Třetí Barbora – pro mne opět jinak

Je to právě týden, co jsem se chystal již potřetí na výpravu do Duchcova – města známého pobytem slavného Casanovy a mezi lodními modeláři zejména fungujícím klubem KLM Royal DUX – v čele

s charismatickým Vaškem Vrbou. Teď sedím u počítače a uvažuji o tom, co se pro mne za ty tři roky – tři soutěže v Duchcově změnilo.

Zažil jsem všechny tři Barbory. První jako čumil, nalákaný titulní stránkou v RC-revue – loď Dorian Grey Jardy Zemana, kde byl nádherný článek o NSS a

pozvánka na Barboru 2005. Protože jsem snílek a miluji plachetnice, nebylo se co divit, že jsem v onu památnou sobotu pobíhal mezi modely uchvácen nejen dovedností jejich majitelů – konstruktérů, ale i

otevřeností a kamarádstvím v dnešním světě tak málo obvyklým.

Rozhodnutí zapojit se do tohoto světa, kde hodiny strávené v dílně jsou odměněny dlouhou jízdou ve spolupráci s matkou přírodou a jedním z jejich dítek – větrem uzrálo už tam. Ve snaze mít pěkný

model již na Barboru příští koupil jsem na podzim téhož roku stavebnici krásné jachty Stormy Weather. Poněkud jsem ale neodhadl své možnosti (zejména časové) a když

se přiblížil termín Barbory 2006, bylo jasné, že loď nebude.

Druhou Barboru jsem tedy strávil již trochu více v kontaktu s děním kolem NSS – jako pomocník rozhodčích a „dohled nad regulérností bojů kolem zadní bójky“. Samozřejmě

pokud bójku někdo minul, bylo to tím, že na ni hůře viděl – mezi těmito plachetničkáři je soutěživost vyvážena slušností a radostí z jízdy. Navíc po hladině v součtu plují tisíce hodin a tak se ostré souboje

opravdu nekonají. Dostal jsem tedy k dobru další rok pro to, abych svou Stormy dotáhl do finálního stavu.

Tato druhá Barbora mi přinesla spousty užitečných informací a hlavně nové známé, kterých si nesmírně cením. Oproti Barboře první byla podstatně bohatší na lodě – o mezinárodnosti této soutěže

nebylo již pochyb. (Mé reportáže – dojmy z obou Barbor lze nalézt někde v hlubinách „starého Monaka“)

Má Stormy Weather šla poprvé na vodu 1.května – tedy pár dnů před Barborou třetí. Bylo tedy cíle dosaženo a třetí – letošní Barbora se stala

jinou v tom, že jsem se účastnil již jako závodník. Jaká tedy pro mne byla?

Páteční registrace za větrného počasí naznačila, že na hladině bude opět o něco těsněji. Prostory loděnice – závodního klubu byly opravdu zaplněny – i díky souběžně

pořádanému MiČR neplovoucích „C“ modelů. Představte si 28 modelů (16 NSS-A a 12 NSS-B), z nichž má naprostá většina přes metr délky – to je již pěkná flotila. Zajímavé je, že

pouze 11 z této flotily již v minulosti okusilo vody Barbory! Bylo tedy co obdivovat. Flotila byla bohatá na trojčata (3x Atlantis a 3x Endavour ) a dokonce i krásná Thalasa

dostala stejně krásné dvojče.

Německá výprava měla tradičně i velmi zajímavé lodě – krásně zpracovaný Spirit of Freedom nebo Tumlare design Kiwi. Je vidět, že přesto

že si doma nehrají na NSS hodnocení, je kvalita modelu dobrou vizitkou jeho majitele. Zklamáním bylo pro mne účast z Ruska, kdy dvě plastem čišící Yamahy nemohly

potěšit mé srdce. Jízdní vlastnosti sice výborné (jedna vyhrála NSS-A) ale podle mne to není to hlavní.

Po bodování se flotila lodí přesunula na břeh Barbory a již to při silném větru bylo náročné. Nezávidím rozhodčím jejich roli – když se časový plán rozpadá a anemometr ukazuje nárazy ke

20 m/s (5Bft). Lodě tedy neměly problémy na vlnách ale na břehu a čekalo se na pokles větru alespoň pod 4Bft – což je hranice pro regulérnost soutěže. Na pátek naplánované dvě jízdy

byly nakonec zrušeny a večerní schůzka přinesla rozhodnutí v sobotu začít jízdy co nejdříve a jezdit a jezdit, pokud bude Neptun jen trochu nakloněn a ubere trochu ze síly větru.

Sobotní ráno nás přivítalo bezvětřím a … deštěm. Během dopoledne se ale umoudřilo a s odcházejícím deštěm sílil vítr, takže kvalita jízd se zvyšovala a odpolední jízdy již byly

vydařené a pro diváky jistě atraktivní. Na jízdách byla vidět vyježděnost a zkušenosti „mazáků“ v kontrastu s nováčky (samozřejmě včetně mne). Stejný handicap může být také nová loď – to může

potvrdit jak kapitán „experimentu“ Bonduelle. Počasí opravdu nebylo vhodné pro zajíždění nového modelu, navíc dramaticky odlišného od prověřených tvarů. Bude zajímavé, jestli se

tento krásný model současných tvarů povede přesvědčit stavebními úpravami k tomu, aby poslouchal svého kapitána.

Na závěr pár odposlechnutých postřehů – jen tak aby nezapadly…

Počet modelů na takovém podniku již začínají dosahovat maxima a to nejenom pro prostor na hladině ale zejména pro prostor v pásmu RC souprav. Pro příště bude nutno přitvrdit ve vyžadování toho, co

každý dobrovolně deklaruje na přihlášce – tedy krystalů. Ideálně tak, aby pořadatel již při přijmu a potvrzení přihlášky přidělil kanál (z nabídnutých tří možností), který už nebude nikomu jinému potvrzen a tím

bude závazný. Zajímavá myšlenka, údajně fungující v Německu, je webová aplikace – administrátor krystalů, kde po zavedení - založení akce je umožněno registrovaným účastníkům obsazení krystalu podle

pravidla kdo dřív přijde …

Kvalita modelů je (zejména v NSS-A „díky“ rychlo-stavebnicím) hodně rozdílná a při bodování je nutno toto zohlednit možná o něco více.

Nový model je potřeba zajet – nejen kvůli modelu ale zejména kvůli kapitánovi. Při frekvenci našich soutěží + obvyklému počtu poježdění to může trvat prý i dvě sezóny, než se získají návyky pro

ovládání konkrétního modelu. Bohužel tyto návyky jsou nepřenosné na model nový – tam se začíná s učením znovu.

A pro ty, kteří uvažují o stavbě modelu pro závody NSS – z mé osobní zkušenosti: Úspěšný model má přes metr délky a kolem 10 kg výtlaku. Menší loď moc nejezdí (v porovnání s většími) a hlavně

není vidět mezi ostatními. S lodí větší jsou transportní problémy. Stavbě každé lodě z originálních plánů MUSÍ předcházet výpočet – předejdete velkým zklamáním. Pokud loď nemá výraznou siluetu, je nutno ji

vybavit plachtami tak, aby byla dobře rozeznatelná na dálku a to i směr, kam jede. A na závěr: Běžte do toho – stojí to za to!

Obrázková galerie

Jirka Kreiser