Pár rad stavitelům parních lodí

Stručný, ale výborný článek. Zrovna se strefuje do mého vkusu. Poslední rok se o páru více zajímám a láká mě také pořídit parní loďku. Ovšem s vlastní stavbou strojovny to moc slavně nevidím, raději chci nakupovat. Nicméně když jsem alespoň teoreticky promýšlel možnosti domácí konstrukce parního strojku, dospěl jsme v mnohém ke stejným myšlenkám, jako v článku (využití polotovarů, vhodná konstrukční schémata atd.). Velice mě tedy teší, že nevymýšlím nesmysly, ale že jsou mé závěry podporovány zkušeným odborníkem.

Nuz tak tymto sme si vsetci co sme sa rozhodli pre paru presli...

Dnes to povazujem za zakladne zaciatocnicke chyby-



velka lod: = velky motor, velky kotol, atd.. s malym motorom velka lod neplave..

Ja mam 67cm lodi 3,4kubikovy motor



polotovary: no na stolceku to pojde.. v lodi moc nie..

mosadzna trubka z OBI je nudzove riesenie

Dobry valec sa vyraba uplne inak..

Teflonovy alebo vitonovy o-kruzok je samozrejmost ak chces mat tesne valce..



Kotol: ano medena trubka je dobra.. ale radsej mam Mosadz..

na tlakovu nadobu patria klenute dna!! Treba dbat aj na bezpecnost.. ak prides s parnikom k vode za par minut mas mnoho obdivovatelov, deti... ver ze aj 2-3 atm tlaku pary narobia bordel.. nehovoriac o tom, ze para mam hodne cez 100°c



Na medenny kotol treba podla mna ovela lepsiu izolaciu ako na mosadznu..

Mosadzna sa tak isto lahsie letuje.

je lahsia, kupis rozne rozmery, dna k tomu...



Horak: vecna tema.. keramicky, klasicky, stavany, podla planu,

Nehovoriac, ze aj vyber plynu je hotova alchymia..



Ale paci sa mi tvoj zapal..

Riso

K tomuto se můsím také vyjádřit.



Musím říci že v mém případě kliková hřídel nebyla "největší záludnost". Je rozebiratelná, zajištěná červíky. Stroj sice nemá nic naběháno, ale nemyslím si že se tady objevý problémy. Také nejsou potřeba dělené hlavy ojnic ani ložisek (můžu použít valivá) a moje konstrukce je velmi tuhá.



V článku jsou doporučeny měkké písty - například dural - docela se divím, dural mi původně připadal jen jako amatérské řešení, holt ta moje neznalost.



Zajímalo by mne, co si myslí modeláři o nerezových kotlích. Nerozpájí se když dojde voda, jsou mnohem pevnější - bezpečnější, cenově nevím - i měď nebo její slitiny nejsou levné, stříbrná pájka taktéž.



Nerozumím principu samo-odvornění stroje - nedokážu si představit kdy by to měl / neměl být problém u plnotlakého stroje? Je to myšleno v případě osciláků, nebo jednočinných válců?



Souhlasím s tím zvolit větší loď. To říkal už Brunel když stavěl SS Great Britain a SS Great Eastern někdy okolo roku 1850. U větší lodi stačí v poměru slabší stroj k dosažení stejné rychlosti. Myslím že se to počítá podle druhé odmocniny. U volby velikosti samotného stroje přemýšlím podobně - kromě důležitých již zmíněných nároků na PŘESNOST - má volba většího průměru pístu hned další dva efekty: 1) na stejný výkon stačí nižší tlaky = nižší úniky páry, 2) výhodnější poměr obvodu pístu a jeho plochy (protože plocha je kvadrát rozměru) = nižší úniky páry. Nevím jak rozsáhle a srozumitelně jsem se o tom zmiňoval ve svém článku. Ale zase tak velké lodě jako já NESTAVTE.



