Jablonec 2010 - závěr MČR maket NS

Na místo jsme přijeli kolem půl desáté, a byl to akorát čas, kdy na vodu šly parníky. Přiznám se, že jsem se těšil, protože parníky jsou moje srdcovka. Jaké však bylo moje zklamání, když jsem viděl, že na závodu se zúčastňují pouze tři modely. Útěchou mi bylo, že dva modely kormidlovali pan a paní Voráčkovi. Na jejich modely je pokaždé radost pohledět a musím uznat, že navzdory větru si vedly velmi dobře (tady si trošku šplhnu - paní Voráčková byla stejně lepší). Zatímco pára se předváděla na vodě, na břehu se začaly chystat bitevní lodě. Překvapivě byly také tři. Jestli se domluvili či co, mi není známo. Nutno říci, že tyto byly divácky vděčnější. Ne že by jejich jízdy byly natolik bravurní, či snad předváděly pyrotechnické efekty, to ne. Upoutaly spíše pobíhajícími kapitány po břehu, kteří se marně pokoušeli dostrkat radiové vlny anténou až k lodi. Holt spěch se nevyplácí a tady to platilo dvojnásob, stačí opomenout správně zapojit anténu, či ji nevytáhnout z vnitřku trupu a je na problém zaděláno. Ale i ony nakonec svou soutěž odjezdily.

Stavenes Jiřího Špinara a depo Voráčkových - jako vždy v obležení

Protože jsem s sebou měl syny, zašli jsme se podívat na vedlejší startoviště i na soutěž žáků… Co k ní říci? Je pravdou, že i tam byly k vidění pěkné modely a někteří kapitáni ze žákovské kategorie kormidlovali své modely s naprostou bravurou. Co mne však dostalo nejvíce, byly dvě plachetnice. Ne že by snad byly nějak výjimečné svým vzhledem, jde spíše o to, že po hladině se pohybovaly stylem, který by jim mohl závidět leckterý rychlík. Opravdu nechybělo mnoho a šly do skluzu . Zbývalo ještě prohodit pár slov s panem Darvašem, obejít jedno kolečko kolem Novoveského koupaliště, kde se soutěž konala, a už jsme mazali na místní přehradu, kde se konala soutěž plachetnic NSS.

Paní Voráčková s parníkem Rostislav při dokování a Ondra Vladyka při přípravě své USS Texas (kategorie F2-C)

Adrenalin u plachetnic

Tady to bylo „jiný kafe“. Sice jsme přišli akorát na „obědovou přestávku“, ale to nevadilo. Alespoň byl čas obdivovat modely na břehu a udělat pár fotek. Kolem půl druhé se kapitáni plachetnic začali scházet a připravovat své modely na vodu. Jenže zrovna v tu chvíli se příroda rozhodla, že si trošku zašpásuje - „když už finále, tak ať ukážou, co umějí“. Úderem 14:00 h bylo odstartováno a začal ten správný adrenalin. Vítr foukal tak, že téměř všechny lodě ležely stěžni rovnoběžně s hladinou a ty co tak neučinily, byly v různých pózách hnány zpět na břeh. V ten okamžik se ukázalo, že kapitáni svému řemeslu opravdu rozumí a přinutili plachetnice vyrazit vstříc obzorům navzdory přírodě a jejím rozmarům. Je sice pravdou, že po pár kolech byla téměř polovina plachetnic na břehu s různými závadami - urvanými lany počínaje a půlkou přehrady v podpalubí konče-, ale o to víc to bylo divácky zajímavější.

Pár žákovských modelů a jedna z přemotorovaných plachetnic

Při okukování jednoho takového, živly postiženého modelu, jsem se dal do řeči s jeho kapitánem Milanem Kroupou a posteskl jsem si, že je škoda, že máme doma jen takové „hračkoidní“ plachetnice, protože tohle je fakt „nářez“. Zkoumavě se na mě podíval a potom s takovým chápavým úsměvem povídá: „Ale to nevadí, příště je vem s sebou. Nezáleží na tom, kdes je vzal, ani co je to zač, hlavně že mají plachty a udrží se na vodě“. Potom mi ještě dal pár rad jak to udělat, aby se lépe ovládaly a lépe pluly a raději jsem ho už ponechal o samotě s modelem Endeavour, aby mohl v klidu posoudit rozsah způsobených škod.

Pepa Darvaš přivezl zatím jen na ukázku nový parník Léchalas. Vedlejší snímek zachycuje autora článku s jedním ze synů a sedícího Dadu.

Odjelo se kolo, kapitáni vylovili své „koráby“ a v ten okamžik se příroda rozhodla, že tu vodu, co si kapitáni odnášeli ve svých lodích, do přehrady zase doplní. Jen mám pocit, že měla poněkud nepřesný odhad. Prostě začalo „lejt jako z konve“. To už bylo na moje kluky moc, a tak jsem ukecal ladouse, že je čas pomalu vyrazit k domovu. (Kdyby náhodou ladous někde tvrdil, že jsem ho ukecával, ať jedeme domů, protože mám zabíjet prasátko a protože v troubě na mě čeká pečené uzené, tak mu nevěřte, znáte ladouse - občas hrozně kecá.)

Idylku před startem vystřídalo procitnutí, když přišel vítr před bouří. Ten v sekundě složil oba stany, kde nyní ještě v klidu čekají Spray Pepy Mrákoty a Dorian Gray Jardy Zemana.

Co dodat na závěr?

Byl to příjemně prožitý den, a i když soutěž parníků a bitevních lodí byla podle mne taková neslaná nemastná, jakoby „vyšťavená“, tak plachetnice nám poskytly takovou dávku adrenalinu. A tím nemyslím jen lodě na hladině. Koneckonců, když vám syn visí na konci šňůry od právě odlétajícího stanu, tak to dokáže krev opravdu rozproudit, to mi věřte. Odjížděl jsem spokojen a s pocitem „AHOJ a příště zas.“

Roztahané pole plachetnic a jedna z četných kolizí

Výsledky


5. seriálová soutěž


43. Jablonecká kotva


39. Modrá stuha


celkové výsledky seriálu MČR NS 2010

Stejný Dorian Gray v boji s živly a další ukázky poškozených modelů

Celá fotogalerie

Rajče.net

Jiné reportáže z akce

KLoM Brandýs nad Labem - vše

KLoM Brandýs nad Labem - plachetnice

Minisail.cz - podrobněji o plachetnicích

Obrázková galerie Foto: ladous © 2010

Videosnímek (ladous © 2010) 198 s na serveru YouTube

Pro MoNaKo Morpheus