Stavebnice lodi Grimmershörn

Tato stavebnice je určena modelářům vyznávajícím klasickou „dřevěnou“ stavbu s plaňkováním trupu. Přitom stupeň předzpracování umožní řadu operací provádět i v domácích podmínkách, což je jistě dobrá zpráva pro všechny modeláře, kteří nedisponují dílnou.

Výrobce: Hacker Model Production http://www.zoomport.eu

Parametry modelu: délka 830 mm, šířka 216 mm, váha cca 5 kg

Ovládané funkce: pohon a kormidlo

Firma Hacker je v oblasti modelářské produkce spojovaná především s modely letadel a můj úkol byl postavit „ověřovací“ model k testování v podstatě finální podoby stavebnice. Tím pádem jsem musel postupovat dle návodu a kreativnost musela jít stranou. V průběhu stavby se objevily pouze dva problémy, respektive možnosti vylepšení konstrukce a ty výrobce obratem zařadil do produkce.

Pokusím se vám přiblížit mé dojmy ze stavby této lodi s tím, že čtenáři MoNaKa jsou zkušení stavitelé a nepotřebují popisy základních operací.

Stavebnice obsahuje pláty překližky tloušťky 3 a 5 mm, smrkové a balzové lišty, hřídel s pouzdrem, velkou řadu plastových dílů vyrobených technologií prototypingu jak konstrukčních, tak ozdobných, prostě vše až po takové detaily, jako kotevní řetězy. Dodávka neobsahuje lepidla, barvy, materiál na laminování, pohon, zdroje ani RC vybavení.

Stavbu začneme montážní pomůckou, kdy z překližky 5 mm sestavíme sestavu hranolů, do kterých později zasadíme žebra trupu.

Z překližky 5 mm je také stojan, který na dosedací ploše opatříme vhodným měkkým materiálem, já jsem použil gumové těsnění do oken. Vše ve stavebnici je řezáno laserem s vynechanými můstky, které musíme proříznout. List pilky Zona je na tuto práci příliš široký, proto používám odlamovací nůž a z obou stran můstky nařezávám. Je to docela fuška, ale díly se hromadí a pěkně pasují. Řez je od laseru opálený a výrobce doporučuje tuto zuhelnatělou vrstvičku strhnout brusným papírem. Po sestavení montážní základny připravím všechna žebra a ta krajní dle návodu na hranách lehce sbrousím, aby lišty obšívky přiléhaly pěkně v ploše. Také připravuji páteř lodi, do které zalepuji pouzdro lodní hřídele a pouzdro hřídele kormidla.

Poté sestavuji nasucho kostru, vše do sebe správně zapadá, povrch trupu vypadá pěkně plynulý, tak kostru slepuji. Na montážním přípravku snad nejde nic splést a celek je krásně pevný, takže plaňkování by mělo probíhat bez potíží.

Výrobce dodává smrkové lišty tloušťky 2 mm a šířky 7 mm, ty jdou pěkně ohýbat, tak je ani nenamáčím. Ještě musím uvést, že jsem dosud vždy dával přednost při plaňkování balze, lépe se brousí a trup lodě stejně laminuji. Ale návod je návod… První plaňka se umístí pod bort na připravené výstupky určující její „výšku na žebru“, jen byl problém v tom, že nenamočená lišta se málo prohnula a v místě přídě a zádě vytvořila přímější linii. To by způsobilo komplikaci - později by zde plynule nenavazovala paluba. Proto výrobce doplnil do konstrukce trupu mezi koncová žebra překližkovou „šablonu“, která zajistí tvarovou přesnost.

Dále už pokračujeme v plaňkování a plynule navazujeme jednotlivými lištami směrem ke kýlu. Zpočátku můžeme postupovat s lepením neupravovaných lišt, posléze je třeba zužovat konce lišt. Lepil jsem nejprve lepidlem na dřevo, ale posléze jsem přešel na vteřinové lepidlo doplněné aktivátorem ve spreji. Potom už šla práce opravdu rychle, samozřejmě jsem postupoval střídavě na obou stranách trupu.

Při lepení vteřinovým lepidlem navíc téměř odpadla potřeba používat různé svěrky, lišta prostě drží už chvilku po odvětrání aktivátoru a těch pár vteřin jde vše držet prsty. Jakmile je plaňkování dotaženo k páteři lodi, zbývá lišty odříznout s hranou prvního a předposledního žebra.

Tím je ukončena práce na trupu na montážním přípravku a můžeme trup sejmout. Do páteře doplníme poslední žebro na zádi a prostor přídě i zádě vylepíme balzovými výřezy, které dobrousíme do patřičného tvaru. Současně jsem nahrubo přebrousil plaňkování.

