Regata Istropolitana 2012

Zatímco z Prahy je to po dálnici v brzkých ranních hodinách chvilka, z Písku to znamenalo dvouhodinovou cestu. Jelikož nerad bývám nedochvilný, vyrazil jsem od domu krátce po čtvrté, takže jsem toho při své nátuře ulehat nejdříve s půlnocí mnoho nenaspal. Krátce po mém příjezdu dorazil na smluvené místo Robert, takže jsem k němu přeložil veškeré nutné propriety, jako jsou Legend, vysílač, pár knížek od Voráčka, stolek, křesílko a balík časopisu Model Hobby Magazín, který mi nějak zbyl po pražském veletrhu. Má-li tento z pohledu lodního modeláře naprosto bezvýznamný plátek skončit v kontejneru u nás či na Slovensku, je skoro jedno.

Než začne soutěž, musí proběhnout nástup závodníků.

V půl desáté - půl hodiny před začátkem soutěže - bylo v době našeho příjezdu na břehu již živo. Nespornou výhodou celé akce byla možnost zaparkovat pár kroků od průzračné vody s velkým molem, což nám v Praze při pořádání obdobných akcí chybí. Známý Košík je v porovnání se Štrkoveckým jezerem jakousi louží v ďolíčku stranou od lidí. Lužiny pro změnu nedisponují žádným molem, které by nám ulehčilo práci.

Čistá voda, molo, hezké počasí, diváci... Co víc si přát?

S úderem desáté proběhl nástup soutěžících. Po nutných pokynech ohledně soutěžních pravidel vodní plocha přivítala 22 modelů plachetnic RG-65. Přestože se jednotlivé modely v detailech liší, jejich podobnost je značná, a tak by se to bez čísel na plachtách neobešlo. Akorát Robert měl na plachtě housenku, takže dostal svolení startovat bez čísla.

Jízdy RG-65

Robert překvapil

Nevím, jak se to přihodilo, ale hned v první jízdě dorazil do cíle jako druhý před Milanem Sedláčkem (Tatka), naším favoritem v celém seriálu. ozhodčí jsem zaznamenal jen několik drobných kolizí, přičemž jsem si povzdychl, že v protisvětle na poloprůhledných plachtách číslo 08 čtu spíše jako 80 a že debata o levoboku a pravoboku je zcela marná, neboť mnohdy déle trvá, než se při zákrytu více poloprůhledných plachet dopátrám, k jakému trupu které plachty patří. Na druhou stranu kdyby přes plachty nebylo vidět, byla by orientace mnohem složitější i pro samotné soutěžící. A že 22 modelů na závěr první soutěžní sezóny RG-65 není vůbec špatné číslo.

Robertovo Housenka neměla žádné číslo. Uprostřed je důkaz, že i plachetnice RG-65 se do sebe mohou zamotat - vrcholky stěžňů.

Makety NSS a nemakety

V maketách NSS startovalo 6 plachetnic. Moje Legend, která pochází z rychlostavebnice, spadala do třídy stavebnicových NSS a dalších nemaketových plachetnic, kterých se sešlo také 6. Tatka tak mohl zkusit své štěstí s metrovým NOUX IOM ve stejné třídě, jako já s Legend. To, že celou soutěž, kde se hodnotil pouze čas, vyhrál, nikoho nepřekvapilo, avšak to, že navzdory tomu, že mou Legend předjížděl o celá kola, budu hned druhý, nečekal snad žádný optimista. Jelikož jsme jeli zároveň s maketami, jeden rychle ztratil pojem o tom, s kým soutěží doopravdy a s kým jen jako.

NOUX IOM, Jolie Brise a Maribella

Kupříkladu jsem se často pletl do cesty Jolii Brise Pepy Mrákoty, což ho možná připravilo o první místo. Opravdu nevím, jaké časové rozestupy mezi jednotlivými modely byly. Jisté je, že v NSS vyhrál Peter Kozák s Maribellou. Na Pepu Mrákotu zůstala jen cena pro nejhezčí model setkání.

Tuiga

RG-65

A jak si čeští borci Robert, Tatka a Leopold Walek vedli v konečném hodnocení RG-65? Po čtyřkolové soutěži nejlépe dopadl Tatka s NOUX 65, jenž pro nás vybojoval 4. místo. Robert skončil na poměrně dobrém 9. místě a Leopold Walek se svým 20. místem soutěžní pole spíše uzavíral. Pro vítězství si dojel PeterP.

Tatka nasadil do bojů NOUX 65 s číslem 66, ale nakonec vyhrál PeterP a jeho Coriolis s číslem 04.

FSR Open a parníky

Kromě plachetnic dostaly svou soutěžní příležitost rychlé čluny na elektromotor jako FSR Open. Sešlo se jich 6, přičemž do cíle jich dorazil vždy jen zlomek. Ale to k tomu asi patří. Dále byly mimo soutěž k vidění různé jiné modely, přičemž mojí maličkost přirozeně nejvíce zaujaly parníky, se kterými jezdil Alexander Čimo. Třebaže jsem je o týden dříve viděl v akci na bazénu, volné prostranství jim dodalo na kráse.

Ačkoli modely samotné na vodě zahlédl málokdo, gejzíry vody nešlo přehlédnout.

Celou soutěž sledovalo mnoho diváků, kteří z valné většiny pocházeli z řad náhodných kolemjdoucích. Vodní plocha s dozvuky letního počasí k tomu přímo vybízela. Tak to má být, chceme-li k lodním modelům nenásilně přilákat další zájemce.

Parníky Viktorka a Bertík a San Julian

Závěr

Děkuji všem pořadatelům o.z. YODA (www.yoda.sk) za příjemný den u vody, zdarma poskytnutou stravu a bohatý sortiment věcných cen při zachování nulového startovného.

Další reportáže a fotogalerie

Minisail.cz - reportáž

Obrázková galerie - výběr Foto: ladous a Robert Jurka © 2012

Obrázková galerie Foto: ladous © 2012

Obrázková galerie Foto: Robert Jurka © 2012

Videosnímek (ladous a Robert Jurka © 2012) 10 minut a 22 s na serveru YouTube

Pro MoNaKo ladous