Kolín 2012 - plachetnice NSS na dalším srazu

S vědomím toho, že je oficiální zahájení až ve dvě odpoledne, jsem se v centru Kolína zastavil na oběd, neboť moje chabá paměť jaksi vypustila vzpomínky na to, zda je v areálu u Sandbergu, kde se soutěžní sraz koná, nějaká možnost stravování. Poučen z předchozího ročníku jsem na místo činu dorazil celkem bez potíží. Díky vyschlé polní cestě bylo sice auto zaprášené jak po průjezdu Saharou, ale pořád lepší, než kdyby byla ve výmolech voda. To bych cestou zpátky vypadal jak po závodu rallye.

Ačkoli plachetnice China Team (Longtze) není na soutěžích žádnou novinkou, teprve nyní znalci oboru zaveleli ke zvětšení kormidla.

Nebude-li pršet, nezmoknem

Krátce po mém příjezdu se zdálo, že déšť spustí, a tak jsme stan postavili, abychom déšť zahnali, což se také podařilo. Přeháňka byla skutečně jen krátká a až do sobotního odpoledne stan převzal roli vítaného slunečníku. S teplým počasím sobota přinesla nárazový vítr, během kterého lehaly plachetnice na bok, ulétávaly kšiltovky z hlav a stan hrozil odlétnutím. V průběhu jedné z jízd Bambinot zavelel k jeho složení. Musím říct, že při prvním otočení se dozadu ve mně trochu hrklo, jak jsem se lekl, že stan bez povšimnutí kamsi odletěl. To víte, během soutěžních jízd jsou lodní modeláři i se svými rozhodčími tak zabraní do děje, že by takový detail nemuseli zaznamenat...

Neslyšel jsem, co konkurent z nějakého místního plátku na své oběti použil jako návnadu, nicméně při samotném focení bylo slyšet asi toto: „Pánové, hlavně se tvařte přirozeně, jako bych tu nebyl. Vyletí ptáček... A ještě z druhé strany, abych viděl i obličej.“

Statistika nuda je

Jelikož se na soutěž přihlásilo poměrně dost plachetnic, došlo k rozdělení na skupinu NSS-A (17 plachetnic) a všechny ostatní. V NSS-B bylo na startu 9 plachetnic, což je ucházející. Zdá se, že boom NSS-C pozvolna upadá, když se ukázala na vodě jen jedna plachetnice Františka Chmelky. V NSS-D se sám se sebou a větrem utkal Jindra Culek s trimaranem Dragonfly 1200. Bohužel nám několikrát ukázal, jak vypadají trupy zespoda.

Nárazový vítr dokonale prověřil umění všech kapitánů, přesto se to občas neobešlo bez pramice.

Od parníku k pramici rychle a zběsile

Při jedné této příhodě jsem v závětří zrovna obdivoval jízdu parníčku Vacpara Jiřího Vacka, který se na letošní Vyžlovce kvůli vlnám nezapojil do bojů, a tak jsem jen zahodil fotoaparát a ochotně naskočil do pramice netušíc, co mně při této na první pohled všední záchraně čeká. Spolu s Jindrou Culkem a Bambinotem prostředním jsme vyrazili na vodu. Po chvíli jsme dopluli k trimaranu, Jindra jej otočil na plováky a vyslal na vodu. Jenže, co čert nechtěl, do půl minuty se situace opakovala. Při druhém pokusu jsme byli tak zabraní do záchrany, až jsme zcela přehlédli blížícího se Lulwortha, toho času největší model na vodě. Po mohutné ráně bylo zřejmé, že osud Titanicu nás sice nečeká, nicméně Lulworth byl mimo provoz - veškeré kosatky plandaly ve vodě. Naskytl se pohled pro bohy, kdy na přídi i zádi pramice zachránci drželi na vodní hladině po jednom modelu a já se uprostřed snažil s pádlem někam s tou oplachtěnou pramicí hnout.

Parníček Vacpara Jiřího Vacka je aspirantem na vítězství vytrvalostního závodu parníků na Vyžlovce 2013, neboť na jedno zatopení vodu brázdil skoro půl hodiny.

Písek především

Aby toho nebylo málo, motali jsme se v plavební dráze remorkéru jménem Jitka, který se co chvíli hnal s vanou písku okolo. Pravidlo o přednosti plachetnic by nám nebylo nic platné, a tak jsme se nechali větrem snést za roh do rákosí, jen abychom nebránili těžařské lobby v provozu. Jakmile Jitka přejela, zkusili jsme to opět marně proti větru. Bambinot prostřední usoudil, že s námi se záchrany nedočká, a proto skočil do vody strkaje Lulwortha před sebou. Po obhlídce pěšinky na břehu, která přes různá roští vedla k půlmetrové brance, bylo rozhodnuto, že musíme odjet s pramicí i trimaranem po vodě. Jelikož jsme neměli žádný provázek, kterým bychom trimaran za pramicí uvázali, zbylo pádlování jen na mně.

