Makety v Jinolicích 2011

Myšlenka, základní kámen spekulací

Jelikož jsem po Netolicích průběžně vedl v NSS-A, rozhodl jsem se letošní seriál dojet až do konce. Tím spíše, když na srazech NSS v Kolíně a na Velkém Dářku mi Bambinot podsunul myšlenku, že přemluvil Vratislava Emlera, aby místo Vamarie (NSS-A) nasadil Thalassu (NSS-B), čímž bych prý měl letos bednu jistou. Jakkoli mi to přišlo nesmyslné, začal můj myšlenkou nakažený mozek pomalu spekulovat nad tím, jak by to bylo absurdní, kdyby na Bambinotova slova došlo. Prostě jsem se chystal na to, jak v případě úspěchu začnu raději chodit kanálem.

Vyhlášení výsledků páteční soutěže O Rumcajsovu botu proběhlo za skromnější účasti. Zvítězil Michal Ferjančič.

Naštěstí Bambinot jen vtipkoval. Ale musím se přiznat, že mi jednu dvě jízdy trvalo, než jsem Vamarii zaznamenal. Prostě jsem na Bambinotovo proroctví na místě samém zapomněl. Však nebyl jediný důvod se zaobírat pořadím, když panovalo tak krásné počasí, ale vraťme se na začátek.

Sobotní slavnostní zahájení a parníkáři v obležení...

Pěkně popořadě

Skalní jedinci od plachetnic se na místo vydali již ve čtvrtek. Z obavy, že by třeba Jinolice vypustili a že bych pak byl na místě sám, jsem si s předstihem zamluvil ubytování až od pátku. Kupodivu jsem ráno vstal a vyrazil podle plánu, což se mi poslední dobou stává málokdy. Co čert nechtěl, nepočítal jsem s píchnutím kola, takže jsem ve finále na místo dorazil až kolem půl jedenácté. Byť plachetnice po vodě už kroužily, nikam jsem nechvátal. Dobře jsem věděl, že jízd bude ještě dost.

... nejvíce zaujala nová maketa z loděnic Jiřího Špinara.

Cestou k vodě jsem potkal Nalima, se kterým jsem se několik měsíců neviděl, takže bylo o čem povídat. Po zaregistrování se u Petra Hlavy jsem zamířil k recepci a šel se ubytovat, přičemž jsem narazil na Ivankapa a šel s ním dokončit předem domluvený výměnný obchod. Ze slíbených pár časopisů se vyklubala solidní hromada. Jak se mu do auta ke všem maketám vešla, doposud nechápu. Rázem nastal čas oběda a tradiční odpolední siesty, a tak jsem mezi plachetničkáře raději nešel a sledoval jízdy juniorů na nedalekém startovišti. Rozpálený písek dlouhému sledování moc nepřál, a tak jsem se opět vzdálil. Přiznám se bez mučení, že písečná pláž zrovna nepatří k povrchům, které bych za účelem provozování lodních modelů vyhledával, ale kdo někdy v ATC Eden byl, tak ví, že s pískem tam nešetřili.

Parníku Schaarhörn Jiřího Špinara to sluší i na vodě.

Sestavil jsem tedy Legend a pomalu vyrazil k plachetničkářům, přičemž pomalu přijížděli jiní. Teplé počasí způsobilo, že po položení plachetnice do vody zůstali skoro všichni po kolena ve vodě a s nimi i já. Účast byla menší o slovenskou delegaci, jinak jsem nějakou zásadní změnu nezaznamenal. Někdo sice dorazil až v sobotu, ale to už k víkendovým akcím patří. Po dvou pátečních odpoledních jízdách to vypadalo, že polovinu plachetnic bude muset zachraňovat svážecí pramice, jak rychle vítr utichl.

Petropavlovsk a Rostislav manželů Voráčkových na souši...

Zameškané noční jízdy

Mezitím s nadcházejícím večerem pořadatelé rozvezli solární světla na bójky na jednom maketářském trojúhelníku podle Navigy. Pravděpodobně později došlo na nějaké noční jízdy, které jsem však díky společnosti parníkářů, kteří potmě nejezdí, nezaregistroval.

