Konec seriálu MiČR lodních maket sekce NS 2012 v Duchcově

Tato odlehlá lokalita s sebou přináší ještě jednu skutečnost hodnou zřetele, kterou je konání na veřejném prostranství přímo ve městě namísto odlehlých kempů. Z hlediska diváků a případného programu pro rodinné příslušníky je to jistě klad, na druhou stranu nelze ubytovat všechny zájemce na jednom místě.

Václav Vrba popřál všem soutěžícím mnoho zdaru, přislíbil pěkné počasí, a pak už mohli majitelé maket směle vjíždět do doků.

Moje maličkost se přihlásila až na poslední chvíli víceméně jen proto, že Jiří Špinar, současný vedoucí sekce NS, na poslední chvíli svolal schůzku zástupců klubů. Na té jsem nechtěl chybět. To jsem ještě netušil, že samotná přítomnost v Duchcově mi nezaručí, že se o přesném čase a místě jejího konání dozvím.

Páteční příjezdy

A tak jsem v pátek ráno před svým odjezdem zavolal do ubytovny místního Sokola, zda mají ještě volné lůžko. Mile mě překvapilo, že moje nacionále mají 3 roky od mé poslední návštěvy uložené a že se nějaká plocha k přespání ještě najde. Přirozeně jsem byl na místě kromě místních lodních modelářů jako první, protože jsem přes Prahu prosvištěl, ani nevím jak. Na chvíli jsem přibrzdil u Rané, zda se ve vzduchu neodehrává něco zajímavého a vyrazil ke svému cíli.

Jablonecká Snowberry v bedně a nad ní Zdeněk Tomášek, toho času přesvědčující modelářskou elektroniku k poslušnosti

Přibližně hodinu po mně začali přijíždět další adepti na ubytování, až dorazil i Nalim, se kterým jsem se viděl naposledy na jaře. Důvod účasti byl zřejmý, neboť Jonáš Podrazil, jeho syn, měl našlápnuto stát na bedně vítězů letošního seriálu, což se v F4-B juniorů povedlo, ovšem na Tomáše Hlacha to nestačilo.

Není oprava jako oprava

Osobně jsem byl letos se svou Legend v NSS-A hned od začátku ze hry, což je dobře, takže jsem se nemusel za ničím honit a v poklidu za jízdy fotit. Přesto se ve mně vzbudila nějaká šelma, která chtěla jistého modeláře na podobně nevýznamném místě předjet. Podobné stavy zažívám pouze při tlačení neuvázané vany na píseckých akcích, kde rovněž o nic nejde.

Modelů s jeřábem na zádi v paměti moc nemám. Předpokládám podle fotky, že jde o F4-A některého juniora. Zato toho kluka na vedlejším snímku znám ze srazů NSS moc dobře, neboť jde o Bambinota nejmladšího, který zde namísto plachetnice RG-65 vyfasoval tuto malou loďku.

Nedostatek parníkářů

Přestože většinou od plachetnic sprintuji k modelům parníků, tentokrát jsem dopředu věděl, že toho moc k vidění nebude. Při účasti pouhých dvou strojů se těžko přihodí, aby bylo na vodě 5 parníků naráz a rozhodčí nevěděli, koho sledovat dříve. D.S. Schaarhörn, se kterým Jiří Špinar bez zaváhání porazil St. Canute Standy Jedličky, krátce v podpalubí přímo z bombičky zahořel. Naštěstí to dopadlo dobře a pracná nástavba nijak neutrpěla.

Jiří Špinar a jeho D.S. Schaarhörn si s konkurencí v podobě St. Canute hravě poradili.

Jarní kilometry a utajená schůzka

Jelikož bylo startoviště plachetnic až u stavidla, znamenala cesta kolem startoviště F4-A ke startovišti bodovaných maket pořádnou procházku, a tak jsem každý krok vážil. Když nadešla chvíle další sobotní jízdy plachetnic, doslova jsem s plachetnicí v ruce zakopl o Jiřího Špinara, který již nějakou chvíli vedl výše zmiňovanou schůzku, kvůli které jsem do Duchcova přijel Přitom by stačilo ráno během slavnostního nástupu prohodit k davu pár vět navíc, když se i samotní pořadatelé z KLM Royal Dux Duchcov o tom, že něco podobného v rámci jejich soutěže proběhne, víceméně dozvěděli až z mých úst při páteční registraci, když jsem se pídil po detailech.

Registrace u označeného místa štábu

Samotný nápad s registrací přímo u vody na označeném místě mezi sedmou a devátou večer byl celkem vtipný. Dorazili jsme tam s Nalimem krátce po sedmé, Jirka Vlach nás zkasíroval, a pak jsme u stolu pod širým nebem vedli hovory až do doby, dokud nám nebyla zima. Za tu hodinu dorazil možná jeden další platící modelář, pak již byla docela tma. Jen Jirka Vlach tam musel ještě setrvat s kasičkou a dalšími nezbytnostmi pro vykonání tohoto úřadu.