Lulworth během čekání na své soutěžní jízdy kotvil u mola, než se při jedné z nich stal obětí pramice.

Záchrana pro záchranáře

Bohužel jsem na to proti větru nestačil, a tak následovalo více pokusů, při kterých se naše startovní čára stále posouvala do mínusu. Když už to vypadalo nadějně, řítila se na nás Jitka a my zapluli znovu do rákosí. Najednou přišla záchrana shůry - připlula k nám druhá pramice, ze které přesedl Bambinot, čímž naše pramice dostala potřebný pohon a po chvíli jsme byli u správného břehu. Osobně jsem byl zadýchán jako po vysokohorském výšlapu, další jízdy se nezúčastnil a raději uklidil stan, dokud je suchý. To se posléze ukázalo jako velká chyba, neboť na samý podvečer vítr utichl a dalo se do deště, během kterého by stan dobře posloužil. Naštěstí jen do krátkého.

Některým plachetnicím silný vítr nedělá problémy.

Večerní siesta

Teplý sobotní večer tak mohl proběhnout v mobilním salonku mezi auty, kam se sice všichni tak, aby na sebe viděli, nevešli, ale to snad nevadí. Zkrátka a dobře je nás rok od roku čím dál více. A to je dobře. Horší bylo, že si své dostaveníčko dali také sršni, kteří na nás všemožně útočili.

Zatímco Bambinot vykonává funkci nejdůležitější, jiní z terasy místní restaurace radí o 106. Aby ne, když modely vidí jako figurky na šachovnici. Večer se ukázalo, že původně obří prostor k posezení praská ve švech.

Nedělní zakončení

Nedělní dopoledne bylo ve znamení úklidů a společné regaty všech modelů. Abychom to neměli tak jednoduché, přišli rozhodčí s šikanou v podobě šikany kolem původně startovních bójí. Už jsem viděl jet slalom s kdečím, ale kličkovanou plachetnic na tak malém prostoru sotva něco překoná. Drobných kolizí bylo jen málo. Nebýt závěrečné nehody při zvedání modelů z mola, dalo by se nedělní dopoledne prohlásit za poklidné.

Příští rok by nebylo od věci po vzoru F1 ocenit i týmy mechaniků, které během soutěžní jízdy zvládají opravit všechny možné i nemožné poruchy.

Jenže to by se pod Peterem Kozákem nesmělo zřítit molo. Nechápu, jak mohlo celý víkend snášet nájezdy stokilových chlapíků, aby se nakonec urvalo pod takovým střízlíkem, jakým Peter je. Potlučené nohy, vykoupanou peněženku a koneckonců i vysílač mu nikdo z přítomných nezáviděl. Šlo o tak dramatický zážitek, až si od pořadatelů z KLoM Kolín s Jaroslavem Peškem v čele zasloužil ocenění pro smolaře setkání.

Molo si usmyslelo, že se také vykoupe. Peter Kozák se nedobrovolně vykoupal s ním a poté sušil a sušil...

Závěr

S polednem a obědem nastala pro mou maličkost stejná otázka jako v minulém roce: Co si počít se zbytkem odpoledne? Inu všichni odjeli, tak jsem chtě nechtě jel také. Zastávku jsem si udělal na nedalekém Marsu, kde přebývá a tvoří Petr Hájek.

Naleštěné poháry čekají na své budoucí majitele před nastoupenou jednotkou.

Dodatek

Domů jsem se navrátil s tím, že se ode mně očekává také článek pro Minisail.cz, jenže celý týden jsem měl napilno a ve chvíli, kdy jsem ke psaní usedl, jsem byl již druhým v pořadí, kterého napadla stejná myšlenka. Bambinot mile překvapil a já mohl veškerou energii vrhnout k sepsání tohoto článku, u kterého si nejsem jist, zda by mezi odborníky obstál. Vždyť o plachetnicích zde píši jen velmi povrchně...

Zatímco Atlantis Miloše Kuby Jakubíka utrpěl ťukanec, Atlantis Petra Baška vyhrál nedělní regatu.












Jolie Brise Pepy Mrákoty si před odjezdem vyžádala speciální péči - podříznutí stěžně. O plánovaný tunning rozhodně nešlo.

Další reportáže a fotogalerie

ladous - fotogalerie

Mrákotovi - fotogalerie

RCMINISAIL - fotogalerie

RCMINISAIL - video

Minisail.cz - reportáž

KLoM Brandýs nad Labem - reportáž

Zatímco jedno modelářské ditko neprotestuje a s chutí se s RG-65 druhým rokem zapojuje do dění, jiné má na soutěže plachetnic vlastní názor. Škoda

.

Obrázková galerie Foto: ladous, Mrákotovi a Petr Hájek © 2012

Videosnímek (ladous © 2012) 6 minut a 37 s na serveru YouTube

Pro MoNaKo ladous