Záleží jestli případní nováčci komponenty kupují nebo vyrábějí. I jednoduchý strojek podle rad pana Kočího nemusí být tak malý a bez dalších zkušeností nebude trup 67 cm nejlepší volba.

to Richard:

Můžu dát tip na článek: "Jak se vyrábí dobrý válec" :D :D Dokážu si představit jednoduchý oscilační jednočinný stroj s použitím tažené trubky. Sice nevím jak bych na to šel kontrétně, také vyrábím válce jinak.



S větší izolací kotlíku v případě mědi bych si starosti nedělal. Vrstvička izolace má tepelnou vodivost o řády jinde než materiál kotlíku. Pod izolací se stejnak kotlík prohřeje a vnitřní strana izolace může dělat rozdíl jen několik °C. (Jen detajl.)



Matouš

to Matous:

Ked som robil prve kluky, tak sa mi stalo ze som ju vyrabal aj 3-4x ,

Kluky, lisujem a lepim Loctite 648, drzi to neskutocne.

Poslednu kluku, som prerabal, lebo som v zapale prace zabudol dat ojnice... :-)

Obcas robim kluku tak, ze rovno pri lisovani davam aj ojnice..

Ked sa mi chce urobim si delene ojnice..

Pri produkcii jeden motor rocne... sa mi proste obcas nechce :)

Ja valce vrtam, prebehnem vystruznikom a zalapujem.. takym roztahovacim trnom..

Nieco na styl ako pouzival p. Jirousek.

Piesty robim vacsinou nerezove, ale viem ze Mirek Sramek robi duralove...minimalne je to jednouchsie na obrabanie.. ale nemam skusenosti..

Ale kedze Mirkov Renown vacsinou vyhrava, je to dobra funkcna cesta..



Nerezovy kotol mam doma, teda obal je nerez, plamencova trubka je uz medena, ale kedze som ju dostatocne neprespikoval trubickami, ma malu vyhrevnu plochu a tak aj kuri.. ale 1atm, zvlada..



67 cm bola vyzva a to som ju este o 10 cm natahoval.. lebo povodny plan mal 57cm . :-)



p.s. ak chces napis mi maila... mozeme podiskutovat na temu parne motory a postupy ich vyroby..

Riso

Ahoj vsem,

tak ja taky neco...

Mosaz vs. med - rozhodne med. Mosaz, pokud vim, je slitina medi a cinu. Po case, kdy je plast kotle vystaven vyssim tlakum, vznikaji v plasti mikrotrhliny. Projevuji se mapami vodniho kamene. Nejcasteji jsou videt na starsich parnich hrackach Merkur, Marklin, Mamod apod, ale i na parnich kotlicich japonske firmy Saito. Ja osobne v poslednich parnicich Seekadett a Radotin, pouzivam nerezove kotle. Oproti medenym se dele nahrivaji (nerez nema tak dobrou tepelnou vodivost), ale je to zanedbatelne. Z doslechu se ke me dostala informace, ze nerez pokud se popusti resp. pri vyvareni vody rozezhne a zchladi, ztrati svoji antikorozni vlastnost. Vodu uz se mi v kotli podarilo vyvarit dvakrat a zatim kotelni voda zustava i po zimni odstavce pruhledna... Vsechny tyto informace berte, prosim, s rezervou. Neopira se o technologicke vedomosti, ale z vetsi casti o poznatky z praxe.

K velikosti strojovnicek a modelu..

Jako idealni pro zacatecnika mi prijde velikost lodky okolo 90 cm, kotel 350-450 ml, dvouvalec vrtani 10-11mm, zdvih to same. Vrtule tri nebo ctyrlista prumer 55-65 vetsiho stoupani.

Musím se přiznat pánové, že jste mně trávili. Můj článek byl určen pro začátečníky pokoušející se postavit první jednoduchý parníček.Snad věříte, že dokáži postavit a popsat velmi složité stroje nyní, ale ne když jsem začínal.