... a na vodě

Pára na 5. seriálové soutěži

Sobotní ráno začalo slavnostním nástupem. Ihned po něm se rozběhl soutěžní den, ze kterého jsem díky vlastnímu zápolení s Legend mnoho neviděl. Naštěstí jízdy maket odstartovaly parníky, takže jsem je mohl, alespoň zpočátku, pozorovat. Milým překvapením byl Schaarhörn, nový parník Jiřího Špinara. Po právu se stal nejvíce obletovanou novinkou. Jistě bude k vidění i příští rok.

Jiří Voráček pořád trénuje na Vyžlovku, a tak se nelze divit, že občas s Petropavlovskem div nevytlačuje jiné z branek.

Voráčkovi jeli se svými osvědčenými parníky. Jako vždy to byla kulturní podívaná. St. Canute Stanislava Jedličky se stává stálicí seriálových soutěží, čehož si je vědom i majitel. Byla by však škoda stroj bez náhrady odstavit jen proto, že už má za sebou 3 sezóny. Renown Vladimíra Šrámka jsem kvůli startu plachetnic na vodě neviděl. S parníkem sice dorazil i Tomáš Kočí, ovšem pozdě, a tak vybalil plachetnici.

Parníky St. Canute Stanislava Jedličky a Renown Vladimíra Šrámka

Během polední pauzy, kdy na všech startovištích panoval klid, šel Tomáš Kočí testovat odhadem dvoumetrový parník K147. Díky dvěma lodním šroubům může model manévrovat i na malém prostoru, a to za přispění protitahů. Než se povedlo roztopit pod kotlem, okupovala závodní dráhu jedna „káčková“ plachetnice s délkou trupu 1,9 m. Obecně lze říci, že pauz hojně využívali různí modeláři k prohánění modelů mimo soutěž.

Parník K147 přivezl Tomáš Kočí především proto, aby jej otestoval.

Plachetnice NSS

Odpoledne pokračovalo soutěžními jízdami. U plachetnic šlo o třetí jízdu, před kterou proběhla veřejná diskuze nad chystanými národními pravidly pro NSS. Dorazil jsem právě ve chvíli, kdy mělo dojít k anonymní anketě. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jsem tedy obratem hlasoval, přičemž jsem se jen domníval, jak vlastně anketní otázka zní. Silně mi to připomnělo parlamentní hlasování, kde každou chvíli někdo zpochybňuje výsledek svého hlasování, protože část jednání zaspal.

K147 na vodě

Po soutěžní jízdě plachetnic byla na programu dobrovolná regata. To by však můj, tropickým dnem přehřátý organismus už nevydržel, a tak jsem se raději sám ponořil do vody. Jen jsem po chvíli zalitoval, že jsem si s sebou nevzal fotoaparát, abych plachetnice nafotil z jiné strany, jako to dělá Franta Chmelka. Snad někdy příště.

Dostat parník K147 sice představuje kumšt pro dva, ovšem trefit se do doku je práce jen pro jednoho, ač mnoho lidí kibicuje

.

Schůze zástupců klubů NS

Večer proběhlo jednání zástupců klubů NS, kam jsem zavítal hlavně ze zvědavosti. Pořadí jednotlivých probíraných bodů si nepamatuji, ale v hlavě mi utkvěly především dva. Tím, z mého pohledu zásadním, je ten, že se nikdo nehrne do pořádání závěrečné soutěže sekce NS roku 2012, což je nemilé. Druhým problémem bylo handrkování nad tím, jak správně projíždět trojúhelník podle Navigy. To je věc, která je mi úplně lhostejná, ale někteří to silně prožívají. Chvilku se tam přímo překřikovali. Přitom se stále odvolávají na Navigu, jejíž dny jsou v oblasti maket nejspíše za zenitem. Ovšem ta naděje na účast na případné mezinárodní soutěži pod patronací Navigy stále brzdí veškeré snahy o radikálnější změny, po kterých někteří volají.

Bismarck nebyl pohříchu příliš propracovaný...

