Jablonec 2012 pohledem nevýznamného rozhodčího

Přestože jsem se cestou kochal českou krajinou, v půl jedné jsem byl na Novoveském koupališti. Stačilo pár pohledů na okolí vodní plochy, abych věděl, že jsem zde zbytečně brzy. Nevadí, alespoň si dojdu do centra na oběd, obhlédnu místní památky a vrátím se k vodě. Zde jsem ke své nelibosti doznal, že nepotrvá dlouho, než naše kuchaře vytlačí různá čínská bistra a prodejci pizz či kebabů. Než jsem našel restauraci s českou stravou za přijatelný peníz, prochodil jsem centrum města křížem krážem, až jsem si na důkladnější průzkum pamětihodností nechal zajít chuť.

Než mohla soutěž začít, bylo nutné přivezené „harampádí“ proměnit v molo či soutěžní trať.

Když jsem se ve dvě odpoledne navrátil k vodě, pojal jsem podezření, zda jsem na správném místě. Vždyť propozice jsou to poslední, co bych před odjezdem důkladně četl. Neměl jsem je ani s sebou, takže nezbývalo než čekat, až se u vody někdo ukáže. V paměti svého mobilu z minulého tisíciletí mám jen 75 čísel, z nichž dobře 50 zabírají kontakty na lodní modeláře - ovšem na nikoho z místních.

Pár pohledů na plachetnice, které musely využívat každého závanu.

Přijede někdo

Do páté odpoledne, kdy se u vody objevili další modeláři, jsem tak místním důchodcům zabíral lavičku a přečetl si veškeré tiskoviny, které mi měly vydržet na celý víkend. Navrch jsem si přidal čtení soutěžních pravidel, abych byl v obraze, až nastane moje chvíle při sobotní noční soutěží, do které jsem se přihlásil jako rozhodčí.

Pepa Darvaš přivezl parník Gary Gilmore, a tak měl Jiří Voráček co okukovat. Nakonec ukořistil i jeden z trupů, což se Kristině V. dvakrát nelíbilo.

Když kolem šesté dorazili členové KLoM Admiral Jablonec nad Nisou a během chvíle vše potřebné vyložili a nachystali, připomínalo to pohled na dobře organizované mraveniště. A je úplně jedno, zda ruku k dílu přiložili členové klubu, či šlo o dobrou sousedskou výpomoc.

Bledule a Yarrow lákají pozornost malých i velkých dětí.

Pak se všichni rozutekli ke svým domovům a různých ubytoven ve městě, takže jsem večer přečkal u vody s postupně přijíždějícími členy KLoM Třebechovice pod Orebem. Tímto jim děkuji za večeři. Pozdě večer dorazil první deštík, který nás zahnal pod střechu stanu.

Zatímco Aneta Ferjančičová zkoušela štěstí v F4-A s modelem Eliška, Ivan Hořejší přivezl ukázat kromě parníku Radotín také Artura.

45. Jablonecká kotva

Sobota odstartovala příjezdem dalších soutěžících a slavnostním nástupem. Zatímco na jedné části vodní plochy probíhala soutěž slalomovým trojúhelníkem, na druhé své umění dokazovali plachetničkáři, kdy museli jezdit úzkým pruhem vody podél zdejšího ostrova. Z obou stran koridoru se k vodě ohýbaly větve ze stromů, takže byl záchranný člun povoláván do akce poměrně často. Příjemnější, minimálně pro mně, by bylo objíždět ostrov z druhé strany i za cenu toho, že chvilkami na plachetnici neuvidím.

Jakmile jsem dojel, běžel jsem sledovat ostatní makety. Především na poli parníků to vypadalo nadějně, neboť bylo na startu 6 strojů, což bývá kromě Vyžlovky k vidění málokdy. Jenže jsem jich na vodě mnoho nezastihl, což se dá říci i o ostatních maketách. Ty, které jsem nafotil, kvůli různým odleskům vody putovaly rovnou do koše.

Stíhač ponorek se mi v uspokojivé kvalitě vyfotit nepodařilo, tak se alespoň podívejme na jeho stavitele Karla Majera. Napravo vidíme Ivana Hořejšího, který v rámci soutěžní jízdy ještě hlídá synka, a parník Radotín v plné jízdě.

Noční soutěž

Noční soutěž začala v devět večer, kdy již byla regulérní tma. Do klání se zapojilo 16 modelů, přičemž někteří dvanáctkou projeli takovým fofrem, až nebylo možné se mezi očitými svědky dopátrat, kudy model vlastně projel, protože kromě pár světýlek nebylo nic vidět. Někteří kapitáni na to šli prozíravě s modelem, který sotva svítil. Příkladem za všechny budiž Tomáš Kočí, který svůj parník Renown vodil tratí skoro potmě. S úžasem jsme vždy čekali, kde se ze tmy vynoří. Další parník Renown, se kterým se zapojil Vladimír Šrámek, svítil až moc. Přestože oba skončili na posledních místech, šlo o milé zpestření soutěže.

Není Renown jako Renown - vpravo méně svítí ten, se kterým se do noční soutěže zapojil Tomáš Kočí.

Ta se jela na jedno kolo bez rozdílu kategorií s tím, že bude-li vše odsýpat, můžeme druhé kolo přidat. Po zralé úvaze jsme v půl jedenácté rozhodli, že jedno kolo musí stačit. Ukázalo se to jako dobrý tah, jelikož o hodinu později dorazil slejvák, který by nás dozajista rozehnal. Přeháňky vydržely až do nedělního rána, přičemž jedna znepříjemnila první soutěžní jízdy, ke kterým jsem se opět nachomýtl jako rozhodčí.

Nebýt osvícených bójek, byla by na vodě naprostá tma.

41. Modrá stuha

Pak jsem předal štafetu dál a uháněl na regatu plachetnic. V té se mi podařilo dojet do cíle jako druhý, takže jsem se dostal na bednu. Nebylo to nic těžkého, jelikož ze sobotních 11 plachetnic se do nedělního klání zapojilo jen 6 modelů. Větší exodus byl jen u parníků, kde do neděle setrvali pouze majitelé Renownů. Když však Tomáš Kočí po nějakém škobrtnutí vykoupal vysílač, bylo rázem po soutěži.

Nemohu si pomoci, ale ze všech modelů na stojánce F4-A mě zaujal jenom tank v zasněžené krajině. Při noční soutěži jsme (bez použití blesku) modely viděli jen jako pár světlušek, takže nám bylo jedno, kdo s čím pluje. Diváků na mu se sešlo dost.

Závěr

O žákovskou EX-500, která měla být rovněž na programu, musel být enormní zájem - pořadatelé trať vůbec nepostavili. Škoda. Nebýt rozjíždění v F4-A, mohli jsme se vydat domů dříve. Přesto považuji vyhlášení výsledků v půl druhé odpoledne za zdařilé. Snad jen ceny pro vítěze nebyly díky svým obalům příliš fotogenické, což možná ilustruje drobný nezájem z řad oceněných. Teprve pod pohrůžkou, že na místě budeme, dokud se nějaký zájemce neozve, se po nich zaprášilo.

Během vyhlášení výsledků jsme se museli kvůli odnášenému člunu na chvíli rozestoupit. Pak jsme se s ostychem vrhli na ceny, ke kterým se nikdo nehlásil.

Další reportáže a fotogalerie

Rajče.net - fotogalerie

Minisail.cz - reportáž

KLoM Brandýs nad Labem - reportáž

Obrázková galerie Foto: ladous © 2012

Pro MoNaKo ladous