Můj model Ned Kelly

K australským parníkům mě přivedla náhoda - sledování jednoho televizního seriálu “Co přináší řeka“ (All the river run). Zaujaly mě především krásné parníčky, které dokreslovaly dobovou atmosféru. Stále jsem přemýšlel, zda to byly jen makety či skutečné lodě či atrapy vyrobené pro film. Začal jsem se o to blíže zajímat a přes přítele, který si psal s jedním Australanem jsem se dověděl další překvapivé podrobnosti.

K mému údivu jsem se dozvěděl, že v seriálu hrály skutečné lodě - přímo originály, některé skoro 100 let staré a pořád funkční! p.s. Adelaide si zahrála sama sebe – i s přestavbou, která značně změnila její vzhled, p.s. Pevensey si zahrála ve filmu jako p.s. Philadelphia a hrály i další
parníky, které jsou součástí říčního muzea v Echuce (stát Victoria) na řece Murray. Začal jsem shánět další informace. Napřed se mi podařilo sehnat jen několik málo obrázků a neúplných výkresů, fotil jsem z obrazovky televizoru...tenkrát se mi o internetu ani nesnilo.

Parníky se mi tak zalíbily, že jsem se rozhodl postavit model - původně hlavně určený pro odzkoušení parního stroje Wilesco (který jsem si sehnal původně pro pohon kolesového remorkéru Strongbow). Vznikla tak řada nákresů, podle kterých jsem postupně model stavěl - vlastně obestavěl jsem parní stroj a pokračoval postupně dalšími detaily. Výsledkem byl model, který jak jsem později zjistil, jakoby z oka vypadl p.s. Alexander Arbuthnot (působící taky v Echuce). Trup byl navržen jako „špicgat“ - oboustranně špičatý s tím, že se směrem k palubě rozšiřoval (jako u „maňásků“). Tím se mi zvětšila i podélná stabilita lodi. Na palubě vpředu je zakrytý velký přední jícen, následovala dolní příďová nástavba, strojovna a dolní zadní nástavba a zadní nákladový jícen. Horní nástavba klasická s vyvýšenou kormidelní

budkou vepředu. Na bocích kolesnice s nástavbami na sponsonech. Pro zájemce o australské parníky na řece

Murray a jejich modely doporučuji návštěvu serveru http://www.paddleducks.co.uk, případně vyhledávačem na australian paddlesteamers

a na podobné stránky. Ještě pár řádek k názvu lodě. Vzhledem k tomu, že se nejedná o model skutečného

parníku, daleko nejdůležitější otázkou bylo, jak se bude jmenovat. Nakonec jsem (po poradě s mým

australským přítelem Dickem) vybral jméno Ned Kelly. Je to takový australský Jánošík, či

spíše Jesse James, neboť také vylupoval banky. Pro to měl ze železa zhotovené brnění. Dostali jej

tak, že při pronásledování mu prostřelili nohy, které neměl kryté. Nakonec byl tak jak tak v roce 1880

oběšen. Více najdete na internetu.

Trup lodě

Trup je postaven z překližky a lipových lišt, s plochým dnem. Prvním krokem bylo narýsování tvaru dna a

paluby na překližku (najednou na sebe). Dále jsem si udělal poměrně přesný bokorys, čímž jsem dostal tvar a

výšku žeber. Příď je vyšší, než záď. Dno je vcelku z překližky 4mm silné. Naň byla přilepena žebra. Střední

část s rovnými boky byla zhotovena jako rámeček z překližky silné 8mm, který po přilepení na dno se stal

základem konstrukce přídní a záďové části modelu. Abych se vyhnul ohýbání nosníků, tak jsem celou přední i

zadní palubu vyřízl opět z překližky spolu s předním a zadním vazem přilepil k horní části centrálního

rámečku. Ještě před přilepením jsem do obou dílů vyřízl otvory pro nákladové jícny. Dostal jsem tak hrubý

tvar trupu, který jsem potáhl lipovými lištami. Pro zjednodušení jsem nejprve přilepil tři podélné lišty,

vzniklé mezery mezi nosníky a dnem či palubou jsem dolepil lištami na stojato, které byly lepeny tak, aby

lícovaly s nalepenými již lištami podélnými.

