Zdroj UV záření

Při výrobě tištěných spojů a leptů do mosazi nebo mědi je potřeba nějakým způsobem motiv na materiál „nakreslit“ v neprofesionálním prostředí (většina modelářů) existují v podstatě tři metody.

První metoda je nakreslit motiv od ruky. Jde to poměrně rychle, ale nevýhodou je neestetičnost výtvoru (obr1 - kresleno štětcem) byť ne funkčnost, záleží na zručnosti, a je celkem problematické dělat tenké čáry. Pro kreslení slouží lak na bázi lihu (obr2). Kreslit lze štětcem, což vyžaduje absolvovat nějaký kurz kaligrafie, předpokládám. Já používám hroty z trubičkových per na rýsování (obr3) tloušťky 0,7 a 1 mm.

Druhá metoda je, přenášet motiv pomocí speciální fólie. Existují dva typy fólií průhledná a modrá, popis použití se prodává s fóliemi. Lepší výsledky jsem měl s průhlednou fólií (obr4), přesto (alespoň u mě) to byla vždy sázka do loterie, protože motiv se z fólie přenáší na měď teplem a záleží na teplotě a čase. Čas se dá změřit poměrně přesně, ale teplotu na termostatu žehličky lze nastavit velmi nepřesně. Vždy jsem měl dva až tři neúspěšné pokusy na jeden dobrý. Modrou fólii jsem zkusil pouze jednou, je více náchylná na nastavení teploty a času.

Třetí metoda je motiv přenést pomocí osvitu světlocitlivé vrstvy na mědi. Tato metoda byla popsána v již zmiňovaném článku (existují další fóra, kde je popsána). Zaměřím se spíš na to co je pro tuto metodu nejdůležitější a to je zdroj ultrafialového záření. Po marných pokusech koupit lampu (zas až tak moc jsem se nesnažil) a nemaje horské slunce, jsem se rozhodl, že využiji jiné domácí zdroje. Bylo potřeba koupit rtuťovou výbojku, do výkonu 125 W mají tyto výbojky závit E27 což je klasická žárovka. Koupil jsem si 80 W výbojku. Výhoda rtuťových výbojek je, že nepotřebují žádný startér (jako např. klasické zářivky nebo sodíkové výbojky). Před výbojku je potřeba předřadit tlumivku (cívku zajišťující odpor, výbojka má nulový odpor a bez tlumivky by vylítly pojistky až v elektrárně). Ještě se v obvodu s výbojkou používá kompenzační kondenzátor, ale ten není nutný. Z výbojky je potřeba odstranit vnější baňku, aby UV záření nebylo tlumeno. Zavrhl jsem různé metody drcení ve svěráku a opatrného rozbíjení kladivem. Využil jsem postup nahřátí a prudkého zchlazení skla (samozřejmě jsem ho nevymyslel). Omotal jsem baňku provázkem v místě, kde měla prasknout, polil líhem a zapálil po cca 10 vteřinách hoření (je potřeba, aby se prohřálo sklo pouze pod provázkem) ji polil vodou, potom stačil lehký poklep kladívkem a baňka odpadla (obr5). Nechal jsem kousek baňky jako ochranu, přeci jenom jsou tam odhalené dráty. Teď bylo důležité sehnat zařízení do kterého výbojku namontuji. Použil jsem starý zvětšovák „Meopta 4x4“. Bohužel úprava si vyžádala nevratnou změnu (černobílé foto už nikdy na něm neudělám), musela se odříznout optika od držáku na stojanu (obr6). Na držák jsem připevnil stínítko s objímkou (obr7), zevnitř stínítka bylo potřeba odstranit černou barvu, což byla docela dřina. Nyní zbývalo zapojit tlumivku, vypínač a dát vše do nějaké krabice (220 V je 220 V), výsledná sestava (obr8), do krabice uvažuji ještě nějaký časový spínač, až bude čas.

Pro tvorbu schémat používá program Eagle, schéma vytisknu na laserové tiskárně na průhlednou fólii, zatížím sklem a provedu osvit. Výhoda použití zvětšováku je přesné nastavení výšky. Používám osvit 7 min 15 vt (při výkonnější výbojce doba osvitu se zkracuje) ze vzdálenosti 20 cm. Osvícenou desku vyvolám v roztoku NaOH a následně vyleptám v chloridu železitém (FeCl3), vše se dá koupit v obchodech s elektronikou, já nakupuji v GESu. S touto metodou mám nejlepší zkušenosti, lze přesně definovat postup a tím dosáhnout vždy stejného výsledku (obr9).

Obrázková galerie

Tomáš Princ