepidla. Jako zdroj 6V slouží 5x aku AA I-Tec 2800 mAh (Podle změřeného odběru musí vydřet 2 až 4 hodiny jízdy), konektor nabíjení je umístěn vedle spínače mezi servem a akumulátorem.

V nástavbě jsou díry pro brčko, kterým je protažena anténa. Celá příď je vyplněna nadrobeným polystyrenem, ten je zalit vyměňovacím lepidlem. Rovněž ke střeše je zespoda přilepena polystyrenová deska, pro případ nehody. Kajuta drží na trupu pomocí magnetů. Aby límcem nevzlínala voda, je spára pomazána silikonem a kajuta nasazena přes mikroten (aby se silikon přilepil pouze k jedné části a kajuta šla po zaschnutí silikonu sundavat). Toto řešení je velice primitivní a účinné.

Obal tvoří krabice, polystyren a nízkotlaká montážní pěna. Loď jsem vložil do dvou igelitových pytlů na odpadky, položil do krabice na připravené tvarované polystyrenové držáky a odspodu vypěnil. Po vytvrzení pěny odřezal přebytky a vyřezal prostor pro stojánek nabíječku a vysílačku.

Po té, co jsem objevil stránky MoNaKo jsem zjistil, že cokoliv z toho, co jsem udělal s vnitřkem trupu šlo vyřešit lépe. Účel je však splněn, ze člunu mám dobrý pocit a řízení funguje na výbornou. Celou stavbu odhaduji na 100 hodin relaxace a zkusil jsem něco nového.

Obrázková galerie

Petr Lačňák