Experimentální válečná loď - 2. část

Než jsem se pustil do díla, bylo opět nutno vykonat patřičnou projektovou přípravu, konkrétně si rozmyslet konfiguraci nástaveb. Hrubou představu jsem měl sice již ode dříve, avšak nyní ji bylo třeba podrobněji rozpracovat. Při vymýšlení lodní architektury jsem se inspiroval vzhledem válečných plavidel z období obou světových válek. Poněvadž je plavidlo experimentálním modelem, sestavil jsem jednotlivé partie tak, abych na modelu mohl vyzkoušet vše, co mně zajímá s ohledem na budoucí stavby. Různé charakteristické prvky jsem zkombinoval, jak se mi hodilo a líbilo, což není zas takový nesmysl, neboť ve 2. sv. válce bojovala řada zmodernizovaných plavidel pocházejících z období 1. sv. války (slučujících ve svém vzhledu starší i novější trendy). Z praktického hlediska jsem volil pokud možno jednoduché a nekomplikované tvary. Ačkoli je výsledný vzhled poněkud zvláštní, není z mého subjektivního pohledu úplně fantasmagorický a rovněž vyhovuje alespoň minimálním estetickým kritériím. Výsledek svých úvah jsem si nakreslil na papír a tento plánek mi následovně sloužil jako vodítko při stavbě nástaveb. Konkrétní detaily jsem však vždy tvořil až při sestavování určité partie a leccos doznalo v průběhu stavby určitých změn. Drobné doplňky jsem zatím neřešil, poněvadž počítám, že je budu průběžně vymýšlet a doplňovat časem podle momentálních požadavků.

Nyní stručný popis celého zamýšleného výtvoru: Přední části plavidla má dominovat velká otočná dělová věž s jedním těžkým dělem. Zpočátku bude otáčení věže a náměr děla pouze ruční, časem je však v plánu vlastní pohon a střílející dělo. Na přední palubě před dělovou věží bude vlnolam, kotevní vrátky s řetězy, případně další vhodné detaily. Na zadní části paluby se má nacházet hlavní nástavba, která ponese můstky, stožár, komín, jeřáby, čluny, drobnou výzbroj apod., ve skosených rozích se mají nacházet kasematy pomocné výzbroje. Mezi dělovou věží a hlavní nástavbou je včleněna ještě nižší nástavba přidaná proti původnímu záměru z konstrukčních důvodů. Vprostřed lodi je totiž ponechán velký otvor pro přístup dovnitř trupu orámovaný po obvodu ohrádkou proti vnikání vody. Celý nástavbový komplex je snímatelný a funguje jako víko nasazované na zmíněnou ohrádku. Od záměru na přichycení snímatelných nástaveb pomocí magnetů jsem nakonec upustil, jelikož se ukázalo, že nástavby na trupu drží dostatečně samotným třením. Z důvodu občasného přístupu k vnitřním zařízením, která se nachází či budou nacházet v přední a zadní části trupu (vše důležité a často vyjímané se nachází uprostřed pod odnímatelnými nástavbami), bylo nutné vytvořit v přední a zadní palubě odnímatelné panely. Jejich těsnění je velký oříšek, jelikož se nedá využít jako v případě nástaveb konvenční osvědčené řešení v podobě zmíněné ohrádky. Zvolil jsem tedy zatím pouze oblepení průsvitnou lepicí páskou. Časem třeba vymyslím něco sofistikovanějšího. Na zadní palubě za hlavní nástavbou má být ještě jedno malé pódium (odnímatelné) s menší dvojhlavňovou dělovou věží sekundární výzbroje. Věž bude ručně otočná plus nastavitelný náměr dělových hlavní. Časem možná něco více. Na zbytku zadní paluby by se měly později objevit nějaké vhodné detaily.

