Závěr seriálu mistrovství ČR lodních maket NS 2023 v Duchcově

Kategorie

Reportáže 2023

ladous

,

Po, 09/10/2023 - 20:34

Počet komentářů: 0

Závěr seriálu mistrovství ČR lodních maket NS 2023 v Duchcově

Jak jsem zde napsal již dříve, závěrečná dvousoutěž seriálu mistrovství ČR lodních maket NS proběhla ve dnech 8. až 10. září na Barboře v Duchcově pod režijní taktovkou místního klubu. Po letní pauze se tak na jednom místě sešly jak motorové lodní makety, tak makety plachetnic.

Kvůli novému uspořádání břehu, kdy oproti minulému mistrovství v roce 2021 do vody v místě někdejší maketářské tratě nešikovně do vody vybíhá oplocené a tedy modelářsky nepoužitelné plovoucí molo, se muselo startoviště plachetnic NSS přestěhovat ke stavidlu na hráz.

Jako jeden ze dvou parníkářů jsem měl hromadu času zhostit se role vedoucího startoviště právě u plachetnic. Těch se nesešlo mnoho, bylo jich však i tak více, než startujících v jakékoli jiné třídě stavebně hodnocených maket. Tři jízdy 9 plachetnic tak na sebe plynule navazovaly během pátečního odpoledne. Začátek v jednu hodinu po poledni bohatě stačil, jen jsem po poslední jízdě při čekání na dojíždějící model v nastaveném čase málem nestihl start parníků, což by ve finále bylo jedno, když jsem dojel až druhý za Otakarem Křenem.

Podobná situace se opakovala i v sobotu s tím rozdílem, že přibyla plachetnice Endeavour (NSS-A) jediného juniora Marka Lukáška. Ne, že by více juniorů letos s plachetnicemi nejezdilo, jen jim nikdo z jabloneckých loděnic nepřivezl modely.

Možná to bylo i lepší, alespoň nemuseli běhat od čerta k ďáblu jako jindy, kdy s nějakým modelem startují skoro všichni na všech startovištích a sestavit harmonogram tak, aby se jim jízdy nekryly, představuje nadlidský úkol.

Zatímco u startovišť motorových maket poblíž kostela se lze schovat pod vzrostlé stromy, na hrázi je jen mladá alej, která stín neposkytuje. Proto jsem v sobotu z auta vytáhl nůžkový stan, který se akorát vešel mezi silnici a chodník. Jen přikotvení bylo slabší, což na první jízdy, kdy moc nefoukalo, vůbec nevadilo. Na závěrečnou jízdu vítr sice zesílil natolik, že jsem soutěžícím vyhlásil značný počet kol, jenže po čtvrt hodině zase zeslábl. Bylo zajímavé sledovat, jak i ti, kteří běžně končí v první půlhodině, potřebují skoro celou hodinu. Zbytku se čas nastavil a ti nejpomalejší zkrátka dojet nestihli. Pravidla jsou neúprosná. Též mě to někdy postihne, když s plachetnicí soutěžím.

Tím, že jsem se po většinu soutěže zdržoval u plachetnic, jsem měl jen kusé útržky z ostatního dění. Jisté je, že účast byla určitě slabší než na první soutěži v Bakově nad Jizerou. Přesto se několik modelů k dobodování našlo. Jednak to byl parník Borkum Otakara Křena, a pak Pilot 24 (F4B) Ladislava Hanušky. Třetí model mi v hlavě neutkvěl.

Co mi v hlavě utkvělo, byl apel z úst Petra Jíši na schůzce zástupců klubů, aby se napříště od soutěžních pátků upustilo. Za sebe ho vyslyším rád. Též mi nedává moc smysl, aby měla většina své jízdy za sebou v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne se jen čekalo, až dojezdí junioři své F4A. Regata plachetnic, která bývá též v neděli dopoledne, je již trochu navíc, aby se hluchý čas nějak zaplnil.

Jsem zvědav, jak to na jaře 2024 dopadne a jestli se objeví nějaká nová tvář s novou maketou. Nesoutěžní pátek by mohl být malým lákadlem.