Odemykání vody v Nové Vsi a Jarní Lužiny 2013 - krátce z prvních letošních akcí u vody

Kategorie

Reportáže 2013

ladous

,

Čt, 04/04/2013 - 23:38

Počet komentářů: 2

Obava z konce minulého roku, kdy jsem potvrzoval termín Jarních Lužin 2013 na sobotu 23. března, byla oprávněná. Letošní zima se rozhodla, že bude ve svém závěru nekompromisně panovat a jaru se lehce nevzdá. Útěchou mi bylo, že na stejný termín naplánoval soutěž, a to již na dopolední hodiny Martin Karpatský v nedaleké Nové Vsi, a tak jsem se vším klidem onoho mrazivého sobotního rána vyrazil nejprve tam.

Soutěžní odemykání vody v Nové Vsi 2013

Vodní plochu nepokrýval led, což bylo dobré znamení. Též pár bójek se na vodě našlo... Co vám mám povídat, dokonce na břehu s úderem deváté postával hlouček soutěže chtivých bláznů. Všichni měli úsměv na rtu, byť poněkud ledový. Panovala teplota slabě nad nulou a zpoza mraků chvílemi dopadaly sluneční paprsky až na zmrzlý břeh.

Odemknout vodu a hurá soutěžit, než úplně zmrzneme. Asi takové heslo by se hodilo v Nové Vsi.

Jelikož styk ruky s vodou nebyl žádnou slastí, hlavní rozhodčí Ota Holan zavelel, že se pojedou všechny tři jízdy naráz. Vložit model do vody, nasadit rukavice a dobrou čtvrthodinu páčkovat bylo dostatečným trestem pro všechny přítomné.

Někomu to jelo jako z praku...

Můj Springer čekal na svou chvíli nejdéle. Když měla přijít, lodní šroub se ani nehnul. Co se to, k čertu, děje? Vždyť před naložením do auta jsem lodním šroubem otáčel lehce... Inu zamrzla voda v pouzdru hřídele. Ta díky tomu držela jak přibitá. Co s tím? Strčit na chvíli do vody. Tato primitivní rada nepochází z mé hlavy. Přítomným velmi děkuji, sám bych na to v té chvíli určitě nepřišel.

... jiný musel řešit nečekané (třeba koupající se nástavbu, nebo zamrzlou hřídel) a další trnul, zda se jeho ponorka vynoří.

Odjel jsem si svá tři kola, přičemž po poslední couvačce začal Springer vydávat ještě strašidelnější zvuky, než bývá obvyklé, a jeho rychlost klesla na šnečí tempo. S myšlenkou, že se na hřídel namotává nějaký kablík, jsem opatrně zajel do doku a vyndal loď z vody. Zimou se třesoucí ruce měly práci se sejmutím nástavby a vypnutím modelu, takže jsem milého Springera uklidil do auta s tím, že se na něj důkladně podívám později, protože na první pohled nebylo nic vidět.

Pak již následovalo vyhlášení výsledků a úprk na nedaleký statek, kde za lidové ceny vaří. A topí. Rychle jsem tam rozmrzl a uháněl na Lužiny.

Jarní Lužiny 2013

Nějak jsem to neodhadl a na místě stál už ve čtvrt na dvě. Krásné slunečné počasí kazil mrazivý vítr. Využil jsem příležitosti a vložil do vody „kapesní“ molo, které jsem během několika hodin vyrobil. Než jsem se vrátil zpátky s kolíčkovou tabulí a bez Springera, nad nímž jsem pro zbytek dne zlomil hůl, bylo molo obsazeno krmiči vodního ptactva. Naštěstí ptáci měli dost rozumu a po mém příchodu se odebrali na druhý břeh. A s nimi i krmiči.

Kromě majitelů plachetnic snad molo na Lužinách každému stačilo k bezpečnému položení modelu do vody.

Vítr plachetnicím tentokrát přál i na Lužinách. Jak tomu bude při tradiční soutěži v sobotu 8. června, si netroufám odhadovat.

A co Springer?

Vlivem vibrací se povolily šrouby, držící motor na svém místě... Ten se začal vysouvat z lože, což v kombinaci s kardanovou spojkou znamenalo, že se až do vody přenesla jen každá desátá otáčka. Do úplného zmaru mohl zbývat jediný metr.

Protože teplo vypadá jinak, velkou účast jsem nečekal. Přesto se nás sešlo více, než dopoledne v Nové Vsi. I na nové modely došlo - veslující rybář snad potěší i ty největší škarohlídy. Cestou domů jsem coby kurýr navštívil Ivana Hořejšího. Návštěvu jeho dílny doporučuji každému, kdo si myslí, že se na malém prostoru zázraky dělat nedají. Dají.

Kéž by byl každý rybář ovladatelný na dálku, nebo si alespoň krmivo zavážel sám na místo jako tento.

Na Lužinách najdou své uplatnění jak parníky, tak rychlíky. Škoda, že nás tentokráte Jiří Voráček pouze klame - jeho parník jel na elektromotor.

Další reportáže

KLoM Brandýs nad Labem