Vzpomínka na "nejstaršího" plachetničkáře Přemka Mudru

Lidem se vztahem k plachetnicím NSS nemusím Přemka Mudru představovat, jistě si jeho hlášky od vody dobře pamatují a Atlantis se žlutou kosatkou si vybaví na první dobrou. Ovšem i vy ostatní, kteří jste v dřívějších letech chodili na naše srazy na Lužiny, jste s ním mohli přijít do styku, jelikož bydlel kousek od vody. Píši v minulém čase, protože v pondělí 25. července 2022 v 76 letech zemřel.

Zažili jsme spolu mnohé především během mistrovství Evropy NS v Kaliningradu v létě roku 2014. Ale i na akcích v tuzemsku. Ptáte-li se, proč v nadpise zmiňuji slovo nejstarší v uvozovkách, vězte, že jde o reakci na jeho legendární vstup na soutěžní pole. To v Jinolicích na jedné ze svých prvních soutěží někdy kolem roku 2010 prohlásil, že je mezi soutěžícími jistě nejstarší a abychom na něj proto brali ohled. O dekádu starší modelářští kolegové se mu tehdy vysmáli, protože vyjma mé maličkosti a několika málo dalších byl na místě regulérně nejmladší, byť třeba již nějaký rok v důchodu.

Podobných příhod by se během jeho krátké, leč intenzivní soutěžní modelářské kariéry našlo více. Bohužel již na prahu sedmdesátky se k němu přiblížila Zubatá. Sice z jejích spárů tehdy vyvázl, ale skončil po mozkové mrtvici napůl ochrnutý na vozíku. Tím se naše vazby, až na pár vzácných chvil, zpřetrhaly, jelikož jeho žena Jana, pokud si dobře pamatuji, řidičák nikdy neměla, takže s nějakým cestováním po modelářských akcích byl utrum.

Když 29. května zemřela, měl jsem obavy, jak to bez ní bude Přemek zvládat. Ani za plného zdraví nepatřil zrovna k praktickým lidem, což jsem naplno pocítil během reprezentačního výjezdu do Kaliningradu. Natož teď.

Nejen k mému velkému překvapení se v doprovodu syna objevil začátkem července na seriálové soutěži mistrovství České republiky plachetnic NSS v Břehách u Přelouče (viz video níže). Sice jen jako divák, přesto jevil o modely zájem a alespoň Footynu Jiřího Kreisela si osahal.

Mrzí mě, že jsme si postaršího pána na vozíku u vody nevšimli dříve. Měli bychom si toho tolik co říct, když jsme ho mezi sebou nejméně 5 let neviděli. Sice za ty roky sešel, že jsme ho nepoznali, ale zdálo se, že má chuť do života. O to smutnější zpráva teď dorazila.

Čest jeho památce!

Za MoNaKo ladous