Dnes je tomu poprvé, co přispěju na MoNaKo nějakým návodem, který ctí ducha názvu serveru. Sice nepůjde přímo o výrobu na koleně a snad ani nic přínosného pro stavbu modelů jakéhokoli druhu, avšak řešení otázky ohledně využitelnosti našich lodních modelů ve chvíli, kdy jsou nadobro hotové, má svůj smysl. Zkušení pořadatelé soutěží se mému dnešnímu počinu možná vysmějí, ale jakákoli debata je přínosná, neboť začínající pořadatelé tak budou moci vynechat několik evolučních slepých uliček. Zkusme pro začátek probrat mýtus bójek.
Bójkou je v našem případě myšleno na vodě dočasně ukotvené těleso, které mají nějakým způsobem soutěžní modely obeplouvat. Každá soutěžní kategorie to má samozřejmě jinak, a tak můj návod nemusí vyhovět všude, nicméně pořadatelům soutěží na bázi Tug Towingu by mohl pomoci.
Často se totiž stává, že při plánování soutěžních tratí pořádně nevíme, jak hluboká vodní plocha na nás čeká. Myšlenka jakési automaticky nastavitelné bójky není na MoNaKu nová, neboť se zde již v lednu 2006 objevil návod od Jana Velicha s titulkem Samonastavitelné bójky.
Pokud si jej otevřete, zjistíte, že dosti názorně popisuje a řeší celý problém. Pohříchu nejde o návod pro lenochy, ke kterým se často řadím. Zkrátka při představa, že budu muset celý výrobní proces opakovat pro padesát bójek, se mi vůbec nezamlouvala. A tak jsme s kolegy z KLoM Písek po několik let přímo ve vodě na místě, kde má bójka spočinout, jednorázově navazovali bójky k závažím, přičemž nebyl problém občas celou bójku utopit a jindy pro změnu nevztyčit, což dosti prodlužovalo přípravu akce.
![]()
Experiment začíná

Po půlročním okukování, jak to dělají jinde, jsem se jal konat. Nakoupil jsem kostky zámkové dlažby, nějaké hmoždinky a závitová očka a pustil se do díla. Princip ukotvení je prostý. Mějme větší (kotvící) závaží, které bude ležet na dně a ze kterého povedeme silonový provázek skrz očko vespod bójky do menšího (stabilizačního) závaží. Provázek musí být delší, než je hloubka vody, avšak zase kratší, než je dvojnásobek hloubky vody, aby vše fungovalo.
Je-li tento předpoklad splněn, stačí na místě, kde má bójka být, spustit až na dno větší závaží. V okamžiku, kdy je na dně, spuštěním menšího závaží docílíme toho, že se nám bójka tak akorát postaví. Zní to jednoduše, že![]()


Zakopaný pes však tkví ve správném odhadu poměru obou závaží k výtlaku bójky, kdy celek působí na principu volné kladky, kde pomocí těžšího závaží způsobíme spojení se dnem, které můžeme považovat za pevné, a kde nám bójka hraje roli pomyslného břemene. Jen je do toho nutné započítat Archimédův zákon a bůhvíco ještě, takže jsem se vydal cestou pokus-omyl.
![]()
Provedení
Mnou zvolené bójky pocházejí z litrových umělohmotných láhví s širokým hrdlem z armádního výprodeje, uvnitř kterých je pod víkem kousek překližky, aby závitové očko dobře drželo. Zvenčí jsou pak polepené pruhy barevné lepicí pásky, aby bylo rozeznatelné roztočení bójky při dotyku. Aby taková bójka poslušně stála, tj. byla ponořená do jedné třetiny, použil jsem jako těžší závaží dlaždici čtvercové zámkové dlažby o výšce 6 cm a stranách 10 cm, jejíž hmotnost se po instalaci hmoždinky se závitovým očkem pohybuje kolem 1250 g, jako menší závaží pak posloužila její čtvrtina.
Porcování zámkové dlažby bych po své zkušenosti volil až jako tu poslední možnost, neboť jde o proces pracný s neuspokojivým výsledkem - každá čtvrtina má jiný rozměr a tím pádem i hmotnost, nehledě na vzniklý nepořádek. Při řezání jsem si připadal jako mlynář, jenže vzduchem nelétala mouka…
![]()
Námět na další vylepšení
Přiložené obrázky sice zachycují bójku v zahradním bazénu, kde několik dnů kotvila, ale i v praxi jsme si je vyzkoušeli bez nejmenších problémů. Instalace se zrychlila nejméně o polovinu a vzhled soutěžní plochy získal lepší úroveň. Jediné, co lze ještě doporučit, je do očka v bójce navléknout třeba kroužek na klíče, aby se pak jednotlivá závaží mohla ještě rychleji propojit provázkem s karabinkou (ta malým očkem v bójce nejde prostrčit). Na závěr upozorňuji, že přímo k bójce se nic neváže, jinak by to nefungovalo![]()
|
Obrázková galerie Foto: ladous © 2012 |
Pro MoNaKo ladous
Tento princi není špatný, ale má možná svá ale. Proto se ptám zda jste nějak řešili:
- jak ochotně se bójka otočí při dotyku trupu? Když jsem s tím kdysi pokusoval, tak se jí občas nechtělo, levitující závaží fungovalo jako brzda a bójka se neotočila.
