Parní Vyžlovka 2022 zavítala na Grado

Jak jste si možná všimli, původně byl avizován termín až na sobotu 24. září, jenže kvůli vyhlášení termínu voleb muselo dojít k jeho změně. Nakonec se tedy 19. ročník soutěžního srazu parníkářů na Gradu u Káraného uskutečnil v sobotu 10. září. Začátek připadl tradičně na desátou dopoledne, přičemž větší část účastníků se sešla již v předvečer akce v nedalekých Říčních lázních Jizerka.

Nevím přesně, kdy se to přihodilo, ale Petr Stejskal si usmyslel, že akci uspořádá sám. Nebýt drobné stížnosti od Karla Majera, proč se ho dotazuje na molo, které jsem v rámci KLoM Brandýs nad Labem vždy domlouval já, možná bych se to jako letitý spolupořadatel dozvěděl až na místě. Takto jsem se to dozvěděl po telefonu 24. srpna, týden z toho nespal a zvažoval, zda vůbec na akci vyrazit. Právo dělat si to po svém Petrovi neupírám, vždyť s tou myšlenkou před lety přišel, jen mně vyrazila dech ta forma, jakou mi to (ne)oznámil.

S odstupem času musím říci, že mi to nakonec vyhovovalo. Jednak proto, že mi na pátek 9. září v práci zrušili dovolenou, a tak bych neměl čas vše nachystat (diplomy, medaile…), a pak má člověk jiné zážitky i z akce samotné, když se vyjma postavení mola v průběhu dne už o nic starat nemusí (hlavně počítání výsledků ve chvíli, kdy se všichni už vidí na cestě domů). Pochopitelně velký stan byl v autě připraven, ale kvůli příznivému počasí jsme ho ani nepostavili. Tedy ono bylo příznivé přesně do skončení soutěžních jízd, pak přišla průtrž mračen.

Hned při zahájení Ivan Hořejší přihlášené soutěžící, a tedy i mojí maličkost, obdaroval tričky s hlavním motivem letošního plakátu. Mile mě to překvapilo a ještě jednou děkuji.

Soutěžní program byl klasický. Soutěžilo se na rychlost s kolesovými parníky i s parníky s lodním šroubem (u nich poprvé došlo k rozdělení podle délky trupu do jednoho a nad jeden metr), a pak následovaly vytrvalostní závody. U kolesových parníků na 15 minut a u těch zbývajících na půl hodiny. Dále bylo na programu klání parních formulí Steam Foot. Těch vyplulo 5. Mezi druhým a třetím místem byl rozdíl jedné sekundy.

Více najdete v případě zájmu v přiložené výsledkové listině, já si jen dovolím drobný povzdech, že kolesové parníky byly k vidění jen dva. Též nesmím opomenout triumfální náskok vítězného parníku s lodním šroubem Ivana Hořejšího, jemuž stačilo 44 sekund na obeplutí kola.

Také stojí za zmínku úctyhodných 34 kol, kterých dosáhla Sella Vladimíra Šrámka v půlhodinovém klání. Famózní průměrná rychlost na jedno kolo i po přepočtu délky trupu zajistila vítězství.

Nejkrásnějším parníkem kolemjdoucí zvolili Hedingham Castle Jiřího Voráčka. S délkou 144 cm nejde o žádného drobečka, navíc byl na viditelném místě blízko hospody. Rozhodně jde po vizuální stránce o to nejlepší, co Jiří Voráček za uplynulou pětiletku postavil.

Nutno však říci, že diváků, natož těch hlasujících, nebylo tentokrát mnoho. Jindy plné cyklostojany zely tentokrát prázdnotou, přestože bylo relativně teplo.

Mimo Petra Stejskala zaslouží poděkování zajisté i Miroslav a Josef Benešovi za zajištění svážecí pramice či měření časů. Z klubových kolegů musím poděkovat především Pavlu Kejdanovi za dovoz a odvoz mola, stejně jako klubovému předsedovi Jiřímu Vorlíčkovi a Karlu Majerovi za administrativu kolem povolení akce. Bohouš Bubeník klasicky posloužil jako holka pro všechno, tudíž i jemu náleží dík.

Dále má můj neskonalý obdiv fotograf Petr Kašpárek, který neváhal v neoprénu fotit projíždějící modely přímo z vody. Jeho fotky najdete u reportáže v RC revue.

Malou nadějí, že se současnou generací parníkáři nevymřou, je plzeňský junior Jiří Lüftner. Ačkoli s parníkem Lechalas nedokončil ani jedno kolo, očividně ho to baví a to je dobře.

Je jisté, že 20. ročník v roce 2023 bude. Nechme se překvapit, zda znovu na Gradu. Petr Stejskal byl v závěrečné řeči totiž trochu tajemný.

Odkazy

KLoM Brandýs nad Labem - reportáž

Výsledky

Fotogalerie Foto: ladous © 2022

Pro MoNaKo ladous