Do vnitřní konstrukce trupu postupně přijde vlepit budoucí lem otvoru paluby a také zkompletujeme skluz kotevního řetězu s vodícími trubičkami, pro které dle šablony vrtám otvory v bocích (já jsem tento díl i předem nastříkal černou barvou). Pro impregnaci vnitřku lodi jsem vše uvnitř vytřel laminovací pryskyřicí. Poté už uzavřeme trup první „pracovní“ palubou.

Na tuto palubu pak přijdou nalepit balzové lišty 2x7 mm, které tvoří bort lodi. Ty lepíme k pomocným výstupkům žeber a boky k sobě, výstupky později odstraníme, jde to dobře díky naříznutí výstupků v rovině paluby. Já jsem měl složitější situaci, protože moje stavebnice měla žebra s příliš velkým naříznutím a tak jsem výstupky nechtěně předčasně odlomil. Proto jsem musel vyrobit náhradní podpěry.

Po dolepení lišt bortu jsem trup zvenku olaminoval, výrobce uvádí jednu vrstvu skelné tkaniny 120 g/dm², já jsem použil tkaninu ze zásob cca 80 g/dm² a dal jsem dvě vrstvy.

Po vytvrzení laminátu bylo třeba zaříznout přečnívající laminát na úrovni bortu a potom první broušení. Na povrchu se tak pěkně ukáže, kde je jaká nerovnost a tak se následně můžeme pustit do kolotoče kytování a broušení. Používám běžný autotmel, jen je třeba počítat s jeho poměrně rychlým tuhnutím (a také pronikavou „vůní“). Jakmile jsem byl spokojen s kvalitou povrchu, dolepil jsem otěrové lišty a odstranil jsem pomocné výstupky, co držely bort. Kde bylo potřeba, tam jsem vytmelil palubu i vnitřek bortu tmelem a zabrousil.

Jakost povrchu jsem volil s vědomím, že ještě na loď přijde stříkací tmel, základová barva a poté finální barva. Nebaví vás tmelení a broušení? Dovolím si lehce odbočit – Grimmershörn byl ve stadiu hrubé stavby, když jsem si koupil starší kýlovou plachetnici délky 7 m. Před sezonou bylo nutné obrousit trup pod čarou ponoru a obnovit nátěr. Když jsem profi bruskou dokončil jeden bok a ruce mě bolely tak, že jsem nemohl uvěřit, že bych mohl ještě kdy brousit tu druhou půlku, tak jsem vzpomínal na všechny modely, kde mi přišlo broušení jako obtížné…

Ale zpět ke stavbě




Zevnitř bortů jsem postupně vlepoval výztužná plastová žebra, na dodržení rozteče a kolmosti je ve stavebnici šablona. V bortu je třeba vyfrézovat v úrovni podlahy na každé straně 4 obdélníkové otvory pro odtok vody, začistíme je vložením plastových tvarových dílů. Otvor v palubě olemujeme překližkovými pásnicemi, které vystupují nad úroveň paluby a na které bude dosedat nástavba. Následovalo již zmíněné stříkání plničem s přebroušením smirkem 240, další plnič na vnější stranu trupu s přebroušením smirkem 500, poté základovka přebroušená smirkem 800. Trup potom ustavíme do roviny a vyznačíme čáru ponoru. Barvy jsem stříkal podle schématu výrobce, tedy pod čarou ponoru červená, paluba a vnitřní strany bortů zelená, zbytek černá. Tím máme trup barevně dokončený a vše, co dále doplňujeme, je třeba barvit před montáží.

Dalším krokem je nalepení paluby z překližky 3 mm, kde jsou laserem naznačena prkna paluby. Tento díl jsem z obou stran nalakoval. Lepení byl trošku oříšek, paluba má prošlup, a tak přišel opět ke slovu aktivátor a vteřinové lepidlo. Nejprve jsem ale ze spodní paluby odstranil přebroušením barvu z míst, kde budu lepit, potom jsem 5min epoxy přilepil palubu uprostřed okolo rámečku vstupu do podpalubí. Potom jsem postupně lepil „odstávající“ okraje tak, že jsem do mezery mezi palubami nanesl z lahvičky s teflonovou trubičkou „tak akorát“ lepidla, zastříkl aktivátorem a přitisknul. Stisk nesmíme uvolnit příliš brzo, jinak celý postup opakujeme. Na vrchní hranu bortu přijde lem, opět z plastu, který po nástřiku černou barvou postupně lepím vteřinovým lepidlem, plastičnost hmoty dovoluje potřebné vytvarování. Na přídi a zádi díly lemu překryjeme připravenými tvarovkami. Dolepíme plastové úvazníky dvou velikostí a tím můžeme na nějakou dobu trup odložit.