- jak řešíte velký rozdíl hloubek? Třeba voda v Panistávce. U břehu ani ne půl metru, nejvzdálenější překážky hloubka vody cca 1,5m
- jak ochotně se bójka vrátí na původní ustavení, když ji hodně vychýlíš do strany? Mě se stávalo, že se dotahující závaží namotalo kolem lanka, které vede k závaží na dnu a pak se jednoduše zadrhlo.
- zkoušeli jste jak musí být těžké závaží, které leží na dně, aby spolehlivě drželo na dně ?
Díky, Keba
Pro snadné protáčení bójky, bych ke spojení vlasce a samotné bojky použil rybářskou otočnou spojku. Byla by na vlasci nezávislá!
1. Bójka se nám při dotyku otáčela celkem obstojně. Jistě neudělala tolik otáček, jako bójka s jedním závažím, ale zaznamenantelné to je.
2. Pro velký rozdíl hloubek to chce udělat Více sad lan - u břehu se použijí kratší, dál od břehu delší. Ovšem do půl metru vody bude lepší zvolit jiný systém.
3. Při vychýlení do strany či přejetí modelem se vrací docela dobře.
4. Experimentálně se osvědčila v článku zmiňovaná kostka zámkové dlažby - když to funguje v bazénu s relativně hladkým dnem, tak v zabahněných rybnících není problém.
Jednoduše řečeno jsme tyto bójky nasadili na jediné akci, kde děti jezdily ponejvíce na plný plyn všelijak a po celém odpoledni nebylo nutné trať rovnat.
Takové kotvení bójí je v pravidlech Navigy od roku 2010 pro katgorii NS. Pokud mne paměť neklame.
Dobrý den,
po přečtení vašeho příspěvku, jsem se zamyslel anapadlo mě možná ještě jednoduší řešení. Princip zůstává zachován, jen bych volil jiný dostupnější materiál a to petlahve. Bójku jako takovou bych zhotovil z 2L lahve a to tak, že do víčka udělat dírku pro závit očka, ale ze vnitř bych nepoužil překližku, ale hmoždinku, které nevadí voda. Jako hlavní závaží bych použil 1l lahev naplněnou pískem (váha srovnatelná)a očko zhotovené jako u hlavní bójky, ale hmoždiku bych pro těsnost zalil silikonový tmelem. Malé zavaží pak 1/2l lahve opět naplněnou pískem. Množsví písku by pak regulovalo sílu, která je potřeba k optimálnímu ponoru bójky. Očko opět jako u velkého závaží.
Jako nesmírou výhodou této varianty byh viděl v pořizovací ceně ( v případě poškození jsou všude k mání), v lehkosti při přepravě(naplníme až na místě) a regulaci menšího závaží. Pavel
U bójek z PETek je drobný zádrhel, jelikož bývají často průhledné či téměř průhledné, což je na obtíž. Dále mají různé výstupky, na kterých barevná páska nechce moc držet - celkově jsou náchylné na poškození při skladování, což u námi zvolených láhví se silnou stěnou není. Tím však nápad nehaním, jen jej nedoporučuji.
Jde-li o PETky s pískem jako vyrovnávací závaží, tak tam nápad vítám. Kdybych si něco podobného vybavil v průběhu experimentování, mohl jsem několik marných pokusů vynechat.
Vyměnil bych písek za beton ....když ta flaška v autě praskne .....praktická zkušenost ....
Bójky z PETek máme a používáme...
- jediné rozměrově použitelné jsou z Kofoly
- natřít se musí zevnitř jinak se lak rád loupe
- pásky zvnějšku jdou udělat širokou červenou lepící páskou
- pro TT, F4, EX500 jsou použitelné, pro rychlíky ne, už E400 je schopna ji šroubem proseknout...
- skladovat je je třeba odšpuntované, zašpuntované se časem zbortí dovnitř...
- než flašku s pískem, tak raději použiju kus železa nebo olova. Taková zátěž je skladnější, kompaktnější, líp se s ní manipuluje
Vypadá to tedy geniálně. Zkusili jsme již několik způsobů, ale vše bylo komplikovanější . Smekám pomyslný klobouk.
Ahoj, stejný způsob používáme už léta při rybaření na bojkach 200-300m od břehu, hloubka 5-8m. Funguje spolehlivě, jen na rybách bereme dostupný materiál jako šutry a plastový kanystr. Vydrží na stejném místě i týden, pokud neprojede výletní loď :-). Ale to se posune jen kousek.
Tak hodně zdaru.
Dobrý den, také mám dotez na délku lanka protože já jezdím na hloubce 15-25m. Děkuji
Hezký den,
mnou popisovaná varianta funguje přijatelně v hloubkách kolem 2 metrů.
Spíše bych radil modifikovanou variantu:
Poslušná bójka - vylepšená verze
Kde by byla při délce lana 27 m, což vyhoví oběma extrémům, větší pravděpodobnost, že bude zařízení fungovat i při kolísání hladiny. Jde-li jen o odhad hloubek a v reálu to bude od 5 metrů do 50 metrů, pak není problém na buben vyrovnávacího závaží navinout více a odmotávat dle potřeby.
No jezdím na zatopeném lomu a je tam mapa hloubek.Max. hloubka 22m
Pak stačí 23 metrů, aby vyrovnávací závaží bylo třeba jen půl metru pod vodou na té největší hloubce.