V sobotu 8. listopadu 2025 proběhlo na Stodůleckém rybníce v Praze setkání místních i přespolních lodních modelářů. Sraz na Lužinách jsme tentokrát zorganizovali sami. DDM Stodůlky si totiž pro svou akci vybral středeční podvečer, což pro nás, kteří nebydlíme a nepracujeme v nejbližším okolí, zkrátka a dobře není.
Počasí bylo zpočátku velmi příjemné, avšak po západu slunce se dostavila opravdová zima. Je to daň za to, že jsme naše odpolední setkání chtěli spojit s jízdami osvětlených modelů ve tmě. I proto byl čas začátku posunut na 16 hodin, zatímco se běžně scházíme už o dvě hodiny dříve.
Nejspíš i proto se někteří účastníci na místo vydali zhruba o hodinu dříve. Byl mezi nimi i bývalý vedoucí kroužku Jirka Čelikovský. Ten však dorazil bez modelu a záhy po oficiálním začátku akce musel jinam, což je bezesporu škoda, jelikož jeho kontejnerová loď je za tmy úchvatná. Sám jsem poněkud zanedbal přípravu a narychlo před odjezdem z domu vzal jen Springera, když v původně zamýšleném modelu nebyl regulátor s redukčním kabelem. To je tak, když máte doma kolem 10 lodí s elektromotorem a jen dva regulátory. Kdybych se k odjezdu začal chystat dříve, v nějakém modelu bych ten kabel našel. O ten šlo především.
Již při mém příjezdu byl na hladině útes s majákem, který měl ten den premiéru, jak se později pochlubil Dejv. U vody nechyběli Vojtové Kuchta a Tomek, ukázali se též Jirka Masník a Svenny. A pak spousta lidí, které vůbec neznám, a co je potěšitelné i docela dost dětí. Jak s modely, tak v rolích diváků. Dorazil též nový vedoucí kroužku v DDM Stodůlky Michal.
S houstnoucí tmou kapitáni rozsvítili své modely. Maják konečně vynikl naplno a prostor na vodě vytyčovala také majáková loď, kterou přinesl rovněž Dejv.
Jakmile zmizely poslední sluneční paprsky, vytratily se i zbytky tepla a u vody začalo být opravdu chladno. Krátce po 18. hodině jsme proto začali lodě vytahovat a chystat se k odchodu. I publikum z řad kolemjdoucích se pomalu rozešlo. Po úklidu všech modelů došlo na příjemnou tečku – pokec u teplého čaje v blízké hospodě. A věřte, že po té zimě u vody jsme ho potřebovali.
Než se na Lužinách sejdeme někdy na jaře znovu, na přelomu ledna a února se v nějaké pražské hospodě jistě sejdeme na kus řeči. To se včas dozvíte.
Za MoNaKo ladous
|
|