Po dvouleté pauze jsem se letos opět vypravil na Vyžlovku, kde se v sobotu 24. dubna 2010 uskutečnilo tradiční setkání českých parníkářů. Konal se tam totiž rychlostní závod Steam Speed Race Vyžlovka 2010.
Počasí oproti mé minulé návštěvě před dvěma roky modelářům přálo. Vloni jsem sice kvůli Tug Towingu v Olomouci vynechal, ale letošním pokusem o aktivní účast jsem si to snad vynahradil. A proč jen pokusem? To si nechám na později.
![]()
Problémy s dopravou
Ač byl začátek plánován na desátou dopoledne, mnoho z nás se zdrželo v kolonách. Já jsem konečně pochopil, proč mají mně známí pražané terénní vozy. Cesta přes Zbraslav a Jesenici připomínala po dlouhé zimě tankodrom. To je také důvod mého zdržení, jelikož silničáři v sobotu dopoledne opravovali silnice – u nás na jihu je to o víkendu nevídaný jev ![]()
.
.
Dorazil jsem se zpožděním 20 minut a půl hodiny po mně dorazil i Ivan Hořejší, což byl poslední důležitý aktér, na kterého se ještě čekalo. Osobně jsem byl navnaděn především pravidelnými zprávami od Jiřího Voráčka, který krom publikování v odborném tisku každý týden posílá parním nadšencům zprávy nejen o dění ve své dílně.
Na akci sice dorazilo 8 parníkářů, ale parníků bylo k vidění více. Jiří Voráček přivezl parník Yarrow a zkušební plavidlo, kterému říká Prkno či Fošna. Slouží především k otestování nově vyrobených parních strojoven, tentokrát byl testován expanzní parní stroj.
Mnoho modelů přivezl Tomáš Kočí a věděl proč. Pro technické potíže nakonec musel zvolit osvědčenou Cervii, která po naplnění kotle mnoha litry vody přímo z Vyžlovského rybníku byla ihned připravena k použití.
Z dalších, komu selhala technika, jmenuju Josefa Darvaše. Ten přijel s parníkem Black Dog, roztopil, ale při položení na hladinu se očekávaný pohyb nedostavil. Pára je prevít, což ostatně po letošní zkušenosti můžu dosvědčit i já, ač v mém případě samotná pára selhání nezavinila.
![]()
Můj parní debut
Během stavby svého parního bočnokolesového Springera jsem v překotné snaze o stihnutí Vyžlovky 2010 zanedbal nejzákladnější modelářské zásady. Když zde napíšu, že poslední test parního stroje proběhl 2 dny před akcí s víceméně holým trupem bez koles a na test kompletního modelu jsem v sobotu ve tři ráno sílu nenašel
, je vše jasné. Chybělo mi pár hodin a problém bych odhalil a vyřešil.
A co mi selhalo
Během dokončovacích prací mi zateklo lepidlo, nebo barva do zubů převodovky. Co šlo dříve roztočit na fouknutí, nyní nešlo ani hrubou silou. Pod kotlem jsem zatopil jen pro dobrý pocit, kdyby se náhodou měl stát zázrak. Alespoň jsem mohl vyfotit kouř nad komínem. Více o modelu přinesu v samostatném článku, teprve až vychytám mouchy.
![]()
Zmatek v naměřených časech
Vrátím-li se k vlastnímu rychlostnímu závodu, vypukl podle plánu v pravé poledne. Samozvaně jsem se jmenoval do role reportéra, takže jsem zaznamenával na list papíru naměřené časy jednotlivých kol, přičemž jsem však nebyl přímo u soutěžících, abych mohl zaznamenat lepší snímky. Proto jsem neslyšel oficiálně změřené časy a spoléhal se na své vlastní údaje. Při pozdějším hovoru se ukázalo, že jsem se s hlavním časoměřičem zásadně lišil. Bohužel jsem byl jediný, kdo časy zapisoval, takže jsme se dostali do patové situace, kdy jsme nebyli schopni určit vítěze.
![]()
Koho ocenit?
Putovní cenu vyrobil recyklací z jiné ceny Jiří Voráček, takže zbývalo ji někomu předat… Tak dlouho musel pořadatel Petr Stejskal hledat adepta pro udělení ceny, až to padlo na Vladimíra Šrámka, jehož parník Elizabeth patřil k nejrychlejším a nejspolehlivějším modelům celého setkání.
Na závěr proběhlo porovnání sil mezi Cervií a Elizabeth, kdy nyní dávám možnost k uhádnutí silnějšího modelu. Správnou odpověď hledejte v připojeném videu.
![]()
Výsledky
|
Obrázková galerie Foto: Dada a ladous © 2010 |
|
Videosnímek (ladous a Jiří Voráček © 2010) 178 s na serveru YouTube |
|
Videosnímek (Ivan Hořejší © 2010) 74 s na serveru YouTube |
Páře zdar přeje ladous