Dílna

Letované kovové díly známe už ze starého Egypta - a u nás z doby Velkomoravské říše -, tak proč bychom to tedy dneska „nezmákli“ i my. V současné době máme úplně jiné možnosti než dřív.

Na přání Pavla Hubky, původního autora myšlenky a námětu článku, jsem text článku z důvodu příliš předčasného zveřejnění nabídky smazal. Tímto se čtenářům a zájemcům o zprostředkování výroby vlajek, jakož i autorovi článku až do odvolání omlouvám.

Výrobce je dodává jaksi neúplné, nemohou plnit svoji funkci v byť i jen trochu dynamických podmínkách. Příklad: Na modelu lodi mi visela celá velká vratiplachta zavěšená za lanka ke každému konci napínáku. Když jsem takto vystrojenou loďku přepravoval v autě, během pár kilometrů se vlivem otřesů napínák samovolně rozpojil a plachta spadla. K tomu by nedošlo jedině tehdy, kdyby těleso napínáku bylo napevno spojeno s oběma závitovými oky. To je možné zajistit zcela jednoduše kontramatičkami M3, resp. M2, našroubovanými na obě oka napínáku na doraz k jeho tělesu.

S koupí nové vysílačky nastal problém se sháněním pultu. Ne tak, že by se nedal koupit, ale ceny od 1500,- Kč mi braly úsměv z tváře. Nepotřeboval jsem pult ani s karbonovým designem, ani s úložnými prostory (tahám si plný kufr a mít dvě hodiny další „maličkosti“ na krku mě neláká), stačí si jen opřít ruce a oddávat se radosti s fungujícího modelu.

... snadno, rychle a věrně: Potřebujeme dřevěné O kroužky, které se dostanou v prodejnách, jež vedou sortiment záclonových garnýží. V Bauhausu jsem zakoupil kroužky vnějším o průměru 34 i 42 mm. Jsou tloušťkou úměrné průměru, takže poměrně maketové.

V dnešním světě techniky a všelijakých CNC frézek a 3D tiskáren asi nebude problém udělat formu s desetinovou přesností. Taková forma na metrový model vyfrézovaná do umělého dřeva taky může přijít na 50 000,- Kč. Jelikož sice CNC vlastním, menší modely se nechají udělat, tak, že jsem si nechal od kamaráda namalovat v 3D programu trup, a pak jsem jej vyfrézoval na CNC frézce.

Při stavbě své první lodi jsem se setkal s problémem, jak slepit PSH desku 4 mm silnou. Nedrželo to ani Agamou, ani ředidlem C6000. Přítelkyni napadlo vyzkoušet lepidlo na gelové nehty, jelikož sama nehty dělá. Výsledek byl ohromný! Proto jsem obešel skoro celý Kolín a koupil každé lepidlo, co jsem našel - maximálně za stokorunu. Dražší nemá smysl kupovat. Vyzkoušel jsem dohromady 3 lepidla.

Po otištění mého článku v RC revue 2/2012, ve kterém popisuji úpravu malé brusky z náchodského podniku Atas, přišlo několik dotazů na podrobnější popis. Proto jsem se rozhodl, že podrobnější popis umístím na MoNaKo.

Jednoduchý kotlík, co měl pohánět rychlou loď, dával málo páry, a tak jsem ho vylepšil, a přitom nafotil. Celý kotlík je z mosazné trubky, jejíž průměr je asi 60 mm. Snadno se dá spočítat 12 trubiček o průměru 10 mm, které prochází šikmo válcem. Šikmo proto, aby se zvětšila plocha, která je vyhřívána spalinami. Původně byl kotlík na líh a knoty, přičemž samozřejmě plameny olizovaly i válec zvenčí.

Než se pustím do popisu, musím předeslat, že takhle to dělám já. Zkušení strojaři mají svoje postupy, ovšem já jsem samouk, který se tohle takhle časem naučil, a nic lepšího ho nenapadlo, takže následující řádky neberte jako dogma a nechte se inspirovat články od pana Jirouška, jež vycházely během uplynulé dekády v RC revue.

V domě dětí, kde vedu kroužek a máme soustruh, mě už přestal bavit systém, kdy po desetiminutovém soustružení následovalo málem stejně dlouhé čištění. Než se vymetly všechny drážky, rybiny a plochy, co jich soustruh má, tak to zabralo tolik času, že jsem vždy dlouho zvažoval, jestli jít soustružit anebo to nechat „až toho bude víc“.

Je to asi nošení dříví do lesa, ale třeba tohle někomu pomůže s výrobou excentrů - strojaři se určitě uculují do rukávů, ev. se ťukají na čelo a pomrkávají na sebe, ale my, strojně nevzdělaní elektrikáři, se nadýmáme pýchou, jak jsme tu tupou hmotu přečůrali - vizte na obrázcích.

Dnes je tomu poprvé, co přispěju na MoNaKo nějakým návodem, který ctí ducha názvu serveru. Sice nepůjde přímo o výrobu na koleně a snad ani nic přínosného pro stavbu modelů jakéhokoli druhu, avšak řešení otázky ohledně využitelnosti našich lodních modelů ve chvíli, kdy jsou nadobro hotové, má svůj smysl. Zkušení pořadatelé soutěží se mému dnešnímu počinu možná vysmějí, ale jakákoli debata je přínosná, neboť začínající pořadatelé tak budou moci vynechat několik evolučních slepých uliček. Zkusme pro začátek probrat mýtus bójek.

Kdysi jsem si zde přečetl popis výroby gratingu na model plachetničky od pana Petra Šimka, jehož článek Stavba modelu historické lodi - gratings (palubní rošty) vyšel 20. ledna 2010.

Na modelu, který už nějakou chvíli stavím, se vyskytuje několik ventilačních otvorů, krytých žaluziemi.
Vyzkoušel jsem několik postupů výroby a ten, který se mi zdá nejlepší, se vynasnažím zprostředkovat. Jeho výhodou je jednoduchost a malá náročnost na přesnost výroby a myslím, že výsledný vzhled uspokojí většinu modelářů.