Flotila nadějného juniora Tomáše Hlacha

Nejdůležitější body, které by měl pořadatel zajistit

Když jsem se po večeři rozešel s Nalimem a dorazivšími plachetničkáři, vydal jsem se zpátky k vodě, zda nepotkám živou duši. A potkal. Pod párty stanem modelářů z Třebechovic bylo veselo. Přišel jsem právě ve chvíli, kdy přišlo na přetřes téma toalet. Býval bych si tuto informaci nechal pro sebe, ale Jirka Vlach trval na tom, abych se o tom zmínil alespoň zde na MoNaKu, když už se neodvážím tuto problematiku probrat v odborném tisku. Od jedné třebechovické slečny, feministky v počátečním stadiu, jsme si totiž vyslechli, jak to máme jako chlapi při vykonávání potřeby jednoduché a jak ona trpí, když nějakou škvírou ve dveřích vidí až na chodník. Raději jsem ani žertem nenaznačil, že pro daný účel existuje i cosi, čemu my, potomci venkovanů říkáme kadibudky a kde je člověk za každou škvíru mezi prkny naopak rád, jelikož by uvnitř nic moc neviděl ani ve dne. Vážení pořadatelé soutěží, vězte, že na celé akci je nejdůležitější vedle místa ke spaní hlavně místo ke sraní. Pardon, ale bez toho vulgarismu ta věta neměla patřičný šmrnc

.

Adix (NSS-B) Josefa Slížka a SeaWind (NSS-A) Karla Zapletala jsme letos na jiné akci neviděli.

Kempování poblíž středu města

Ostatně i to místo ke spaní si podle mně nezvolili zrovna nejlépe, neboť se jen o deset metrů dál válejí všelijaké střepy jakožto pozůstatek po volné zábavě místní mládeže. Ale do rána i po našem strašení bez úhony přečkali, tak proč ne.

Jaroslav Vancl (vlevo) své třetí místo vůbec nečekal, přestože jsme mu ho s Milanem Janošem (Blue Moon uprostřed) predikovali již dávno. Moje Legend letos našla soupeře především v plachetnici Sirius Přemysla Mudry.

V sobotu jsem se na večeři díky poutavému vyprávění o plavbě na La Grace z úst Martina Housky trochu zdržel a dorazil k vodě až ve chvíli, kdy byli všichni přepití a přejásaní. To mi nevadilo, neboť Jirka Vlach nevypadal, že půjde na kutě. Jen jsme se přesunuli k hospodě, odkud mezitím ostatní modeláři zmizeli. Škoda. Zde mi až po hodině hovoru došlo, že našeho spolusedícího u stolu také nikdy neviděl. Probrali jsme celou Navigu i dopolední faux pas z nástupu, kdy dal Václav Vrba pokyn k zazvonění na zvonec, který Jirka Vlach jaksi opomněl nainstalovat na vlajkoslávu, čímž byla ostuda na světě, a vydali se s půlnocí na kutě.

Abychom nedělní regatu vůbec odstartovali, dostrkal nás svážecí člun až na start. Přesto se toto utrpení rozhodli natočit na video kluci z Ledenic. Záznam, který pořídili, byl docela pěkný. Bohužel se nedochoval, jak si s mobilem hráli jiní, aby zahnali dvouhodinovou nudu před vyhlášením výsledků.

Nedělní nuda podle harmonogramu

Nedělní program byl velmi volný, neboť junioři měli odjeto a mezi seniory zbývalo jen několik jízd. Tahákem dne tak měla být dvoukolová regata plachetnic. Ke vší smůle vůbec nefouklo a plachetnice měly co dělat, aby v limitu regatu dokončily. Moje Legend zůstala na samém chvostu podobně jako Bambinotovic BMW Oracle, vycházející ze sesterské stavebnice, takže teorie o tom, že s těmito modely lze za každého počasí doplout mezi prvními, dostaly jisté trhliny.

Banda již oceněných modelářů a pohled na ceny pro vítěze ve chvíli, kdy na své držitele čekaly.

Závěr

V jednu odpoledne došlo ke slavnostnímu vyhlášení výsledků a předání cen. Jelikož z Moravy a Slezska nedorazil skoro nikdo, zely stupně vítězů mnohdy prázdnotou, což je škoda. Ekonomická situace je však neúprosná. Tak zase příští rok.

Pohled na letošní mistry v F4-B juniorů: Jonáš Podrazil, Tomáš Hlach a Aneta Ferjančičová.
Jiří Špinar musel kromě předávání ceny sám sobě přetrpět i to, že na stupních vítězů stanul za parníkáře jako jediný, když druhá Kristina Voráčková tou dobou soutěžila ve Velkém Přítočně a třetí Standa Jedlička byl už doma v Chebu.
Nakonec zazvoníme na zvonec. Bohužel, Václav Vrba v neděli pokyn k zazvonění raději ani nevydal...

Další reportáže a fotogalerie

Rajče.net - fotogalerie

Minisail.cz - reportáž

KLoM Brandýs nad Labem - reportáž

Obrázková galerie Foto: ladous © 2012

Pro MoNaKo ladous