K palubě (a dnu) jsem je lepil z vnější strany. Vše jsem lepil Epoxy 1200. Po zatuhnutí lepidla jsem

přesahy nad palubou a pod dnem jednoduše ořízl a dopiloval do roviny paluby (dna). Získal jsem tak trup s

ostrými outory. Pro zajímavost - nově stavěné parníky na Murray, mající trupy ze svařovaných

ocelových plechů mají podobně ostré outory a ploché dno.

V tomto momentu jsem ale zaváhal. Zdálo se mi, že model nebude mít dostatečný výtlak. Proto jsem ještě

okraje outorů oblepil 8x30mm balzovými lištami naplocho, které jsem nakonec zaoblil rašplí jen tak

od oka. Vzniklou dutinu jsem vyplnil pěnovým polystyrenem, abych zarovnal dno a spolu s trupem olaminoval.

Tím momentem se trup začal více přibližovat tvaru trupu skutečné lodi s oblými outory, stavěné ze dřeva

blahovičníku (red-gum tree). Následně jsem nalepil úzké pásky překližky po obou bocích trupu na střední

část lodě. Tím jsem dostal hrubý tvar paluby a otvor pro strojovnu. Dalším krokem bylo nalepení lišt

nastojato kolem jícnů a kolem strojovny (tím jsem dostal lemování jícnů).

Abych mohl dál pokračovat, bylo nutno něco udělat s palubou. Rozhodl jsem se ji polepit lištami

2x4mm. Aby byla paluba realističtější, natřel jsem boky lišt jednoduše tuší. Sice mi sem-tam

zatekla, ale po nalepení vypadá docela dobře a ta zatečená místa vypadají jako nutné opravy paluby.

Nejprve jsem si na přídi nalepil okrajové lišty,na zádi pak z nosníků 5x5mm a konzoly slepil nosnou

konstrukci zadní paluby,která přesahuje trup.Lišty jsem lepil v plné délce, akorát mi to tak vyšlo Vzhledem

k hranaté zadní palubě jsem je ani nemusel tvarovat.Při lepení středních lišt jsem nechal místo pro

přilepení vazáků. Po přilepení všech lišt jsem na celou palubu natáhl stěrkou vadnoucí epoxid. Výsledkem je

dolonale hladká paluba beze spár.

Tím byl trup zhruba hotov, proto dalším krokem bylo připasování parního stroje a převodů, abych zjistil,

kam mi vyjde osa koles, abych mohl navrhnout kolesnice a další detaily tak, aby celek vypadal co nejvíce

realisticky. Měl jsem sice předem rozvrhnuto, kam co přijde, ale něco jiného je teorie a něco úplně jiného

je praxe.

Strojovna

Souběžně se stavbou trupu jsem si připravoval parní stroj. V otevřené „strojovně“ lodi měl

být vepředu umístěn parní kotel s originální plnicí nádobkou (zásobníkem) na PB a za ním parní stroj s

převodem. U kotle jsem nepředpokládal žádný problém. U parního stroje jsem potřeboval zařadit redukci na

řetězový převod (z nějakého starého zařízení). Pomohlo mi to, že jsem doma měl starou stavebnici

Merkur, ze které jsem použil několik částí. Kupodivu seděly i rozteče ozubených kol, takže nakonec

vznikl takový kompaktní blok. Poslední převod na kolesa je tvořen řetízkem, napínání se řeší posunem

celého parního stroje v drážkách dopředu, nebo dozadu. Kotel jsem připevnil na podlouhlé „účko“ z hliníku,

které mělo zabezpečit jak připevnění zásobníku na PB (s ventilem a tryskou), tak odstínění kotle od dřevěné

konstrukce lodě.