Nyní je na řadě nástavba, ta je kompletně zhotovena z topolové překližky 3 mm. Možná to je trošku „retro“ přístup, dnes je spíš zvykem používat plastové desky a různé profily, ale my chceme dřevěnou loď… Nejprve si připravíme kostru budoucí nástavby, ta mi přijde velice subtilní, nicméně bez potíží k této konstrukci lepím obě bočnice, které je třeba prohnout.

Poté je třeba lepit jednotlivé vodorovné prvky. Zde mi přišlo, že je vhodné díly střechy předem prohnout, tak překližku namáčím a v prohnutém stavu suším na topení. Stejně tak ale zkouším lepit předem neohýbanou střechu a jde to také bez problémů.

Trošku pracnější je příprava dílů s otvory na okna, ty tvoří obloukovou galerii a hrany je třeba zkosit. Rohy nástavby vylepíme balzou a zabrousíme do čtvrtkruhu.

Samostatně slepuji díl držáku stožáru a světlíky. Opět přichází ke slovu broušení, tmelení, nástřik… Je to dost o trpělivosti, na některá místa si vyrábím tvarovaná brousítka s různou zrnitostí brusného papíru. Je zajímavé, že se v jednom či dvou místech musím vracet po plniči zase k tmelu a celý cyklus opakovat, možná díky pryskyřici v překližce. Celou nástavbu i světlíky stříkám bílou barvou a dolepuji díly z rámečku plastových dílů, tedy dveře a rámečky oken – předem jsem je přestříknul barvou. Lepím vteřinovým lepidlem, práce moc neubývá… Poté nástavbu opět přestříkávám bílou barvou.

Páskou zamaskovávám vše mimo střech a ty stříkám dvakrát po sobě zelenou barvou a po zavadnutí odmaskovávám, aby se barva netrhala. Následuje „zasklení oken“, lepím vteřinovým lepidlem tak opatrně, jak to jen jde, ale přece jenom se mi občas lepidlo dostane na okraj zasklení.

Kompletuji nástavbu, tedy připravené světlíky lepím na střechy, totéž držák stožáru. Připravuji další díly – slepuji a lakuji rošt nástavby. Všechny díly vyrobená prototypingem přebrousím a nastříkávám základovou barvou, opět přebrousím a stříkám finální barvou.

Sestavuji stožár se světly, poziční světla, záchranné kruhy, hasicí přístroje apod. Část zábradlí je vyrobena slepením držáků a tyčoviny (ocelová struna), vše je potřeba nastříkat barvou. Kompletuji díly navijáku kotevního řetězu, ten je funkční a tak upevňuji ke kotvě řetěz, protahuji jej skluzy a připevňuji na buben a klikou kotvu dotáhnu na místo.

Kompletuji kormidlo, tedy lepím list na hřídel a zalepuji ložisko v patě. Přístup k páce kormidla je zakrytý kompletem otočného háku. Na bort umisťuji jméno lodi vyříznuté ze samolepící folie, stejně tak jméno mateřského přístavu Cuxhaven. Ještě dle nákresu doplňuji „lana“ stožáru. Tím je stavba dle návodu hotova.

Pohon tvoří kartáčový motor velikosti „400“ 6V s převodovkou 3:1, propojení s hřídelí je pružnou spojkou. Lodní šroub je čtyřlistý o průměru 50 mm.

Servo kormidla jsem nejprve dal standardní, ale nebyl jsem spokojený s mechanickým řešením. Upevnění serva jsem z lodi vyboural a použil jsem mini servo s krátkým táhlem, na kormidlo této velikosti dostačuje. Pro dovážení jsem použil olověné hranolky, odlité do jednoduché formy tak, aby se vešly mezi žebra lodi. Tím se docílí nízké těžiště a jak se ukázalo, za jízdy se loď příliš nenaklání ani s nástavbou z 3mm topolové překližky.

Loď jsem zajížděl na Lužinách při letošním „otevírání vody“, ještě jsem hodně narychlo měnil regulátor, původně jsem měl v lodi starší bez zpátečky. Použil jsem tříčlánek Li-pol, ale pohon byl zbytečně výkonný a rychlost nerealistická, takže již je pro další testy připraven dvojčlánek.

Zajíždění bylo naprosto bez problémů, i ve velmi větrném počasí loď od první chvíle jela podle mých představ. Na kormidlo reaguje dobře při jízdě vpřed, při jízdě vzad je jeho účinnost výrazně horší. Mohu říci, že jsem spokojený, stavba sice má svoji pracnost, ale model je pohledný, jede dobře a má svůj potenciál pro další úpravy.

Závěr

Jak jsem již uváděl, podmínka výrobce byla stavět loď podle návodu, bez nějakých úprav a změn. Již během stavby jsem věděl, že určitě budu dodatečně model vybavovat osvětlením. Uvnitř trupu je dostatek místa třeba i na zvukový modul s reproduktorem. To ale předbíhám.

Fotogalerie Foto: Ivo Michal + ladous © 2015

Ivo Michal, Praha