Proto odpovídám jen na přímé dotazy:

Automatické odvodnění dělám tak, že do stěny válce vyvrtám otvor do 1 mm těsně nad pístem v dolní úvrati.Tudy voda spolehlivě uteče, ztráta výkonu nehrozí.Píst je tam krátce.

Zcela potvrzuji názor Ivana Hořejšího kterého tímto zdravím.

Sám jsem postavit Phoenixe, délka 1040 mm.

Stroj 4 válec dvě klikovky d 11 x 11 válce Ms trubka z OBI.

Písty dural. jednočinný oscilační.

Šroub 70 mm čtyrlistý.Kotel plamencový 1 l. Měděný.Měď je bez diskuze nejlepší, pište si do chcete.

Hořák Meva 1000 W.

Stříbro na MS v Halle 1999.



Pánové pište, Monako je dost chudé svoje rady.

Ladous má ode mne článeček o kotlích tím končím.

Několik poznámek z teoretického pohledu.



Mosaz je měď+zinek (měď+cín je bronz). U mosazi může docházet k selektivní korozi (odzinkování) vedoucí ke zkřehnutí (může být to co zmínil Ivan?).



Nerez může také reznout. Jedním z hlavních rizik jsou chloridy (tedy do kotle lépe používat destilovanou vodu namísto obyčejné kohoutkové, rovněž s ohledem na tvorbu vodního kamene). Ke ztrátě antikorozních vlastností vlivem přehřátí skutečně může dojít (obsah chromu ve slitině poklesne pod hranici nutnou pro pasivaci povrchu). Může ovšem automaticky neznamená musí. Ohledně používané vody a rizika jejího vyvaření tedy spíš dát na reálné zkušenosti. S tepelnou vodivostí nerezu je to pravda, ale jak vidno z reálné zkušenosti, není to podstatná vada.



Příčina menší rozšířenosti nerezu při konstrukci modelových parních kotlů je zřejmě technologická. Málokdo ovládá svařování nerezu, zatímco mnohem víc lidí zvládá pájet barevné kovy. Jinak obecně není nerez jako nerez, existuje řada druhů významně se lišící mechanickými i antikorozními vlastnostmi.



Pro velikost modelových parních strojků bude zřejmě platit nějaké optimum. Komplikace budou nejen s příliš malými, ale i s příliš velkými. Výhody větších strojků tu padly, ale nebyly zmíněny nevýhody. Větší hmotnosti pohyblivých částí přináší větší setrvačné síly, tedy vyšší riziko nadměrného opotřebení, vibrací apod., nutnost lepšího vyvážení atd.



Namísto teoretizování lépe zjistit, co používají zkušení, co se v praxi osvědčilo. Nelze automaticky přenášet poznatky z makroměřítka, v modelové velikosti leckdy platí jiné zákonitosti a rozhodující vliv mají jiné faktory. Při teoretizování se člověk snadno upne na řešení podružností, zatímco to podstatné nedomyslí. Při vlastní konstrukci lze jistě postupovat metodou pokus omyl, ale proč si to neurychlit převzetím cizích zkušeností.

Prosba k diskutujícím. Pokud možno bych uvítal korektnější přístup. Proč diskutovat ve stylu já tomu rozumím nejlépe a ostatní to mají blbě. Postačí podat informace, jak to dělám já, proč, výhody a nevýhody. Obvykle existuje více možných cest. Čtenář si to vyhodnotí. Také diskutovat k věci. Jestliže např. autor v článku výslovně uvádí, že se jedná o rady pro začátečníky, postrádá smysl je kritizovat z pozice pokročilé technologie.



Hlavně aby bylo co studovat a vyhodnocovat. Delší dobu již na Monaku moc praktických článků nevychází. Každý takový je pro čtenáře Monaka (doufám nejen moje osoba) zajímavý a přínosný. Proč tedy autora ochotného se podělit o svoje znalosti a zkušenosti hned znechutit a odradit od případných dalších publikací. Kritizovat je snadné, napsat něco vlastního už těžší.

