Loděnice Monako: Stavba Monaka II. - 6. část

Stožár

Protože se mi nedařilo najít trubičky vhodných průměrů, nezbylo, než si je vyrobit sám. Rozpomněl jsem si na doby, kdy jsme s

kamarádem stavěli rakety. Vyštrachal jsem ze skříně hnědou lepící pásku a mohl jsem začít. Není to nic složitého a tak za

necelou půl hodinku mohl stožár ležet na topení, kdybych se nedopusil fatální chyby v důsledku které nešla navinutá trubka

sejmout z kopyta (zmíním později).

V každém případě je potřeba si opatřit nejlépe plastovou trubičku vhodného průměru. Lze použít třeba i kovové, ale napřed si

vyzkoušejte, zda páska se ke kovu nepřilepí. Právě to byla ta moje fatální chyba, protože se mi první vrstva k trubičce přilepila

a trubka pak nešla sejmout.

	Začínáme tak, že první vrstvu navinete ve spirále na trubičku lepící stranou nahoru! Je potřeb k tomu mít zcela suché ruce. Na začátku si pásku proti rozmotání zajistíte kosíčkem izolepy a pak pásku navíjíte až dosáhnete potřebné délky. Páska se nesmí překrývat a mezi jednotlívými závity nesmí vzniknout mezery. Utahujte jen tak aby páska doléhala ke kopytu celou plochou. Žádné faldíky! Přílišné utažení ale také škodí. Hotová trubka by nám pak nemusela jít sejmout. Druhý konec si pak zajistěte také kouskem izolepy jinak se Vám to celé rozmotá.
	Připravte si cca 5-10 pásů pásky abyste je pořád nemuseli stříhat. Vezmete jeden pás a po celé délce lepovou stranu pod čirůčkem vody navlhčíte. Pozor - papír nepromáčet! jen aby lepová strana byla lehce vlhká. Oklepete (nestírat!) přebytečnou vodu a navinete druhou vrstvu. Teď už lepidlem dolů. Opět nesmí vznikat žádné faldíky ani mezery. Druhou vrstvu navíjíte ve stejném směru jako první, ale tak aby páska překrývala spáru první vrstvy. Pásku opět utahujeme středně silně.
	Na konci pomocí ostrých můžek zastřihneme. Nůžky jsou kolmo na podélnou osu trubky.
	Celé kopyto s navitou vrstvou potom lehce poválíme po rovné ploše aby se vytlačila přebytečná voda, kterou hned setřeme třeba utěrkou.
	Nečekáme až zaschne druhá vrstva a navineme hned třetí vrstvu. Postup je prakticky stejný, jen navíjíme opačném směru. Tím se jednotlivé vrstvy kříží a trubka je pevnější. Navineme tolik vrstev, abychom dosáhli potředného vnějšího průměru. Kdo chce, může navinout jen tři vrstvy, nechat dobře proschnout a papírouvou trubičku olaminovat.
	Navinutou trubku na chvilku odložíme a doporučuji vám uklidit a vyvětrat. Taky si připravte žehličku, ale ne napařovací nebo napařování vypněte.
	Aby povrch trubky byl dokonale hladký, tak trubku přežehlíme. Na rovnou plochu si položte utěrku, žehličku nastavte na "bavlnu" a pod mírným tlakem celou trubku přežehlíte tak, že válíte žehličkou po utěrce. Trubka bude mít skoro lesklý povrch.
	Teď trubku nechejte cca 1 hodinu proschnout (třeba na topení) a potom opatrně zkuste vyjmout kopyto. Zpočátku to půjde ztuha. Jakmile se kopyto pohne, ne vytahujte ho ale párkrát s ním pootočte. Zhruba za hodinku tento postup ještě jednou zopakujte. Tím se vyvarujete toho, že se kopyto k trubce přilepí a nepůjde vytáhnout. Nyní celou trubku nechte na kopytu do druhého dne proschnout a máte hoto.
	Než trubka proschla připravil jsem si z tenkého hliníkového plechu lávky pro lucerny.
	Přilepením k tenkým hliníkovým trubičkám jsem vytvořil jednotlivá ramena stožáru.
	Další součásti stožáru (výložníky?) jsem udělal z tuhého drátu. Z měděného drátu stupačky. Ve stožáru jsem také předvrtal všechny potřebné otvory a vykytoval spáry. Nakonec následoval nástřik plničem a barvou.
	Sada svítilen, které bylo potřeba na stožár instalovat. Trochu mi dělalo starosti jak se mi podaří všechny vodiče tělesem stožáru protáhnout.
	Nejdřív jsem každou svítilnu přilepil na její místo. Potom jsem vodiče protáhl jednotlivými rameny a pak do vlastního stožáru. Teprve až jsem měl všechny svítilny přilepené a vodiče protažené, slepil jsem celý stožár v jeden celek.

Během lepení jsem zažil nepříjemné překvalení. Načínal jsem nové balení rychletvrdnoucího epoxidu. Namíchal nanesl a pět minut

držel lepené díly u sebe. Nedařilo se mi je fixovat jinak. Po pěti munách jsem zkusmo pustil, ale k mému překvapení se díly od

sebe oddělily. I pokračoval jsem v ruční fixaci, ale po dalších desetimunách opět díly nedržely ikdyž nanesený epoxid již na

povrchu nelepil. Pojal jsem tedy podezření a přečetl si návod. K mému zděšení jsem se dočetl, že epoxid sice "tvrde" po pěti

munách, ale drží až po 24hodinách a plné pevnosti po 48 hodinách! Bylo mi jasné že jsem naletěl. Naštěstí i návod kecal, takže

jsem po dvou hodinách sledování snookeru na Eurosportu mohl stisk prstů konečně uvolnit :-)

Po kompletaci stožáru následovala výroba všemožných detailů stořárů, jako jsou antény, výložníky, plastové kryty antén,

měřidla a pod. Je tam toho požehnaně. Výroba každého detailu by byla na samostatný díl a to by vás určitě nebavilo. Ale jeden

detail přeci jen zmíním. Starost mi dělala dlouhá prutová anténa která je od stožáru vykloněna pod úhlem cca 40°. Bylo mi jasné,

že skoro při každé manipulaci s lodí ji musím urazit. Nakonec jsem vzal pružinku vhodného průměru a tuhosti a vložil ji mezi stožár

a kořen antény. Teď mohu do antény klidně cvrnkat. Pružinky zajistí, že anténa uhne a neulomí se.

Ještě jednu poznámku na konec. Nesnáším makrosnímky! Je pravda, že špatně vidím na blízku, ale když jsem na

monitoru uviděl co jsem všechno přehlídl a nedotáhl a pořádně nezačistil, tak se musím za čistotu práce tentokráte stydět.

Berte tedy snímky z této části jako odstrašující příklad!

Pokračování...

Obrázková galerie

Keba