Výrobce je dodává jaksi neúplné, nemohou plnit svoji funkci v byť i jen trochu dynamických podmínkách. Příklad: Na modelu lodi mi visela celá velká vratiplachta zavěšená za lanka ke každému konci napínáku. Když jsem takto vystrojenou loďku přepravoval v autě, během pár kilometrů se vlivem otřesů napínák samovolně rozpojil a plachta spadla. K tomu by nedošlo jedině tehdy, kdyby těleso napínáku bylo napevno spojeno s oběma závitovými oky. To je možné zajistit zcela jednoduše kontramatičkami M3, resp. M2, našroubovanými na obě oka napínáku na doraz k jeho tělesu.
Celý problém těchto napínáků (viz příklad napínáku od MP JET) totiž spočívá v tom, že u nich byly (proti napínákům skutečným) sice zmenšeny rozměry, ale u závitů nebylo použito i adekvátně menší stoupání. To způsobilo, že spojení mezi tělesem napínáku a závitovými oky se v dynamickém režimu stalo nesamosvorným. I kdyby samotné těleso napínáku bylo v nějaké poloze zajištěno, připojená lanka umožňují bezproblémové nakrucování a tedy samovolné rozšroubování spoje.
|
|
|
S celou věcí jako s námětem jsem se obrátil písemně na ředitelství MP JET, ale tam nepovažovali ani za slušné mi odpovědět. |
Vykašlal jsem se tedy na výrobce a zařídil se z nutnosti jednoduše sám. Přezbrojil jsem všechny napínáky na mých modelech na napínáky s kontramatičkami. Absenci levozávitových matek na trhu jsem vyřešil jednoduše, byť i technicky barbarsky: Přeřezal jsem pravozávitové matky běžně dostupným stejným levým závitníkem z Narexu. Pro daný účel to plně stačí. Na protějším konci napínáku jsou již jen kontramatky s pravým závitem. Toto řešení funguje bez problémů, žádné samovolné rozpojování! Přineslo to i jednu předběžně nečekanou výhodu: Takto zafixované spojení lanko-napínák-lanko zastavilo libovolné natáčení obou lanek proti sobě a spoj s takto upraveným vloženým napínákem se chová jako jediné lanko.
Využil jsem toho bohatě všude tam, kde je žádoucí, aby se spojení lanko-napínák-lanko vrátilo do základního natočení daného jen interakcí obou konců takto vytvořeného „celolanka“. Černého Petra posílám výrobci do jinak překrásných jižních Čech.
Pro MoNaKo Pavel Hubka
Napínáky od MP Jet, ale i od jiných výrobců( RB model com) mají metrycký závit. Stačí použít drátek, kterým zajistím napínák proti otáčení . Vždyť tento sistém se používá i na skutečných plachetnicích. O leteckých modelářích nemluvě. Tam je to nutností.
ano, i proto má těleso napínáku uprostřed díru pro ten drátek...
Také já jsem "řešil" povolování nezajištěných napínáků na kikingu RG65. Na závity (M2) jsem šoupl (asi vodařskou) teflonovou těsnící pásku (stačil kousek asi 6 x 6 mm) a je po problému...
V letecké branži se napínáky lan běžně zajišťují kvalitním vázacím drátem, provlečeným vidličkami nebo i oky pro napínaná lanka a středovou dírou v těle napínáku, je to spolehlivé, hmotnostně asi o chlup výhodnější než matičky a především jednodušší než výše popsaná metoda. Schéma a návod viz http://www2.tech.purdue.edu/at/courses/at308/Technical_Links/Ac43-13-1B…, bohuhel v angličtině, ale obrázek vše vysvětluje. Pro modelářské účely lze samozřejmě míru ovázání drátem přiměřeně omezit.
Skutečné (velké) napínáky mají otvor v tělese napínáku pouze pro prostrčení páky utahující či povolující samo spojení. Tento otvor je pro zajištění polohy nastaveného spojení naprosto nepoužitelný, pokud jsou napínákem
spojována lanka apod. tedy díly celkové konstrukce umožňující samovolné natáčení MIMO vlastní napínák.
To pak u NESAMOSVORNÉHO závitu ok napínáku vede k samovolnému rozpojení s tělesem napínáku. Příčinou je tah, tedy předpětím napínákového spojení vytvořená síla vedoucí k nežádoucímu pohybu, tedy k "roztočení" ok vždy ve smyslu spirálovitého pohybu-klouzání po "nakloněné rovině stoupání
závitu" a tedy VŽDY směrem "z kopce dolů", tedy k rozpojení. Pružné díly navazující konstrukce takovému pohybu totiž nekladou žádný významný odpor.
Jen jsem chtěl podotknouti, že používám jen jednu matičku na pravém závitu a zatím se mi to nepovolilo