Modelářský maratón

Vše začíná nevinně. Vlastně již na jaře jsem si vyznačil do kalendáře, kdy že to Model Hobby 2008 vlastně je, současně jsem se přihlásil na placenou vysokou školu (v mém věku luxus, který jsem nemohl sám financovat). Dvě zdánlivě nesouvisející věci hned od počátku souvisejí více, než je zdrávo. Termín MH byl jasný předem, začátek školní výuky byl až do půlky září ve hvězdách, ale to předbíhám. Jak už to v tom našem modelářském světě bývá, tak na tentýž termín připadla závěrečná akce NSS plachetnic, kterou sice považuji za prestižní, ale vloni jsem jí prostonal a letos do toho přišlo to MH.

O termín lipského Modell Hobby Spiel jsem se nestaral, neb jsem tam byl přece zatím jen jednou a opětovnou výhru jsem nepředpokládal.

Ač u RC Modelů vyhrávám poměrně často, tak jsem tuto možnost viděl jako nereálnou. Nicméně náhoda mi přála a já vyhrál. Takže plán byl jasný. V pátek 3. října zájezd do Lipska, ale kdy na to proklaté Model Hobby? Tradiční sobotu jsem vyloučil, jelikož mi jakožto občasnému přispěvatelovi do RC Modelů dorazila pozvánka na slezinu autorů, která měla být právě v ten čtvrtek před zájezdem. I řekl jsem si, že je to skvělé, jak budu po náročném dnu odměněn večeří mezi odborníky a hned ráno nasednu do autobusu směr další výstava.

Sice mě trochu mrzelo, že tím pádem přijdu o sobotní předávání cen další soutěže s RCM (v té jsem letos vyhrál věc, pro kterou se opravdu nevyplatí jet), ale zase jsem si říkal, že bych přece mohl v tu sobotu alespoň na čumendu do těch Jinolic na plachetnice, když už jednou budu v Praze. Leč člověk míní a život mění. A tak mi pár dnů před tím vším přišla zpráva z VŠ, že výuka začne v pátek 3. října odpoledne a pokračovat bude v sobotu 4. října a dále každých čtrnáct dní. Ten čtrnáctidenní interval byl známý od začátku, ale teprve na poslední chvíli to zahájení výuky o týden šoupli.

Takže jsem znovu překopal své plány a zrušil sobotní modelářský program. Aby toho nebylo málo, tak pár dní před výstavou dorazila zpráva z RCM, že to setkání autorů bude v pátek večer. Hezké, řekl jsem si, ale stále jsem plánoval, že se tam po návratu z Lipska alespoň na chvíli ukážu.

Konečně nastal říjen a já celou středu pomalu balil a promýšlel strategii. Kdy vyjet, kde zaparkovat, kolik si vzít peněz a jídla a v neposlední řadě kde přespat. Po krátké úvaze a pohledu na předpověď jsem nabyl dojmu, že tu jednu noc snadno přečkám v autě, jelikož jsem nechtěl nikoho obtěžovat a hlavně budit tak brzy ráno. Kudy pojedu, jsem měl předem jasné, neb jsem tuto otázku ponechal zcela na navigaci, kterou jsem v létě tak zbrkle pořídil. Abych se přiznal, tak na tu navigaci by možná došlo teprve až při hledání té hospůdky, kde bylo posezení s RCM, jinak do Letňan jsem trefil sám. A jako vždy jsem tam byl brzy.

Takže jsem chtěl navštívit nejmenovaný modelářský bazar, k němuž je to od PVA Letňany kousek, ale letos měli zavřeno. Škoda, jelikož v minulých letech jsem si tam nakoupil více věcí, než na samotné výstavě. A tak jsem šel koupit lístek a hurá do fronty. V tom se objevil Karlík, a tak jsme se dali do hovoru. Jakmile otevřeli, tak nás nedočkavý dav vehnal dovnitř, asi s heslem, že když platí tolik peněz, tak tam musí být první. Během dne jsem potkal spoustu známých, kupříkladu Dadu a Raseta. S Rasetem jsem se dostal až do zákulisí, resp. jsme poseděli skoro dvě hodiny u jednoho výrobce. Skvělé, ovšem pomalu nás museli vyhánět z areálu. A tak jsme se s Rasetem rozešli a já se vydal zkontrolovat, zda mi stojí tam, co jsem ho ráno zanechal. Tedy auto. K mému překvapení byla hnedle tma, a tak jsem si došel na lehkou večeři a ulehl. V té největší zimě jsem musel ráno vstávat a vydat se na metro. Než jsem tam došel, tak jsem se dokonale probudil. Pak jsem jen trnul, zda na Florenci budu včas. Ač jsem jel prvním spojem, tak byla časová rezerva jen pár minut. Vloni jsem pomalu naskakoval do odjíždějícího autobusu, jak jsem přesně nevěděl, kde ty autobusy budou. Krásná věc je si to předem najít na mapě, ale horší je to ráno za tmy rychle podle té mapy hledat v reálu. Ale letos jsem šel najisto.

S kým jsem byl v autobuse, jsem popsal v minulém článku, takže dnes jen dodám, že řeč byla v podstatě jen o páře. Cestou byla jen jedna zastávka. Na můj vkus zbytečně dlouhá, ale to přenechám jiným. Pravda je, že jsme zbytečně kvůli té zastávce chytli kolonu k výstavišti. Samotná výstava byla náročná, neb všude bylo narváno a byť jen projít halou na druhý konec bylo velmi zdlouhavé. Nicméně nějak jsme to absolvovali a útěchou byl snad jen ten bazén a expozice klubů. Cestou domů jsme udělali opět krátkou přestávku ale když jsme okolo deváté večer dorazili, tak už jsem návštěvu sleziny redaktorů RCM odpískal, že by to nemělo cenu. Navíc musím celý dojet až domů a hned ráno do školy. Abych jel ještě v neděli na ty plachetnice, to po mně nikdo nemůže chtít (stejně jsem byl nepoužitelný únavou ).

Když se podívám s odstupem pár týdnů, tak jsem snad měl místo do školy jet na ty plachetnice, jelikož by se v průběhu mé nepřítomnosti nic zvláštního nestalo, ale kdo to mohl tušit předem? Nikdo, dokonce ani já nejsem vědma.

Malé zamyšlení o dopravě na zájezd do Lipska

Není vůbec jednoduché se z Písku dostat do Prahy na tak časnou hodinu, takže jediná celkem reálná volba je jet autem a zaparkovat v dosahu nějaké zastávky metra, tramvaje, či autobusu. Já již podruhé vsadil na to metro. Je to takový prazvláštní pocit čekat, až ráno vlastně otevřou. Zatímco se město teprve probouzí, tak se vagony metra postupně plní prvními cestujícími. Všichni se ženou za prací, jen pár bláznů, co si říkají modeláři, se hromadně shlukuje na Florenci. Honem nalézt do autobusů a v půl šesté ráno vyjíždíme. Doufám, že se z toho Nex neosype, až to bude číst. V devět večer sice metro ještě jezdí o 106, ale spojení k nám do Písku, pouhopouhého okresního města, už není. Takže z Písku lze na ten zájezd jet jedině autem, pokud tím člověk nechce zabít více dní. Jak jsou na tom ostatní končiny naší milé malé vlasti

Takhle psát o ničem umí jen ladous