Z dílny maketáře - kotevní naviják

Ti zasvěcení ví, že již drahnou dobu stavím maketu polské hasičské lodi, Stražaka 14. Tentokrát jsem ale již v závěrečné pětině a pevně rozhodnut na jaře jít s ním na vodu. Takže v době kdy se na mne Keba obrátil s prosbou o nějaký příspěvek, jsem zrovna dodělával kotevní naviják. Tedy začnu s tímto často opomíjeným strojem na palubě každé pořádné lodi. (Majitelé kánohehy a maňásků mi určitě prominou).

Kotevní naviják




U nás pokud se nejedná a špicovou maketu, je to většinou řešeno nějakou kostkou s bubnem na boku, přes který je přehozen řetízek. Ten v lepším případě má na konci něco jako kotvu, často ale jen rybářský háček.
To, že i na malých lodích je kotevní vrátek dokazuje fotografie z polské EMILKY. Tento, případně mírně větší typ je i na dalších polských lodích (PILOT, Lilka, Roma, Kontroler a i Klimkovi). Větší lodě - každý pes, jiná ves, ale v podstatě vycházejí ze stejného konstrukčního schématu. (Tady prosím ty opravdové odborníky o shovívavost - jsem amatér).

Jak to většinou vypadá, vidíte třeba na vrátku z AGI (remorkér v Gdaňsku). Stražak 14 má něco podobného, viz to šedé zařízení. Jak to částečně vypadá na opravdu kvalitním plánku od pana Chrzanowského, je patrno z obou skenů. Většina z Vás tak kvalitní podklady nemá a už vůbec na těch neckách nebyla - to není vytahování, ale konstatování stavu věci.

No a co teď s tím?

Nejdříve si rozdělím objekt zájmu na jednotlivé součásti. Tady to bylo tělo navijáku, pohon (elektromotor), kola, která unášejí články, brzdové zařízení na vrátku, brzdy před vrátkem, řetěz, průvlaky a kotvy.
Dále jsem se podíval, z čeho by to tak asi šlo udělat. Volba padla na můj oblíbený hliníkový plech z tiskáren, plastikové výstražné tabulky, tyčky z lízátek a měděný drát.

Nejdříve jsem slepil sokl a na něj vyřezal a slepil tělo navijáku. Osy jsou z tyček od lízátka a pak přišla na řadu kola posouvající články a bubny brzd. Ty jsou opět z tabulek + hnědá lepicí páska (buben brzdy) Paprskové kolo posouvající články je ze dvou částí. Kulaté základny a ze stejného kola jsou jehlákem vypilované paprsky. Pak slepeno (obyčejná AGAMA na kity). Všechny otvory si předvrtám a pak na konečný průměr otvory dopracuji jehlovými pilníky. Pokud má někdo soustruh a podobné nářadí má to ulehčené. Já mám jen vrtačku a dvě ruce. Obdobně jsou udělány i „navíjecí hlavy“ - slepena řada koleček na ose, pak nahrubo vysoustruženo ve vrtačce a nakonec finiš v ruce. No práce nad hlavu, ale zase ta radost z tvůrčí činnosti. Nevím jak Vás, ale mne baví víc stavět, než jezdit. Elektromotor je z dřevěné kulatiny + žebrování z hliníku (lepeno prstolepem) a el. krabice opět z tabulek.

Obě brzdy na vrátku jsou znázorněny hliníkovými pásky + nýty vykrojenými ze samolepicí fólie a ty větší razím z tzv. pérek do papírových složek. Celá mechanika brzd, dokud jsem ji nezajistil lepidlem a barvou, chodila!!
Brzdy řetězu před vrátkem jsou opět z hliníku + tabulky + měď. Řetěz z měděného drátu - pájeno mikropájkou. Kotva - odlitek z CHS 1200.

Takže to by bylo zatím vše, fotografie určitě poví víc. Toto je úvod a proto tolik řečí, příště už to bude víc o práci.

Obrázková galerie

Ivankap - Ivan GRŇA