Jak jsem viděl Ameriku - podruhé

Pojďme do muzea

Můj švagr Sheldon (je na všech fotkách) mi záměrně nic neřekl, takže když jsem vystoupil z auta, zkoprněl jsem úžasem. Uvnitř muzea je za obrovskou prosklenou stěnou obří létající člun Spruce Goose. Tohle letadlo bylo před 26 lety v Los Angeles vedle Queen Mary. Tenkrát jsem se na něj nemohl podívat, protože jsem měl devizový příslib na dva měsíce 32 dolarů a vstupné bylo asi 5. Dnes je sice pro penzisty za 12, ale dolar spadl, a konec konců, vidět tohle letadlo není zlý zážitek ani za dvacku.

Sestra tehdy bydlela u LA a letadlo bylo tam a dnes je to letadlo zase poblíž vesnice, kde setra žije. Pomalu v tom vidím vyšší sílu, asi pánbů existuje, kdo ví.

Hangáru dominoval obří létající člun Spruce Goose.

Vyfotil jsem i desku s vysvětlením, že letadlo je sice většinou ze dřeva, aby ve válce ušetřili kov, ale není to ,,smrková husa“. Použili himalájskou břízu, protože ta má vhodné vlastnosti, dá se tvarovat a je lehká a pevná.

Letadlo jednou vzletělo a tím to skončilo. Po čase ho pár nadšenců za hromadu peněz nechalo rozebrat a po částech přestěhovat a znovu postavit. Kdyby tenkrát měli výkonnější proudové motory, třeba by se dočkalo sériové výroby - jak si přál konstruktér.

I na vrtulníky zbylo místo.

Letadlo, kam se podíváš

Ovšem není to jediný krasavec, takže pojďme dál. Kdysi jsme měli na vojně rozpoznávání nepřátelských letadel, takže jsem snadno určil asi 5 typů proudových strojů z doby mé dvouleté vojenské služby. Coby technik radiolokátoru jsem neměl moc šancí vidět tyhle letadla - F-100 a F-105. Už si pomalu nevzpomínám na ty Delta Dart a Delta Dagger a tady je mám před sebou v celé kráse. Nemluvě o letadlech, které mně zajímaly jako kluka - stíhačky a bombardéry z války. Pro letce není nutné dávat popisky a neletcům by to stejně příliš nepomohlo, takže hurá na další fenomén.

Jelikož je běžný pracovní den, tak jsou všude kolem hlavně děti, matky a tátové vyššího věku. Běžný lid je v práci, nicméně ti přítomní nezdravou životosprávu nezapřou. Sám jsem z těch obrovských vysoce kalorických porcí za dva týdny neskutečně přibral, a to jsem se snažil držet na řetězu. Naštěstí má sestra psy, takže každodenní procházka kolem přilehlých čtvrtí mi přišla vhod. Alespoň jsem viděl, jak se u nich staví. Vzrostlé stromy vystřídaly domky z trámků a dřevotřísky, nicméně další dost vzrostlé stromy byly vysázeny.

Nechci slevu zadarmo

V období předvánočních slev je to blázinec jako u nás, kdy se každý obchodník snaží nalákat na co největší slevy. Nedělní noviny pravidelně nakynou o akční nabídky a kupony na slevu. Sám jsem výhodně nakoupil vozík na přepravu lodí za tři a půl dolaru, přičemž u nás je to záležitost pětistovky. Většina zboží sice pochází z Číny, ale alespoň nálepka dovozce nesmí chybět. a samozřejmě nápisy „baleno v USA“ a „výrobek je pod přísnou kontrolou zodpovědných orgánů“ jsou také nutností. Nicméně i parníkař tu a tam nakoupí nějakou tu veteš, takže jsem se s celníkem chvíli bavil, zda převážím elektroniku, či nikoliv. Sehnal jsem totiž bič Indiana Jonese, co hraje tu světově známou melodii z filmu, pak ještě klobouk a CD - celkem 19 dolarů vyhozených pánu bohu do oken, ale budiž.

Navzdory obřím rozměrům některých Američanů a Američanek tady bylo hodně Mexičanů a málo černochů - těm je tu zima. Všichni jsou na sebe slušní a ohleduplní - hlavně na silnici. Při jejich obřích autech by to jinak nešlo - navíc policie má vždycky pravdu a pokuty jsou obří.

