Články autora

Před 5 lety jsem dostal od kamaráda Petra Stejskala nefunkční strojek, který si koupil od pana Jirouška zhruba asi před 14 lety do své lodě Johannes Wilhelm. Strojek (šoupátkový s písty 14 mm a válcovými šoupátky 6 mm) poháněl lodičku přes převod do pomala na velký čtyřlopatkový šroub průměru 100 mm, co jsme si koupili oba na výletě do Lipska. Já dosud pro šroub nemám „zaměstnání” ale Petr ho okamžitě využil.

Ahoj parní kamarádi,
nemohu nic dělat, protože frézička je v opravě, soustružit nemám co a stoly jsou plné rozdělaných dvou lodí, a tak jsem zasedl k PC a „vylévám si problémy” do počítače - třeba to někomu trochu pomůže...

V sobotu 6. srpna 2016 jsme se opět sešli v Letkově u Jíšů na přátelských závodech o Pohár starosty obce Letkov 2016. Sešlo se asi 35 závodníků celkem, ale závodilo se ve čtyřech třídách, podobně jako kladenští modeláři - nejsou to oficiální závody, ale kamarádské setkání - ale proč ne, zajezdíme si, popovídáme, potěšíme se v době prázdnin a vyrazíme zase domů letně relaxovat.

Nějak jsem dostal psavou náladu, protože se blíží zamykání vody a to je problém na půl roku... Taky bych chtěl říct, že ta pára vždycky není jen legrace, ale nekončící řada problémů, a když to nakonec dopadne dobře, tak jsem rád, ale není to tak pokaždé.

I když si pokaždé říkám, že už tam nepojedu, tak to vždycky překonám a jedu - letos to bylo dvacáté výročí lipského veletrhu Modell Hobby Spiel. Nevím, jestli jsem tam byl opravdu dvacetkrát, spíš tedy ne, ale určitě si pamatuju dlouhou cestu asi 4 autobusy Karosa přes Cínovec plnými nadšených modelářů, postávající pracovnice v erotice v Dubí a kolem cesty (později samozřejmě ve výlohách), pasovou kontrolu na hranicích a dlouhou cestu, dokonce i se sněhem na kopcích a někdy zatracenou zimou. To už je dneska historie.

Naši kamarádi v Rakousku už nějaký čas organizují závody pro své kolegyně modelářky s názvem Damen klasse. V téhle třídě jezdí, myslím, bez rozdílu tříd. Ale je pravda, že jsem to dosud nějak nesledoval, takže si nejsem jistý, ale vím, že např. paní Sabine Mergl jezdí celkem 4 třídy lodí a všechny modely si staví sama. Opravdu unikátní záležitost a její modely jsou asi o 300 procent hezčí než ty moje příšerky. Tolik na okraj a představení.

Starcova zpověď: Konečně jsem se vyhrabal z postele. Ladous napsal krásné povídání o mé sedmdesátce, ale poslední obrázek, co dal na konec, jasně ukazuje, jak to bylo - penzista nedlouho před kolapsem -, chvíli po vyfocení jsem odjel domů a dostal zimnici a zalezl do postele. Obvyklá doba asi tři dni pocení se protáhla na deset dní, zřejmě se ve stáří všechno prodlužuje. Kašel a třes ze zimy, potom mi teklo z nosu, manželka se o mně pečlivě starala jako vždy, ale nic platno.

Jak jsem viděl, pár čtenářů se pobavilo „neštěstím druhého“ u vody, ale já to opravdu neberu nijak tragicky. Nebyla žádná zima, voda byla mělká, akorát to dno by měli duchcovští vysypat pískem místo špičatých balvanů pro smolaře jako já. Dalo by se tam „doběhnout“ a bylo by po problému.

Před chvílí jsem se vrátil z Doks a honem dopisuju poslední část o Tritonu na vodě, jelikož jsem si přečetl dlouhý článek Jiřího Voráčka a hned mi bylo jasné, že to nemá „dobrý“ konec. Takže přidám ještě pár informací pro zájemce o tenhle druh pohonu modelů lodí.

Ahoj kamarádi,
zima na krku a začínám se nudit, takže jsem zase shrabal, co se mi doma válelo a začal tvořit. (Třeba to moje povídání někomu pomůže a ulehčí práci.) Před dvěma lety jsem na Vyžlovku vzal pidiparníček Triton - volná konstrukce podle opravdového rakouského kolesáčku z Jadranu.

Když jsem si přečetl pěkný článek MoNaKu o Kútech, navíc doplněný asi 400 fotkami a videem z lodě Tomáše Blahůtky napadlo mě napsat tohle: Je to jistě smutné, ale někdy se to stane. Letošní sezonu jsem potopil Vltavu na Velkém Přítočně a teď na Slovensku Tollmana II. Při klidné hladině by se to nestalo - obě lodě plují dobře, ale, chyběla ta klidná hladina.

Jsa ortodoxní parníkář, který celý život bojuje s nepřízní materiálu, nevím, co ještě napsat o závodech ve Velkém Přítočně (22. 6. 2013). Krásný den, krásné prostředí, milí lidé a kamarádi kolem, dokonalé zázemí s občerstvením závodníků (guláš - normál a ostrý) a pivíčko na hřišti - prostě pěkná sobota. Odjeli jsme v pátek večer z Netolic, kde se nám podařilo se neumístit, což je v poslední době docela častý úkaz, abychom udělali radost organizátorům závodů hasičských lodí a Poháru města Kladna.

Podlehli jsme líčení krás a nádhery závodů v rakouském Niedersillu od našich kamarádů před dvěma lety a vydali se tam poslední květnový víkend také... Cesta podle navigace neměla být problém - až na tu dálku - ze Žehrovic je to asi 550 km a 6 a půl hodiny jízdy Rakouskem. Po dálnici přes Německo to mělo být 650 km a 5 a půl hodiny jízdy, ale moc se mi nechtělo po německých dálnicích, a tak jsme zvolili časově delší variantu jízdy Rakouskem. Bohužel do našich plánů si užít zasáhlo počasí - zatraceně se ochladilo a pršelo, a tak jsme během cesty toho moc neviděli až na mraky, kopce a zasněžené hory v mracích. Před asi 8 lety jsme byli v Kaprunu na dovolené a to bylo krásně a opravdu to tenkrát stálo za to.

Pořád čtu, jak chtějí čtenáři návod a nějaký plánek na jednoduchý strojek, ale na to je potřeba umět kreslit - a to já neumím... Navíc, svoje strojky vyrábím opravdu zpaměti, není to nic těžkého, jen se musí vědět, jak na to. Důležitější je spíš pracovat přesně a výsledky se dostaví samy.

Na jaře se můj pan svářeč omluvil a ukončil naší spolupráci na výrobě kotlíků. Má na to opravdu právo - a já se mu nedivím. Moje nápady a konstrukce by udolaly každého a navíc, už jsme oba starší pánové a proč si kazit zbytek života výrobou něčeho tak podivného a komplikovaného buhvíčeho, zvláště když už se plyn a kyslík nedá sehnat, aniž byste byli podnikatelé, musíte přijet s úředním papírem a s náklaďákem - nikoliv s větším osobákem a tak. To je už, bohužel, historie. Rozhodl jsem se pokračovat sám. Měl jsem to okoukané a v malíku, když jsem mu asistoval a okouněl, takže, řekl jsem si, proč to nezkusit jednou sám.