Naštěstí nebyl na dohady vyhrazen celý večer, a tak diskuzi Jiří Špinar utnul, aby mohlo nastat vyhlášení výsledků páté seriálové soutěže. Poté probíhal společenský večer s reprodukovanou hudbou a opékáním klobás. Jakmile jsem se nasytil, vyrazil jsem ven, neboť hudba byla na můj vkus dosti hlučná.

... pohled na detaily je toho důkazem.

Nesoutěžní noční jízdy

U vody probíhaly improvizované noční jízdy, kdy Bambinot svým remorkérem tahal plachetnici Atlantis. Modelů se po hladině prohánělo více, ale nepočítal jsem s tím, že bych ještě něco fotil a neměl fotoaparát u sebe. Mohu se uklidňovat tím, že by z fotek stejně mnoho nebylo.

Makety Strazak 14 a Watergeus

O Mančin věneček - soutěž slepců

Nedělní dopoledne se neslo ve znamení slepeckých jízd dvojic, kdy jeden měl zakryté oči a druhý jej navigoval. Půl hodiny před plánovaným začátkem Jiří Voráček roztopil pod kotlem, a tak sudím chtě nechtě nezbylo, než přijít ke startovišti také. Kristýna Voráčková navigovala sice dobře, ovšem polohluchého Jiřího Voráčka takovým způsobem, že z toho byl málem rozvod. Takže nastala potřeba otestovat, jak dobře naviguje Jiří Voráček. Přišla tedy chvíle pro mého Springera, který rázem získal navigátora z nejpovolanějších. Jízda za 33 kupodivu nebyla na samém chvostu startovního pole, což je slušné.

Plachetničkáři si během jízd lebedili ve vodě, zatímco jejich plachetnice občas uvízly na bójce.

Jak dopadl ladous

Celá soutěž přilákala řadu diváků a stala se vhodnou výplní při čekání na polední vyhlášení výsledků celého seriálu, kde jsem v NSS-A převzal pohár za třetí místo. Jistě to je na dlouhá léta naposledy, co jsem prostým nedopatřením slavil takový úspěch.

Vítězná Vamarie (vlevo) ujíždí před Stormy Weather. Vpravo pak plachetnice po jízdě kotví - Illbruck nebývá v poslední době moc často k vidění.

Jelikož jsem nestihl jít na oběd před vyhlášením, vydal jsem se na něj až poté. Nakonec jsem si z proškrtaného jídelního lístku mohl vybrat ještě ze tří jídel. Horší to měli zájemci o točené pivo – nebylo.

V soutěži slepců O Mančin věneček Nalim s Monakem I vybojoval třetí místo.













V soutěži O Mančin věneček se ukázalo, kdo potřebuje při navigování současně s modelem otáčet celé tělo, jako třeba Michal Ferjančič. I písečná pláž nakonec našla své modelářské využití.

Výsledky

Výsledky soutěže O Rumcajsovu botu

Výsledky 5. seriálové soutěže Lo-21

Výsledky soutěže O Mančin věneček

Výsledky seriálu MiČR sekce NS

Vítězové soutěže O Mančin věneček a vítězové letošního seriálu v kategorii parníků - Jiří Voráček na záběru z důvodu zákazu z Netolic chybí, ač všichni dobře víme, že jsou jeho parníky nedílnou součástí manželčina úspěchu

Další reportáže a fotogalerie

Minisail.cz - reportáž

KLoM Brandýs nad Labem - reportáž

ladous - fotogalerie

RCMINISAIL - fotogalerie

Parníkáři Kristýna Voráčková a Tomáš Kočí tentokrát neovládají parníky, ale plachetnice. Zdeněk Tomášek též povolal k rozhodování u plachetnic malou posilu v podobě svého vnuka. Zatím má klučina o lodičky zájem. Úplně vpravo vidíme „káčkovou“ plachetnici.

Obrázková galerie Foto: ladous © 2011

Videosnímek (ladous © 2011) 109 s na serveru YouTube

Videosnímek (Franta Chmelka © 2011) 15 minut na serveru YouTube

Pro MoNaKo ladous