Chce to pevné nervy

Jednou nás stavěl mladíček v šíleném klobouku s rovným dnem, a když jsem omylem otevřel dveře, hned sahal po pistoli. Tady totiž musíte sedět v autě a jen stáhnout okénko stejně jako u benzinové pumpy, kde vás obslouží pumpaři. Je to jejich práce. Před časem mi dcera půjčila auto v San Francisku a objeli jsme, co se dalo, a tankovali sami, byla to docela legrace, tak tady je to přísně komisní a moc si neužijete.

Krize je všude

I v zemi svobody propukala krize. Benzin byl asi 4 dolary za gallon,. To je dolar za litr. V říjnu to bylo na koruny litr za patnáct padesát a všichni strašně řvali nad drahotou. Marně jsem sestře vysvětloval, že my dáme dvojnásobek při minimálních platech. Tenhle argument je nebere, jelikož musejí jezdit do práce hodinu i více. Když jede mamina na nákup nějakým běžným americkým autem velikosti Hummeru - s korbičkou za kabinkou na nákupy a obvykle s tuplovaným pneu na zadní nápravě, tak jsem raději mlčel. Spotřeba strašná, využití minimální.

Veřejná doprava pomalu neexistuje, takže kolem domů je to samé auto. Živitel rodiny má náklaďáček s přívěsem, jelikož podniká, děti potřebují také každé své, aby mohly jezdit ke kámošům na párty... V této oblasti má skoro každý i přívěs s lodí, jelikož rybolov je také v módě. Snad jen děti školou povinné jezdí typickým žlutým autobusem. Tenhle autobus jsme potkávali ráno, když dvě až tři děti z naší čtvrti jely do školy. Maminky je odvedly k silnici, kde začal ,,žluťák“ blikat, doleva se vysunula stopka s oranžovým světlem a každý bez výjimky čekal, jestli náhodou nějaké dítě ráno nevystoupí a nebude chtít zpátky domů přes silnici. Na školním parkovišti bylo asi osm těchto autobusů - jinak to nejde. Některé domy jsou opravdu daleko a o děti se všichni bojí - tolik ztracených dětí s fotkami všude kolem je děs.

Jak se žije v penzi

A to mluvím o venkově. Samí obyčejní lidé, kdy málokdo je bohatý. Kupříkladu náš soused Fred, nyní již penzista jako já, byl prodejcem aut v Californii a tak jsem u něj v garáži viděl asi tři historické motocykly, jednoho Harleye, samozřejmě hromadu nářadí, pily, vrtačky, pásovku, sekačky, traktorovou sekačku... ve stodole měl obytný autobus, čtyřkolku, přívěs s člunem (nic moc - asi pro 6 lidí), džíp na tahání tohohle člunu, samozřejmě velké auto pro sebe a druhé pro manželku. To ale stojí před domem. Fred byl hrozně milý a jak mohl, nutil mě, abych se projel jeho vozítky - jsou jiní.

Fredovo sbírka.

Celou dobu jsem se díval na svět kolem sebe a srovnával. Máme co dohánět, ale v něčem jsme je už předběhli - myslím tím nadutost některých našich zbohatlíků. Když máš Bavoráka, tak jsi hrdina a můžeš všechno. To v Americe asi mají zákony, takže všechno nemůžeš.

Skrytá hrozba

Nakonec jsem navštívil Gun-Show (prodejní výstava zbraní). Na venkově má každý zbraň, ale tohle bylo už moc. na vyhlédnuté maskáče s teplou vložkou jsem neměl, ale všiml jsem si velké skupiny lidí s občas pár zlatými zuby, ověšenými a vybavenými zbraněmi všech typů. Určitě to neměli na lov. Na co samopaly nebo velkorážné pistole, že? I děti běhaly ověšené vším možným - od vrhacích nožů přes kuše se zaměřovači po paralyzéry. A pointa? Mluvili rusky, takže Američani asi netuší, jakého hada si hřejí na hrudi...

Obrázková galerie

Pro MoNaKo Jiří Voráček