Abych nejprve odzkoušel samotný parní stroj, připevnil jsem jej na základní desku, naplnil a spustil. Tím

jsem ale odstartoval řadu nepředvídatelných kroků, které ovlivnily zpětně konstrukci jak lodě, tak

strojovny. Parní stroj fungoval bez problémů, potíže nastaly se zásobníkem na PB. Během provozu se značně

zahřívá, čímž jednak dochází ke zvýšení tlaku plynu a s tím souvisícím zvýšení příkonu hořáku. Zároveň jsem

zjistil, že takto rozehřátý zásobník již nejde prakticky doplnit další dávkou plynu.
Jediným řešením (jak jsem to viděl) byla rekonstrukce hořáku s přívodem přímo z cartridge, určené pro

vařiče PB. Vyřešil jsem to redukcí místo původního hořáku vařiče (zašroubované do originálního tělesa

vařiče s ventilem) s připájenou Cu trubičkou, která vede k trysce (z opalovacího hořáku), umístěné v místě

původní trysky zásobníku. Celkově to funguje, ale není to ideální, nutno ještě upravit (málem mi při třetí

jízdě shořela loď). Problém je v konstrukčním provedením vstupu plynu do hořáku a v jeho nastavení (střed

trysky proti středu kónického vstupu plynu do hořáku kotle).

Tím mi vyvstal problém, jak to zase všechno nacpat do trupu. Nová tryska zabírala více místa, než původní

zásobník. Naštěstí jsem měl rezervu v délce jícnu strojovny, takže vše vyřešilo vyříznutí jedné přepážky. Z

toho plyne důležité upozornění pro vlastníky parních strojoven.


Nezapomínejte na rezervu místa kolem strojovny a kolem kotle. Všechny důležité uzly ovládání by měly být

zvláště u částí, kde je nutno seřízení, či výměna během provozu.

Trup podruhé

Vzhledem k tomu, že bylo nutno novou kartuši někam umístit a jinde nebylo místo, umístil jsem ji

nakonec do předního nákladového jícnu, kde by byla případně maskována nákladem. Tím jsem byl nucen obětovat

dolní příďovou nástavbu a nahradit ji jednoduchou krytkou s nalepenou „zásobou dřeva“, která kryje přístup

k trysce hořáku, následuje kotel a parní stroj s převody. Zadní nástavba zůstala na svém místě. Do ní byl

umístěn přijimač RC soupravy spolu s bateriemi. Servo pro kormidlo bylo spolu s vypínačem nakonec umístěno

do zadního nákladového jícnu. Když jsem z praktického důvodu rezignoval z originálního ovládání kormidla

lanky.

Po definitivním umístění kotle a stroje s převody jsem určil rozměry a umístění kolesnic a průměr koles.

Vnitřní stěnu kolesnic (bočnice) jsem vyřízl z překližky silné 3mm, stejně tak jejich čela a strop.

Ještě před jejich přilepením k trupu jsem v bočnicích svrtal otvory pro mosazná ložiska koles, které

jsem vlepil až po přilepení bočnic k trupu lodě.

Pak jsem slepil rámečky, jako základ kolesnic, přilepil na svá místa a dolepil základní nosníky pro

přední sponsony. Následovně jsem je polepil lištami a opět potáhl epoxidem. Boční nástavby na sponsonech

jsem slepil z nosníků, stříšky z překližky 0,8mm. Boční kryty kolesnic jsou slepeny z nosníků

3x3mm do rámečku, který se s boku přikládá na zarážky na kolesnicích. Povrchová úprava - bezbarvý

polyuretanový lak.

Po přilepení kolesnic jsem odměřil šířku horní paluby, která je průběžná. Z překližky 1mm, z dolní

strany vyztužena rámečkem z lišt 5x5mm, dopasovaným tak, aby si sedl na dolní nástavby. Kormidelní

budku a horní nástavbu jsem zhotovil z překližky 0,8mm. Komín je z hliníkové tuby od šumivého

Celaskonu. Kolesa jsou zhotovena z překližky 3 mm (kola) a destiček na tištěné spoje. Ložisko na

kolesu je z poloviny dřevěné cívky od nití a kovové trubičky se závitem pro upevnění na osu. Lepeno

epoxidem, povrchová úprava - polyuretan.

Zhotovení kormidla – překližka 3mm, mosazná trubička, průměr 4mm jako závěs.

Kryty nákladových prostorů - nosník 10x1mm, nosník 5x5mm, polyuretan.

Tažný sloup - tyčka průměr 8mm.

Reflektory - modurit.

Kormidelní kolo - mosaz, drát, bambusové štěpiny.

Separátor oleje pro parní stroj - hliníková tuba s víčkem a koncovkami.

Povrchová úprava - tmelení broušení, nástřik autoemailem v odpovídající barvě.

Rozměry modelu

Obrázková galerie

Tomáš Krejčí