Restaurace Smíchovské Vidličky a nože ve Vodní ulici v Praze hostila v sobotu 1. února lodní modeláře, kteří dorazili na naše již tradiční zimní posezení. Letošní bylo výjimečné, jelikož se neslo v duchu oslav. Jednak mých nevýznamných čtyřicátin, ale hlavně 80. narozenin Jiřího Voráčka, známého stavitele modelů parníků s funkčními parními stroji.
Jiří Voráček se narodil 26. ledna 1945 v Kamenných Žehrovicích. Tato obec u dálnice z Prahy na Karlovy Vary je jako rodiště významných modelářů snad předurčena. Letečtí modeláři si jistě i dnes vzpomenou na o generaci staršího Radoslava Čížka (18. 5. 1921 – 7. 3. 2005), autora mnoha plánků létajících strojů.
Jelikož se Jiří Voráček posledních 30 let svého modelářského života věnuje stavbě modelů parníků, parních strojů, kotlů a všemu, co s tím souvisí, jistě nepřekvapí, že mezi gratulanty byli další čeští parníkáři, např. Ivan Hořejší či Petr Stejskal. A jeden slovenský, což bylo velkým překvapením. Ze Stupavy totiž dorazil Alexander Čimo.
V menší míře byli v sále přítomní ti, kteří dodnes objíždějí soutěže lodních maket. Na ty sice již Jiří Voráček nejezdí, ale ještě v roce 2017 na mistrovství světa v Ornetě si se svým parníkem dojel pro třetí místo. Za Maják Borovany přijeli pogratulovat akorát manželé Ivančovi. Druhým nejvzdálenějším účastníkem byl Pavel Kostka z Brna, jinak se dostavili hlavně ti, se kterými se pravidelně vídáme na akcích u vody v Praze a okolí.
Všem děkuji. Těm, kteří dorazili s darem, o to více. Jiří Voráček potřeboval na cestě domů pomoc od několika nosičů, já jsem si vystačil s Bohoušem Bubeníkem, kvůli kterému jsem musel vůbec poprvé cestou domů do Písku sjet z dálnice u Mirotic (třebaže nově otevřený úsek D4 není nijak extrémně dlouhý, cesta stranou obecních návsí ubíhá o poznání rychleji).
Rád bych na tomto místě za celé MoNaKo ještě jednou popřál Jiřímu Voráčkovi hodně štěstí a zdraví a životního optimismu. Aby mu elán do lodní modelařiny vydržel a ještě dlouho nás těšil svojí přítomností.
Za MoNaKo ladous
|