Články autora

V pátek 5. června 2009 jsme dorazili do Netolic na Česko-Rakouský pohár - přátelské setkání modelářů z Německa (Klub z Passau),z Rakouska (klub Titanic Linz) a od nás kluby z Jižních Čech a my, členové klubu Maják Borovany, Kristýna a Jiří Voráčkovi.

V pátek 1. května 2009 jsem naložil auto vším potřebným - tedy loďmi, nářadím, plynovými bombičkami, jídlem, šaty a samozřejmě vedle mně si sedla manželka Kristýna a vyrazili jsme směr Dolní Dvořiště a Linec. Tady po asi 4 hodinách klidné jízdy jsme odbočili z hlavní silnice na Mauthausen a za necelou hodinku jsme byli v Au an der Donau, vesničce s rybníkem, kde se koná první rakouské setkání modelářů po zimě a kam už asi 8 let jezdíme, protože zdejší parní komunita je docela silná a vstřícná ke všem, co pohání své modely parními strojky.

Dnešní krátké povídání je věnováno jedné akci, která lodním modelářům zpestřila jinak poněkud stereotypní velikonoční svátky. MK Lány totiž zahajoval sezónu lodních modelářů u vody.

Poslední zpráva z mého cestování po Amerických muzeích - soukromá sbírka pana Pat Spurlocka. Před devíti lety jsem našel v sobě statečnost, drzost, zvědavost (možná taky díky naivitě parního začátečníka), a díky sestře se domluvil s výše zmíněným pánem. Pat Spurlock vydává reprinty knížek o páře, parních strojích a lodích, takže je to můj člověk. Dokonce jsem se o něm zmínil i ve své pidi knížečce Parní lodě 1. To je ten pán, co má garáž plnou parních strojů, modelů, součástek na parní stroje, a ve strašlivé změti všeho skrývá poklady, které mi dělají radost.

Běžná příprava na cestu obnáší sehnat nějaký sendvič, pití, obří hořkou čokoládu o váze půl kila za asi 3,5 dolarů od Traders Joe na nejhorší časy. S tímhle přežiji den bez problémů, takže hurá směr pobřeží, čili severozápad, asi 70 mil od Newbergu. Většinou jsme projížděli lesy, kde je opravdu obtížné najít místo, kde byste vstoupili dovnitř. Ta Amerika asi byla opravdu panenská krajina, a pořád tam je strašně území, kde se dá zabloudit, ale do těchhle lesů je problém vstoupit hlouběji než 3 metry - zlaté české neudržované lesíčky.

Soused Fred nám řekl o muzeu pod širým nebem v Brooks. Vyrazili jsme se Sheldonem bez zbytečného otálení. Švagr mi chtěl ukázat, že je dobrý hostitel a že má k podivné technice, která mně posledních asi patnáct let „bere“, vřelý vztah též. Vyrazili jsme po okreskách směr Interstate č. 5, čili dálnici z L.A. do Seattlu. Pokud by se tam někdo dostal, je to exit 263 a jste tam. Obrovská louka a pár budov, spíše stodoly a nějaké přístřešky na ty jejich nádherné stroje.

Švagr Sheldon mně jednoho dne vyzval, ať si vyrobím nějakou svačinu na celý den, že jedem do dalšího muzea - leteckého muzea v Tillamook. Prošmejdil jsem ledničku a košík s ovocem, připravil si krmi a vyrazili jsme. Jen pro informaci, on sám ráno nesnídá, k obědu si někde dá nějaký malý sendvič a pořádně jí až k večeři. Přesto je štíhlý a dobře vypadající. Navíc ovoce a zeleninu zná pouze z obrázků. Nedotkl by se toho, za ty dva měsíce, co jsem u nich byl, si dal k večeři opravdu jen trochu ohřáté nebo opečené zeleniny jako přílohu k masu, a to určitě jen kvůli mně.

Vlídné reakce na můj popis prostého života v Newbergu mně pomohly sepsat druhé povídání. Tentokrát o životě na vesnici a o krásném leteckém muzeu v McMinnvillu. Příjezd nemá cenu popisovat. Jede se zkrátka po klasické venkovské silnici jako u nás. Po jedné straně letiště, kde mohou startovat proudové letouny - a světe, div se, ony tam opravdu startují. Jedna F-14 je na pylonu před letištěm a na druhé straně silnice jsou různé typy letounů před nádhernými budovami. Jak je v Americe zvykem, tak je značná část je ze dřeva.

Ahoj kamarádi, dovoluji si vám poslat tohle povídání, třeba to bude někoho zajímat. Nuže, 10.října 2008 jsem odletěl do Portlandu, stát Oregon, USA. Sestra mně po asi pěti letech chtěla vidět a nemohl jsem se už vymlouvat na práci, protože jsem rok v penzi. Tak jsem si zaplatil cestu, ale moje potřeby na bydlení a stravování a ošacení a cestování v USA vzala na svá bedra sama a tak jsem se nemohl moc vymlouvat. Původně mně chtěla na tři měsíce, ale já jsem navrhoval maximálně měsíc, takže logický výsledek dohody byl dva měsíce v cizině, bez dílny, bez kamarádů, bez lodiček s Damoklovým mečem MS v Pirně nad hlavou - asi nic nestihnu, ale mohu použít starší loď - no,uvidíme.

Ahoj kamarádi!
Posílám obrázek asi 10ti parníčků ze závodů v Au u Linze v Rakousku. Byla to první soutěž Česko-Rakouského poháru a zase po čase se jela půlhodinová

soutěž. Celkem 13 parních lodí jezdilo 30 minut kolem dokola, smělo se doplňovat a znovu na trať, výsledný počet kol se vydělil koeficientem získaným z délky lodě, takže

malé a krátké byly zvýhodněny. Bohužel víc fotek není, došla mi baterie. Další závod bude za 3 týdny v Harbachu za Novými Hrady, už se těším!

Jiří Voráček