Pro pana Petra Plata. Moc děkuji.Aspoň Vy jste mně pochopil.

Za mě jsem opravdu nechtěl zabíhat do složitostí a popravdě je zde ve svých příspěvcích nevidím. Sdělil jsem svou úvahu o velikost pístu (ne doporučení konkrétního rozměru), snad v souladu s článkem - odstavec 2., první věta. A jak jsem psal o klikovce, (kromě obrobení nerezu, možno použít stejně dobře třeba mosaz) výroba nebyla záludná - naopak, proto jsem to zmínil. Složitá je výroba válce a pístu, k tomu jsem se proto nevyjádřil - nemám co. Tady vydím ale technologicky největší problém v případě vlastní výroby, kterou by musel nováček řešit.

Zdravim vsetkych,



tak isto som sa nechcel dotknut Tomasa, ak som sa dotkol, tak sa [red]verejne ospravedlnujem..[/red]

Ja sa povazujem za zaciatocnika a hovoril som za seba..



moj nazor je, ze kazdy kto sa pusti do stavby parneho motora, kotla atd.. ma nejake skusenosti (aspon teoreticke) a ma doma nejake vybavenie, sustruh, malu frezu normalnu stojanovu vrtacku.

Tym padom si myslim, ze tenkostenna trubka z Obi nie je celkom dobra cesta...

Tak isto, nie kazdy ma prachy na to, alebo dobreho kamatarata, aby si dal zvarit kotlik z nerezu.

Tak isto dostupnost medennej a nerezovej trubky nie je jednoducha, nikto vam nepreda 20 cm a ktomu klenute dna.

Tu je podla mna jednoduchsia cesta mosadznej trubky, ktora sa da kupit na nemeckych strankach, alebo na vystavach.



Riso

Také se veřejně omlouvám panu Kočímu a panu Jankelovi.



Matouš

Také děkuji. Je mi známo, že jste jeden z předních parníkářů a postavil jste řadu technicky vyspělých parních strojů (a lodí které pohání). Vaše informace jsou tedy pro mě seriózní a důvěryhodné. Nějaké Vaše starší články jsem také četl a v případě nějaké další publikace se opět rád poučím.

Souhlas, že hodně záleží na tom, jaké materiály a technologie jsou komu dostupné. Také vidím problém v tom, kde sehnat vhodné polotovary z barevných kovů (typicky ty trubky většího průmeru na kotle atd.) v malém (nemá smysl draze kupovat 2 m když stačí 20cm atd.). Považuji za odůvodněné použít třeba teoreticky horší řešení, jestliže svému účelu dostatečně vyhoví a přitom je realizačně schůdnější.

Pánové Matouš a Jankela- nic ve zlém,neomlouvejte se. Pravdou však je, že ten článek měl pomoci úplným začátečníkům ne si honit triko jak je kdo úžasný. Dobře to vystihl jedem z přispěvatelů. Proto znovu musím obrátit člun správným směrem.

Richarde, přestaň strašit klenutými dny ! Nejsou potřeba. Jenom malý příklad. Projektoval jsem potrubí pro el. Drmno v Srbsku. Na konci parního kolektoru pod turbinou je dno d 450 mm, ploché. Jiné nejde vyrobit. Parametry páry 178 at, 540 st.C.

Typické kotle ze začátku století byly skotské plamencové. Dole 1-3 plamence ,nad nimi žárové trubky a pak výztužné tyče. Viz Titanik a pod.

Tehdejší tlaky 15 -20 at.

Nám postačí jediná výztužná tyč v centru.Doporučuji plášť Z MĚDĚNÉHO plechu nemáme-li trubku, tl.1,2 - 2 mm.Plech vyžíháme (do vody) a rychle zkroužíme dokud je měkký. Spojíme přeplátováním, před pájením snýtujeme měkolika nýty. Dna tl. 3-4 mm vložíme dovnitř bez jakýchkoli pokusů o klenutí pertlování a pod.Tato tloušťka nám navíc umožní montáž příslušenství kotle na závity bez dalšího pájení a ohřívání kotle.