Kromě architektury nástaveb bylo ještě třeba zvolit stavební materiál. Trup jsem sice v experimentálním duchu osobně poprvé postavil z laminátu, u nástaveb jsem však nakonec zvolil konzervativnější postup. Rozhodl jsem se totiž zhotovit hlavní část konstrukce z důvěrně známého materiálu (papírového kartónu) pouze doplněného v menší míře plastovými deskami (modelovací podložky apod., co je vhodného doma k dispozici). Je mi jasné, že proti plastovým či laminátovým deskám má kartón řadu nevýhod, ale mně osobně zas z řady hledisek vyhovuje. Jsem s ním zvyklý pracovat, mám doma nashromážděné dostatečné zásoby (různý odpadní materiál), takže mi práce půjde rychle a když něco zkazím žádná škoda. Tím spíš když počítám do budoucna s různými změnami a destruktivními zásahy. Při použití kartónu je zásadní problém s voděodolností a dostatečnou hladkostí povrchu. Nechtěl jsem tyto záležitosti příliš sofistikovaně řešit, protože pak by se mi již z hlediska pracnosti a nákladů vyplatily spíše zmíněné plastové či laminátové desky. Zvolil jsem tedy pouze nátěr hustým Balakrylem (dle mých zkušeností je odolný poměrně dost a životnost vzhledem k budoucím přestavbám a opravám příliš neřeším), některé díly jsem předtím navíc stříkal základovou barvou či stříkacím tmelem ze spreje pro lepší hladkost povrchu a prevenci proti kroucení vlivem vodou ředitelného nátěru.

První provedenou operací se stala instalace paluby. Spáru mezi ní a trupem jsem zatmelil polyesterovým tmelem a poté opět zakusil nepříjemné broušení. Naštestí už to nebylo tak hrozné jako předtím při tmelení a broušení celého trupu. Dále jsem na dno epoxydem přilepil dvě dřevěné lišty pro lepší směrovou stabilitu (v nové sezóně se bohužel ukázalo, že zlepšení není dostatečné) a vyztužení dna proti pružení a promačkávání. Potom jsem již mohl přistoupit k povrchové úpravě trupu. Celý jsem ho přestříkal tmavě červenou základovou barvou ze spreje (na spodní části trupu zůstala jako konečná barevná úprava. Poté jsem si na trupu vyznačil vodorysku, zamaskoval lepicí páskou a vrchní část trupu natřel tmavě šedým Balakrylem. Volba nátěru je jak jinak diktována praktickými důvody. Klasická šeď je pro válečná plavidla typická a jednobarevný nátěr je nejjednodušší na realizaci. Jelikož mi z dřívější doby doma zbývá pár plechovek několika odstínů Balakrylu, snažím se ho uplatnit a využít všude, kde se to hodí. Časem si však možná ještě pohraju s efektnější vícebarevnou maskovací kamufláží.

Dále jsem se vrhl na vlastní nástavby. Zhotovil jsem odnímací palubní pláty a ohrádku kolem otvoru do podpalubí. Základem hlavní nástavby je deska extrudovaného polystyrenu oblepená kartónem. Válcová barbeta hlavní dělové věže je napevno přilepena k palubě (přední odnímací část). Vlastní dělová věž má hranatý víceboký tvar. Dole z ní vystupuje válcovitá část, která se vsazuje do barbety. Hlaveň děla je stočena z hnědé papírové lepicí pásky. Zatím byla pro nedostatek času před zahájením sezóny pouze provizorně napevno přichycena, později bude realizován čepový závěs dovolující nastavení náměru. Přední můstkový komplex se skládá z několika menších jednotek (pancéřová velitelská věž, základna můstku, můstek, dálkoměry). Zatím vše pouze v hrubé podobě, časem dojde na oživení detaily. Za můstkem stojí trojnožkový stožár zhotovený ze silných špejlí, na jeho vrcholu je umístěno pozorovací stanoviště. Za stožárem je přibližně ve středu hlavní nástavby postaven komín. Jeho těleso je duté kvůli možnosti instalace zařízení na imitaci kouře. Zadní můstek tvoří podlouhlá nástavba s plošinami pro světlomety na křídlech. Uprostřed stojí záložní velitelská věž s dálkoměrem. Zadní malá dělová věž je řešena jednodušeji než velká přední. Je otočná na čepu a dá se odejmout společně s malou nástavbou nad kterou vystupuje. Hlavně středních děl představují plastové trubičky z náplní do propisek, zatím provizorně přichycené, časem s nastavitelným náměrem. Podobně provizorně jsou na tom zatím i střední děla v kasematech v rozích hlavní nástavby. Rovněž zde mně čeká ještě kus práce k dotažení do plánovaného stavu.

