Parní Vyžlovka 2019 byla poprvé na Gradu

Jak bylo již dříve avizováno, soutěžní sraz českých parníkářů se letos přestěhoval z Vyžlovského rybníka na nové místo. Tím místem je Grado u Čelákovic/Káraného. Stalo se tak po 15 ročnících, z nichž některé se vydařily na jedničku a na jiné bychom kvůli rozmarům počasí nejraději zapomněli. Jak probíhal v sobotu 18. května 2019 v pořadí již 16. ročník, přiblíží tento článek.

Proč se stěhujeme?

V úvodu je nutno podotknout, že volba Grada nebyla náhodná. Podobně jako u Vyžlovky se jedná o lokalitu nedaleko Prahy. Ale jen kvůli tomu bychom „vodu” neměnili. Zlákala nás možnost naplnit žaludek v Hospodě Grado, stojící hned na břehu. Též možnosti parkování jsou zde výrazně lepší než u hráze Vyžlovského rybníka. Navíc jsme mohli využít nějaké stoly venkovního posezení, což přišlo vhod.

Petr Stejskal a Jiří Voráček přivezli Krakena, což je strojovna, která 20 sekund od zatopení dodává potřebný tlak.

Molo zapůjčil MK Brandýs nad Labem, který se postaral rovněž o administrativu spojenou se záborem jindy rybářského revíru pro potřeby modelářů.

Děkuji za vše.

Jaký byl 16. ročník?

Samotný sraz přilákal asi dvacet parníkářů, z nichž se většina zapojila do soutěžního zápolení. Princip soutěže se léta nemění: Ve vodě je několik bójek, které musí soutěžící objet, přičemž vyhrává ten nejrychlejší.

Sv. Florian pana Horníka a Radotíny Ivana Hořejšího

Nejprve dostaly prostor kolesové parníky. Sešlo se jich 6. Není to mnoho, ale počet pozvolna narůstá. Nejvíce mě těší, že se zapojil Jiří Špinar. Alespoň mohli diváci vidět pestřejší škálu v provedení modelů. Nicméně zvítězil parník Reliant Jiřího Macury. Myslím, že přítomní rychlejší model kolesového parníků ještě neviděli. Já rozhodně ne.

Turbínový parník přivezl pouze Jiří Voráček. Jeho La Turbie proto ve své třídě celkem bezpracně zvítězila. O tom, že by plula nějak rychle, se hovořit nedá.

Parníků s lodními šrouby s oscilačními či šoupátkovými parními stroji vyplulo 17. Někteří modeláři nasadili více kousků ze svých loděnic, a tak se přihodilo, že zbrusu nová SELLA – RS Vladimíra Šrámka vybojovala první místo, zatímco poněkud starší Renown by skončil druhý. Naštěstí pro další v pořadí se Vladimír Šrámek druhého místa vzdal.

Po polední pauze došlo na vytrvalostní závody. Kolesové parníky se snažily uplout co nejvíce kol v patnáctiminutovém limitu. Ze 4 modelů zvítězil Reliant Jiřího Macury.

Půlhodinový závod parníků s lodním šroubem oslovil 10 modelářů. Díky výhodnému přepočtu podle délky trupů slavila úspěch slovenská delegace. Skoro všechny modely vydržely kroužit kolem bójí až do konce časového limitu, což dříve nebývalo zvykem.

Dále se soutěžilo v týmové práci, kdy si modeláři v rámci svého družstva předávali štafetu s cílem získat na své konto po 45 minutách největší počet kol. Ze dvou českých a jednoho slovenského týmu nejlepší výkon podali Petr Stejskal, Vladimír Šrámek a Jiří Voráček.

Slovenské parníky












Ludmila, její útroby a parníkáři na společné fotce po vyhlášení výsledků

Zbývalo ještě sečíst hlasy v divácké anketě o nejhezčí model a mohli jsme přistoupit k vyhlášení výsledků, které vidíte níže. Dle hlasu lidu byl letos nejhezčí Schmuggler Michala Šenekela. Těžko říct, zda dali jen na vizuál, anebo je nadchl až zvukový doprovod hrající desky.

Z dílny M. Šenekela: Druhá strojovna dává tušit, že staví nový parník.

Závěrem si dovolím připomenout, že 21. až 22. září 2019 se ve slovenské Stupavě odehraje obdobná akce – Stupavská para.

V případě shody rozhodoval lepší čas horší jízdy.

Přepočet = počet ujetých kol / délka modelu v metrech

Přepočet = počet ujetých kol / délka modelu v metrech

Přepočet = počet ujetých kol / délka modelu v metrech

Fotogalerie Foto: ladous © 2019

Fotogalerie Foto: Tomáš Blahůtka © 2019

Fotogalerie Foto: P. Stejskal a V. Šrámek © 2019

Videosnímek (Aleš Polidor © 2019) 13 minut a 50 s na serveru YouTube

Za MoNaKo ladous