Přestože jsem v článku varoval před malými stroji v reakci na Richarda chci říci.I malý stroj, je-li kvalitně vyroben má dostatečný výkon. Na you tube je moje korveta K 147. Má dva strojky d 8 x 9, t.j. asi 2 ccm a jak uhání.Záleží ,jak se krmí.

Ještě krátce k těm válcům a pístům.Těsnost je jistě důležitá, kromě toho však lehkost chodu. Nepodceňujte však těsnost rozvodových orgánů ,šoupátek,ale i zrcadel u osciláků, popř.ovládacích orgánů.

U posledních lodí jsem použil pro válec a píst šedou litinu. Vyžaduje to po jízdě promazání (zátku na víku), ale je to nepřekonatelný materiál.Jak při výrobě ,tak hlavně v provozu.

Ještě jsem si všiml, že proběhla diskuse na téma isolace kotlíků nerez vs. měď. Bohužel úplně zcestná. Povrchová teplota je v obou případech prakticky stejná a stačí tedy stejná tl. isolace.Jiná věc je však v teplosměně spaliny-kov-voda.Zhoršená tepl. vodivost nerezu snižuje prostup tepla a tím i účinnost kotle.Pro stejný výkon by měl mít nerezový kotel větší teplosměnnou plochu. Připouštím, že pro modelářské účely je to nevýznamné a nerez je výhodný pro dlohodobé skladování. Já kotle na zimu vypoštím a vysušuji krátkým zátopem- i měděné.

Tomas, vzdy na kazdom stretnuti parnikarov sa vela diskutuje o pouzitych postupoch, ako co vylepsit, ako co funguje..

Kazdy ma svoje figle..



Ja viem, ze ty si clovek od fachu, vzdy na Vyzlovke pocuvam tvoje reci "s otvorenou hubou".

Ja mam chemicke vzdelanie, ktore je mi na nic.. takze sa musim ucit na svojich chybach alebo na radach inych.



Mna osobne by potesilo keby niekto ludskou recou popisal ako urobit dobry valec - piest, aby to chodilo lahko a pritom tesnilo.. fungovalo to aj na paru...

To je vec, ktora mna vzdy velmi vytrapi..



Ja osobne by som vedel dat informaciu, ako trebars na obavanu kluku..

to mi ide celkom dobre.. :-)



Pekny vecer

Riso

Ano Richarde, to je dobrý nápad. Abychom nepletli páté přes deváté, doporučuji dokončit téma kotle.Já jsem obsáhlý text poslal Ladousovi a něco je v diskuzi.Neodvažuji se někoho požádat o redakci a syntézu materiálu o kotlích.Asi by to chtělo něco o hořácích. Pak bys napsal něco o klikovkách a tím bychom plynule přešli ke kapitole: Stroje,klikovky,válce písty,ojnice,rozvody,regulace,mazání atd....

Je toho mnoho na desítky stran. Tak mne vlastně napadá, že by se měli ozvat konzumenti těchto rad, abychom stručně a jasně poradili.Čau.

Lodím zdar a páře obzvlášť.

Ozívám se k těm válcům. Výroba válce mne také zajímá. Považuju to za nejnáročnější část celé strojovny, ať už začátečníka nebo pokročilého. Dokážu si představit že existují různé přístupy a problematika by vydala na celé knihy. Zájímá mne nejen samotný válec a píst, ale i řešení vík válců a vedení pístní tyče (průchozí pístní tyč skrz celý válec, nebo raději křižák - a jak ho fixovat (?) ).