Během zimy jsem ať už z lenosti či nedostatku času nestihl udělat tolik co bych si přál, ale přesto je stavební pokrok patrný a model konečně začíná připomínat pořádnou loď. Letos na jaře jsem ho opět zprovoznil k plavbě a byl s ním několikrát jezdit doma v soukromí i na modelářských srazech (Lužiny, Písek). Bohužel jsem se poté znovu zasekl a další stavba na několik měsíců zcela ustrnula. Jediným výkonem tak bylo zhotovení přepravní krabice. Další krok vpřed jsem učinil až v létě, krátce před srazem na Košíku. Tyto práce si zasluhují zvláštní zmínku, jelikož se jednalo o můj historicky první pokus o instalaci doplňkových funkcí na model.

Začal jsem přirozeně tím, co je nejjednodušší a nejsnáze realizovatelné, totiž osvětlení a imitace kouře. Funkční osvětlení je mezi lodními modeláři poměrně rozšířeným a nenáročným způsobem k oživení modelu. Často bývají používané různobarevné LED pro imitaci pozičních světel i dalších svítidel. Já šel poněkud odlišnou cestou, použil jsem miniaturní žárovičky a osvětlení zatím omezil pouze na dva velké světlomety na křídlech zadního můstku. Zhotoveny jsou poměrně primitivně (dutý válec z jedné strany uzavřený průhlednou plastovou destičkou, bez vnitřní odrazové plochy). Světlomety jsou otočně usazeny na trubičkách skrz které prochází vodiče. To je zatím vše co jsem stihnul, z hlediska vnější podoby to samozřejmě není konečný stav. Světýlka fungují dobře a vypadají hezky, vadou na kráse je však malý svítivý výkon. Na signální světlomety to stačí, avšak na bojové, které mají dosvítit podstatně dále než na konec vlastní paluby je to málo. Časem mám tedy v plánu nějaké vylepšení.

Imitace kouře z komína je další vděčnou možností pro zatraktivnění modelu. Dostatečně intenzivní a realistický kouř je však dost problematické, ne-li rovnou nemožné realizovat. Já se zatím přidržel nejsnazší možnosti a zakoupil malý 6 V vyvíječ kouře od Graupnera. Zařízení sice funguje spolehlivě, avšak efekt je slabý a jakžtakž uspokojivý pouze při naprostém bezvětří nebo lépe někde v interiéru. S výkonnějším zařízením na vyvíjení kouře to však vidím skepticky, takže si minimálně na delší dobu budu muset vystačit s tím co je k dispozici.

Doplňkové funkce na modelu je rovněž třeba nějak ovládat. K tomuto účelu je zřejmě nejsnazší použít RC spínače. Bohužel výběr mezi komerčně dostupnými zařízeními není příliš velký, sám si nejsem schopný něco takového vyrobit a odborně zdatní kolegové jsou vesměs plně vytíženi. Situace tedy nijak příjemná. Nakonec jsem si však přeci jen vybral mezi pár spínači dostupnými na našem trhu a pořídil dvoukanálový RC spínač SPIN2X5A od firmy BEL, který dovoluje na jednom kanálu RC soupravy nezávisle ovládat dva elektrické obvody (v mém případě světla a kouř). Zapojení není nijak složité, hlavním problémem je zvládnout chaos v množství vodičů vyskytujících se uvnitř modelu. Z nedostatku času před termínem akce jsem zprovoznil světla a kouř pouze provizorně a v budoucnu bude ještě třeba celý systém náležitě přepracovat, vylepšit a odladit nedostatky.

S popsaným vybavením jsem se začátkem srpna vypravil na tradiční večerní sraz na Košíku. Stihl jsem si jak zakouřit za světla, tak zasvítit za tmy, přičemž jsem získal, případně si ověřil výše uvedené poznatky. To bylo vše, neboť jsem po zbytek léta znovu ustrnul v nečinnosti. Rok uběhl jako voda, opět přišel podzim a s ním začátek nové hlavní stavební sezóny. Doufám tedy, že se mi přes zimu zas podaří se stavbou nezanedbatelně pohnout, abych na jaře mohl vyplout s náležitě vylepšenou lodí a nejpozději do roka měl opět o čem psát.

Konec 2. části

Obrázková galerie

Petr Plát