Matouši. Klasické provedení( dvojčinného) stroje je velmi náročné na přesnost, tedy souosost. Taky je pro amatéry a začátečníky nedoporučuji. Sám jsem s tím měl hodně starostí. Stále jsem se vracel k myšlence obrábět válec s víkem jako komplet na jedno upnutí. Válec se dá však upnout jenom za povrch a nám jde o souosost s vnitřkem. Znamená to obrobit vnitřek válce (lapovat lze později)a bez de-upínání namontovat spodní víko, které musí být připravené a pak teprve obrobit načisto ucpávkový prostor (je-li)a otvor pro pístní tyč. Horní víko raději bez ucpávky (p.t. končí v pístu.). To samé by bylo dobré pro píst-pístní tyč. Protože však preferujeme použití p.t. z tažené nerezové kulatiny bez dalšího obrábění, nezbývá než uvažovat o upnutí za p.t. a obrobit píst. Jeví se mi to jako nereálné a taky jsem se o to ani nepokusil (p.t. má obvykle jen 3 mm). Hodně závisí na štěstí a já jsem taky často musel hledat polohu , kdy to "dře" nejméně. Trochu nestrojařské, že.Z toho důvodu vidím nejvhodnější koncepci ve vidlicovém jednočinném dvouválci, já ho mám v Cervii.Ten se hladce rozbíhá při 0,05 atp.Vyžaduje to jen 2x zalomenou kliku. Předloni jsem takový strojek viděl v Kútoch na stole, produkce Saito.Japonci mně předešli, já si myslel, že jsem tuto koncepci vymyslel sám.



Jak jsem psal preferuji šedou litinu.Válce je třeba obrobit na větším (dostatečně tuhém) soustruhu do stadia vystružení strojním výstružníkem.Ani tak nedocílíme geometricky správného tvaru, ale jsme na dobré cestě. Uděláme si lapovací přípravky(válečky) ze šedé litiny v několika průměrech budoucího válce a s pomocí jemné lapovací pasty a oleje lapujeme a lapujeme šroubovitým pohybem.Postupem cítíme, jak se válec po délce egalizuje.Při zkoušení pístů musíme odstranit lapovací pastu. Je to práce nehezká a na několik dní.Má dvě výhody. Zaprvé získáme válec a pist velmi těsný (i při ohřívání)a trvanlivý na celý život, zadruhé získáme vzhled topiče a strojníka na parníku v jedné osobě, a to je k nezap

lacení. Písty necháme dost těsné. Zaběhneme je až v hotovém stroji pomocí el. vrtačky (opatrně s omezeným krouticím momentem) jen za použití čistého oleje. Zprvu těžce se otáčející stroj se po několika otáčkách krásně rozběhne, vychrlí černou ....... a běží nádherně lehce. To je naše odměna.....

Nevím ,jestli má čas a čte nás, ale bylo by dobré ,kdyby se také vyjádřil Mirek Šrámek, kterého považuji za strojařskou 1.

* nejvhodnější koncepci ve vidlicovém jednočinném čtyřválci



Tak to už je pro pokročilé parníkáře. Bude mi nějakou dobu trvat než to vstřebám.



Obrábění válců: říkáte soustružit. Je možná i výroba na frézce (vrtat, hrubovat, stružit)? A abychom mluvili obecně, kdyby někdo neměl soustruh a frézku, jen dobrou vrtačku, může na vrtačce?



Ano, při dotahování vík jsem také hledal polohu (jakým způsobem postupně dotahovat šroubky) aby to moc nedřelo, respektive aby se vůbec dalo pohnout s p. t. a pístem. V mém případě však nejsou víka vyrobeny standartním postupem. A jakou zkušenost s víkama mají ostatní, třeba u konstrukcí jednodušších osciláků?

To je právě omyl. Vidlicový jednočinný čtyřválec (oscilační) vypadá složitě jen na první pohled. Je to vlastně 4 násobný nejjednodušší strojek. Nemá ucpávky, klikovku (jen 4 čelní kliky) Čtyři válce zajistí rozběh a reverzaci. Pro první pokusy lze i to zjednodušit. Např. Ivan Hořejší kdysi rozbíhal jednoválec servem.